Jo jo. Zase nám odpadlo jedno číslo. Provazochodec spadnul
z provazu! Kdyby měl, blbec jeden, záchrannou síť v pořádku, tak se nic
zvláštního nestalo. Ale to on né! Má jí jak ementál. Spravovat se mu to nechce
a tak proletěl až do manéže.
Měl jediný štěstí, že se zatím dole připravovalo
vystoupení lachtana. Zřízenci tam zrovna tlačili bazének s vodou a on se trefil
přímo do něj. Sice mu to zachránilo život, ale lachtan ho v tom leknutí zrušil
jak fakturu na makrely! Je pravda, že měl milej provazochodec za tohle antré
hodně velkej aplaus. Lidem prostě nevysvětlíte, že to tak nechtěl…
No, a můžete hádat, koho principál vybral jako
náhradníka! Máte jeden pokus a pro obzvlášť opožděný mám nápovědu. Jméno
náhradníka začíná na V!
Snažil jsem se šéfovi vysvětlit, že mám strach z
vejšek a tudíž nejsem vhodnej typ na tajtrlíkování v kopuli stanu, ale všechno
marný. Prej mám v představení jedno číslo před přestávkou a dvě po přestávce a
tak mám dost času na záskok za toho skokana!
To je sice pravda, ale drahej principál zapomíná na
to, že já taky dělám ty oslí můstky mezi jednotlivejma číslama. Když jsem se s
tím ozval, tak mi na to řek: „Nevadí, Vadime. Místo tebe pustíme do manéže
vždycky šimpanze. Lidi ten rozdíl ani nepoznaj.“
Hulvát to je! Srovnávat mě se šimpanzem! Taková nezdvořilost!
Já přeci umím číst a psát, a ten šimpanz ne! No, ale maluje o něco líp než já. To
se mu musí nechat.
Dopoledne jsem si to šel do manéže vyzkoušet na nečisto.
Špagát už technici natáhli. Vylezl jsem si na plošinku
na začátku provazu. Do ruky vzal tyč na balancování a vykročil jsem.
Najednou se ozvalo: „Stůj ty pako! Se zavřenejma očima
bys na poprvé daleko nedošel. Otevři ty oči!“
Byl to
provazochodec Alois, kterej se nechal přinýst s postelí do manéže, aby se podíval,
jak mi to půjde.
Otevřel jsem oči. Podíval se na něj a řek: „Alois. Neblázni.
Víš, jaký mám závratě? Jak se podívám dolů, je po mně! Ani síť tu není!“
Alois se zarazil: „Ty máš závrať už v těch dvaceti
centimetrech, co je to lano natažený na zkoušku?!“
No aby se nezbláznil! A s ním i půlka cirgusu, která
se na to přišla podívat. Tlemili se jako opice.
Ale dali za chvíli pokoj. Ta tyč je dobrá. Daleko se s
ní dá došáhnout! Che! Když jsem s ní přetáhnul Wolfsteina, tak byl klid!
Zhluboka jsem se nadechnul. Otevřel oči a vyrazil
kupředu.
„Tak myslím, že dva kroky pro začátečníka jsou docela
dobrý ne?!“ řek jsem, když jsem se zvedal z pilin.
Alois na posteli zaúpěl: „Tak to si, Vadime vůbec nemyslím.
Já jsem měl se svým pádem sice celkem úspěch, ale to jsem předtím seděl až
úplně nahoře na laně na stoličce a žongloval jsem tam s kuželkama. Nemyslím, že
bys lidi ohromil tím, že vylezeš na špagát a hned se zřítíš jako zralá
švestka!“
Teď jsem pro změnu tou tyčí musel přetáhnout Sabrinu.
Oprášil jsem si sáčko a kalhoty a šel na to znovu.
Alois se na mě zadíval a pak řekl: „Já ti nevím Vadim.
Nechceš si na lano vzít moje cvičky? Ty tvoje klaunský boty asi nebudou to
pravý ořechový na lezení po vejškách!“
O Wolodijowského jsem tyč teď trochu ohnul.
Když jsem se o přejití špagátu pokoušel už asi po
padesátý a dostal jsem se asi do půlky, přišel se podívat i principál Bancrotti.
„Tak co?! Jak ti to jde, Vadime?“ zeptal se.
Zrovna jsem měl plnou pusu pilin, jak jsem spadnul
tlamou do manéže: „Vidíte sám, šéfe, ne?! Padat už umím skvěle. Až bude večer a
to lano bude někde nahoře, tak máte po klaunovi! Teda pokud se toho večera
vůbec ve zdraví dožiju!“
Bancrotti se zamyslel: „Víte co lidi… A Vadime?
Uděláme to jinak!“
No najednou to jde i jinak! Já už přitom mohl bejt minimálně
padesátkrát synem smrti!
„Vadime, dojdi pro šimpanze!“ poručil ředitel.
Přivedl jsem Alfréda. To je ten opičák. Principál ho
vzal a postavil ho na lano: „Tak Alfi. Eláááá. Hop!“
Musím uznat, že Alfréd byl fakt dobrej. Běhal po laně
jako by tam byl doma. Já nevím, kde se to v těch opicích bere. Na tohle jsou
dobrý!
Dokonce jsou tak dobrý, že jsou lepší než náš
provazochodec Alois! Chudák! Myslím, že až se uzdraví, tak bude mít moc velkej
problém. Alfréd poskakuje na provaze perfektně!
Když jsme ho oblíkli do oblečku, tak byl od Aloise v
tý vejšce skoro k nerozeznání! A za číslo bere jenom banán a pomeranč! To
Alois chce peníze! Myslím, že Bancrotti bude mít volbu jasnou.
Aby to Aloisovi nebylo líto, slíbil jsem mu, že když
ho šéf nebude chtít, tak Bancrottiho ukecám, že mi může dělat asistenta.
Musím konstatovat, že rána tou strašnou tyčí je velmi-velmi
bolestivá…
KONEC
Žádné komentáře:
Okomentovat