Né, pane
vrchní. Dík, ale já si už nedám a zaplatím za ty dvě piva. Ale řeknu vám, že
někdy je lepší míň než víc, protože, když chce člověk víc, může se mu stát, že
nemá nakonec nic.
To máte jako
tehdá v tom Duchcově. No v tom Duchcově, jak je tam ten viadukt u
kterýho za první republiky stříleli četníci do tý demonstrace. Tak tam bejvával
předsedou Národního vejboru nějakej Krejza. A ten Krejza vždycky ve výroční den
tý střelby pořádal vzpomínkovou akci, aby se jako uctili ty oběti. Znáte to
ne?! Papaláši se tam sjeli, dechovka hrála, pak nějakej ten projev a nakonec se
nakladly věnce. Krejza byl celkem spokojenej, protože ho za to panstvo
z kraje vždycky pěkně pochválilo.
Jenomže
milýmu Krejzovi to časem bylo málo. Pořád si říkal, že všem těm akcím chybí
nějaká třešinka na dortu, která by celý tý pietě dodala na lesku. Tak ho
napadlo, že by to chtělo například pamětníka, kterej by tam se slzou v oku
položil věnec a pronesl dojemnou řeč. Tak začal shánět pamětníka, ale nedařilo
se mu to. Ono už to bylo v osmdesátejch letech, takže těch pamětníků
nebylo moc na skladě. Jenomže Krejza byl houževnatej a nedal si pokoj a tak se
nějak domáknul, že jistej Vodrážka jednou v hospodě vykládal něco o tom,
že jeho dědek u toho viaduktu tenkrát byl! Krejza si řekl, že vnuk sice není
pamětník, ale lepší něco, než nic. Když by měl na vzpomínkový akci pokrevního
příbuznýho přímýho účastníka, soudruhům z kraje by to jistě udělalo radost
a on by z toho taky určitě něco měl! Tak hned druhej den šel do hospody a
přisednul si k Vodrážkovi a začal ho přemlouvat, aby u viaduktu promluvil
a vzpomněl odkazu svého děda.
Vodrážka se
cukal a říkal, že on není žádnej řečník, a vůbec, že si myslí, že by to snad
ani nebylo vhodný, aby zrovna on mluvil, jelikož si není jistej, jestli by
s tím děda souhlasil, a taky, že na ten termín má objednaný zedníky,
protože mu barák padá na hlavu a on už s tím musí konečně něco udělat,
nebo se s ním jeho ženská rozvede.
Krejza se
ovšem nedal odbejt a hučel do Vodrážky, že je povinován památce předků. A taky,
že si nemusí dělat hlavu s barákem, poněvadž strana umí bejt vděčná a když
Vodrážka obětuje ten den, tak Krejza obětuje zase něco z rozpočtu a nechá
mu barák opravit na náklady vejboru, protože o potomky hrdinů naše lidově
demokratické zřízení musí přeci poctivě pečovat.
Na tohle
Vodrážka už slyšel. Ještě se chvíli nechal pro formu ukecávat, ale potom si
plácli a na dalším kladení věnců už Vodrážka šel v první řadě a ve
svátečním obleku. Krejza byl šťastnej jako blecha, když Vodrážka četl
z papíru projev, kterej mu sám sepsal. Krajskej tajemník KSČ byl taky
spokojenej a poplácával Krejzu po zádech a dokonce mu naznačil, že taková
aktivita by mohla přinýst jistý ovoce a to ve formě jeho povolání na krajskej
vejbor.
Takže Krejza,
jak byl blahem bez sebe, nejenže Vodrážkovi nechal na účet vejboru opravit
střechu a fasádu, ale dal mu komunálem udělat i nový rozvody elektriky a
připojili ho i na kanalizaci.
Krejza se
těšil, jak se dostane na kraj a udělá konečně pořádnou kariéru, ale chyba
lávky. On ten krajskej tajemník byl tím Vodrážkou tak nadchnutej, že se
rozhodnul jeho dědkovi dát na barák pamětní desku, či co. No a jak se kvůli
tomu hrabali v archívech, to jako aby měli nějaký podklady, a aby mohli zdůvodnit
proč to dělají, přišlo se na to, že Vodrážkův děda tam u toho viaduktu opravdu
byl, dokonce, že tam byl i raněnej. Představte si, že oni dokonce našli i jeho
fotku, kde je starej Vodrážka vidět při tý demonstraci, a to v první řadě.
Mělo to jen jednu podstatnou chybu. Na tý fotce stojí četnickej strážmistr
Vodrážka a míří na někoho, kdo se dost podobá Fučíkovi!
Tudíž se
Krejza nejenže nedostal na krajskej vejbor, ale byl odvolanej i
z městskýho vejboru, protože nahoře to vyhodnotili jako provokaci a
Krejzu označili za reakčního živla, kterej se pokusil znesvětit památku
proletariátu, jelikož nikdo nevěřil tomu, že by byl takovej vůl, aby nevědomky
nechal klást věnec vnuka zlotřilýho četníka. No a aby toho nebylo málo, tak mu
přišili i rozkrádání majetku v socialistickým vlastnictví, protože na ty
opravy Vodrážkova baráku prasknul materiál, kterej měl bejt na stavbu
kulturního střediska.
No tak pane
vrchní a to je celej příběh toho Krejzy z Duchcova, kterej se nespokojil
s málem a myslel si, že když bude aktivní, tak na tom vydělá… Jo proč vám
to vykládám?! No poněvadž mi ho tak trochu připomínáte. Víte jak jste mi furt
říkal, že vám tu dělám houby kšeft, když celej večír cucám dvě piva?! A jak
jste se radoval, že ten chlap, támhle pod oknem, dělá jedno pivo za druhým?! No
tak ten chlap před deseti minutama zdrhnul okýnkem na hajzlíku!
Jó. Kdo chce
víc, nemá nic!
KONEC
Žádné komentáře:
Okomentovat