Moji
drazí čtenáři. Jistě jste si všimli, že o půlnoci mezi jednatřicátým a prvním, začaly
létat vzduchem různé rakety, petardy, zátky od sektu a podle hlasitosti explozí
snad sem tam vybuchl i nějaký ten panzerfaust.
V ulicích
se povaluje mnohem větší množství střepů a opilců než bývá obvyklé a na zdech a
stolech se nám objevily nové kalendáře kde je úplně jiné číslo, než na jaké
jsme byli po celý minulý rok zvyklí.
No
ano. Začal nám nový rok a začátek nového roku bývá chvílí, kdy se zamýšlíme nad
tím, co v tom uplynulém roce bylo dobrého a co špatného. A také nad tím,
co dobrého nám ten nový rok přinese.
Je
to zajímavé zamyšlení, jelikož to, co se už stalo, se změnit moc nedá
(pochybuji, že někdo z vás vlastní stroj času) a nový rok vlastně vůbec nic
nenosí. Myslete si, co chcete, ale já jsem přesvědčený, že rok je jen pouhá
časová veličina a jako taková nic neunese a nikam nedojde.
Rok
může maximálně tak dojít na konec kalendáře a proto nám nezbývá nic jiného, než
si v tom novém roce přinést něco sami. Například si můžeme přinést zbytek
salátu z ledničky, protože ten bude dobrý zcela určitě. Pokud už ovšem
salát nemáte, protože jste ho neprozřetelně sežrali o bujaré silvestrovské
noci, nezoufejte. Můžete si přece přinášet i jiné radosti vezdejší. Možná vám
zbylo ještě trochu cukroví, případně aspoň pár okurek byste mohli vyštrachat
v té zapomenuté sklenici na balkóně, aby vás ta hlava už konečně přestala
bolet a zbavili jste se té hnusné pachuti v puse, že?! Jsou prostě rána,
kdy člověka potěší i takováhle maličkost…
Ale
jedno vám radím a já většinou radím dobře, i když to tak někdy na první pohled
nevypadá, těšte se na nastávající rok, ale proboha, na kolenou před vámi
klečím, proboha, nedávejte si žádná předsevzetí, ani kdyby byla
sebeušlechtilejší!
Nedávejte
si žádné předsevzetí, že končíte navždy s alkoholem, i když jste teď,
v tuto chvíli, jasně rozhodnutí nikdy nepít! Já vím, hlava vás bolí úplně
příšerně, a s mokrým ručníkem kolem čela nevypadáte vůbec hezky.
Nedávejte
si ani předsevzetí, že přestanete kouřit! Naprosto chápu, že když zakašlete,
máte pocit, jako by ty plíce patřili nějakému docela cizímu člověku. Nejspíš
nějakému horníkovi z Ostravy, který po celá desetiletí překračoval plány
v těžbě mouru, a vy to teď odnášíte za něj.
A
ačkoliv máte pocit, že se vaše letní volné plátěné kalhoty změnily na elastické
legíny, a trička, včetně košil, vám jakýsi zlomyslný zloduch potajmu vyměnil za
kousky o dvě až tři čísla menší, rozhodně si nedávejte předsevzetí, že zhubnete
pomocí nějaké diety.
V návaznosti
na předešlé předsevzetí vám radím! Neslibujte si, že začnete cvičit. Uvědomuju
si, že vám svalstvo poněkud plandá, ruce máte jako tyčky a na břiše nemáte onen
pověstný pekáč buchet, ale místo něj tam máte díž s pěkně kynoucím těstem
na ty zmíněné buchty. To všechno vím, ale stejně volám, žádné takové
předsevzetí!
Stejně
tak vás nesmí ani napadnout, abyste svatosvatě přísahali, že se od nového roku budete
na zkoušky učit včas, a né večer před termínem. Nebo, Bože chraň, abyste si
snad sami sobě slíbili, že se budete učit průběžně po celý školní rok!
Případně
byste mohli dostat šílený nápad, že už konečně vymalujete byt! To je totiž taky
moc oblíbená proklamace takhle začátkem roku! No tak to ať vás ani ve snu
nenapadne!
Lidi
zlatý, mohl bych pokračovat dál a dál, protože takových předsevzetí se každý
rok objeví celá hromada, takže nemá smysl je vyjmenovávat a každý z vás si
určitě vzpomene na nějakou hloupost, kterou sám sobě slíbil a já jí tu
nenapsal. A proč vám radím, abyste si žádná předsevzetí nedávali?! No protože
vás mám rád a myslím to s vámi dobře, sakra!
Kolikrát
v životě jste si už nějaké předsevzetí dávali a kolikrát jste ho dodrželi?
Nejspíš se nebudu příliš mýlit, když si tipnu, že těch nedodržených předsevzetí
bude víc, než těch, která jste splnili.
Já
tedy uznávám, že se i tady jistě najdou morálně zdatní a hodnotní jedinci,
kteří sami sobě něco slíbí a pak se nepodvedou, ale kolik jich asi tak je?!
Desítky? Stovky? Tisíce? Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že
pouhé jednotky. Ale ty bychom měli vystavovat na náměstích a tam se jim klanět
a zasypávat je květinami, jelikož jde o regulérní světce a světice! A právě
kromě těchto jedinců si totiž většina z nás vždycky najde důvod, proč
plnění slibu odložit o den, o dva, nebo o měsíc, až ho odloží zcela a dokonale
na věčné časy.
Vážení,
dřív se tomuto jevu říkalo lenost a léčil se rákoskou. Dnes se mu říká
prokrastinace a sepisují se o tom vědecká pojednání. Doba holt pokročila
kupředu.
Ale
aby to nevypadalo, že jsem snad nějak zaujatý proti dobrým úmyslům. To ani
omylem. Já si jen myslím, že než lhát sám sobě, je lepší prostě jít a udělat
to. A to přeci jde i bez těch tááákhle velkých a slavnostních slibů!
Takže
já teď hned půjdu a napíšu si další text, abych ho měl do foroty a nemusel ho
psát dva dny před uzávěrkou!
Nebo
to třeba napíšu zítra. Ale to vlastně musím ještě něco zařídit. Tak určitě
pozítří. Ale to vlastně nejde, protože…
No
nic. Tak krásný a šťastný nový rok vám všem!
