Pozápasový rozhovor

Jsme ve vysílání?! Nejsme? Porucha na trase? Počkej moment. To bude někde tady. Aha. On mi jenom stoupnul bruslí na kabel… Takže vážení sportovní příznivci. Právě nám skončilo utkání a já tu mám kapitána a útočníka HC Krutohlavy, Tondu Upčíka. Tak Toníku. Utkání pro vás nedopadlo dobře. V čem vidíte příčinu vaší porážky?!“

„Ale já bych to hlavně neviděl moc černě, že jo. Prohráli jsme, ale to je prostě sport. Já si myslím, že je důležitý, že jsme bojovali a divákům tak připravili dobrej a hodnotnej sportovní zážitek. Tímto bych chtěl oběma divákům poděkovat za neutuchající podporu, i když se pro nás, jak jste říkal, zápas od samého počátku až do trpkého konce nevyvíjel vůbec dobře. Je pěkný slyšet, že vás diváci ženou dopředu, i když se zrovna nedaří. Jestli dovolíte, tak bych jim rád zamával.“

„Nejsem si jist, jestli jste divákům dobře rozuměl. Nehnali vás dopředu, ale po pátém gólu do vaší sítě na vás křičeli, abyste raději někam táhli.“

„Opravdu?! V tom případě, jestli dovolíte, bych jim rád pohrozil pěstí! Chtěl bych vidět je! Seděj si tam v hledišti a chlastaj pivo. To bych fakt moc rád viděl, jak by jim to šlo, kdyby byli na ledě a navíc museli chlastat to svinstvo, co nám dávaj v těch lahvičkách! No pil jste to někdy? Schválně. Já vám dám ochutnat jo?!“

„Jste laskav Toníku, ale zpátky k zápasu. Ptal jsem se, v čem vidíte příčinu toho, že jste už po dvanácté v řadě prohráli. A to poměrně vysokým rozdílem! Šestnáct nula. Dost se mluví o střelecké neschopnosti útočníků vašeho týmu.“

„Takhle pane redaktore. My střelbu cvičíme hodně. Na tréninku prakticky celou dobu, jenže pak přijde zápas a najednou to tam nepadá. V tréninku normálně nasázíme třeba dvacet banánů do klece. V tom není problém.“

„Jak si tedy vysvětlujete, že dnes jste ani jednou nepokořili soupeřovu svatyni?“

„O tomhle jsme se s klukama bavili o přestávkách v kabině. Rozebírali jsme to s trenérem a nakonec jsme přišli na to, že naším problémem bude asi soupeřův gólman. Normálně nám to chytá! A nebo je to tím, že nám odpovědnost svazuje ruce. Na příštím tréninku, pokud někdo přijde, zkusíme hrát se svázanejma rukama. Ale na druhou stranu se zase nedá říct, že bychom byli úplně střelecky neschopný. Dneska jsem třeba jen já, dal ve druhý třetině dva góly a na jeden nahrál! Jako škoda, že se tohle do kanadskýho bodování nepočítá, ale co se dá dělat, že jo, to jsou holt pravidla.“

„A propó! Pravidla. Když už jste o nich začal, napadla mne otázka, zda byste neměli více nacvičovat střídání! Přeci jen, způsobuje to zbytečná vyloučení, která váš tým oslabují. Dá se pochopit, když občas dojde k chybě a na ledě je o hráče víc, ale vy jste v jednu chvíli měli na ledě patnáct hráčů!“

„No to pramenilo z tý naší touhy po vítězství, že ano. Kluci viděli, jak se jeden z nás na chvíli zmocnil puku a chtěli mu všichni honem pomoct. Já si myslím, že kdyby byli rozhodčí trochu tolerantnější, tak jsme mohli v tý chvíli jít dopředu a kdyby padnul gól, mohli jsme ten zápas i otočit. Za stavu třináct jedna, by se s tím pět minut před koncem, ještě mohlo něco udělat! Ale vzhledem k tomu přísnýmu vyloučení jsme šli rapidně dolů.“

„Vyloučení jsou vůbec častou příčinou vašich porážek. Dnes se nejednalo jen o střídání, ale i o hrubé fauly.“

„Tak to brzděte jo?! Jaký hrubý fauly? Kde jste je viděl?“

„Například první třetina. Váš krosček na obránce hostí, Nováka.“

„Ják krosček?! Tohle, že byl krosček? Chceš do držky ty pruhovanej hajzle? Normálně si jedu a on mi třikrát uklouznul hubou na hokejku!“

„Proboha uklidněte se! A pusťte mě! Já jsem přeci redaktor a ne rozhodčí!“

„Fuj to jsem se rozčílil… Promiňte, ale já když se setkám s nespravedlností, tak mám rudo před očima. A ten váš svetr… No prostě dneska hlavní rozhodčí nepískal rovinu. Některý naše zákroky byly možná na hraně, ale tohle je třeba v Kanadě běžný a nikdo to nepíská!“

„Takže i vyloučení Kuštáta a Hrachoviny, do konce zápasu, považujete za přísné?“

„Jistěže považuju! Kuštáta vyhodil jenom za malou provokaci před jejich střídačkou, a Hrachovina?! Vždyť to byl jasnej a čistej bodyček!“

„Promiňte, ale skutečně považujte za malou provokaci, to, že obránce Kuštát hodil cihlu na trenéra hostí a útočník Hrachovina bodyčekoval soupeře na chodbě do šaten?!“

„To je věc náhledu, že jo. Mohl je vyloučit, ale i nemusel. Jak jsem povídal. V Kanadě by se nic takovýho nepískalo. Naši rozhodčí jsou moc změkčilí. No například na začátku druhý třetiny. Úplně běžná potyčka a zase za ní našeho hráče vyloučili. Odskákal to náš náhradní gólman. Tohle se přeci nechává bejt ne?! Dokud nejsou kohouti na ledě, tak se do toho rozhodčí nemontujou. Prostě je nechaj, aby si to spolu vyřídili jako mužský! A tady to jeli čáráci hned trhat!“

„Nevím, jak v Kanadě Toníku, ale tady nebývá zvykem, aby se jel náhradní brankář prát s hlavním rozhodčím! Možná bychom už otázku rozhodčích měli nechat spát a zaměřit se na něcojiného.“

„Pro mě za mě. To vy jste začal o pravidlech. Jen by mě zajímalo, proč rozhodčí nevyhazoval i soupeře?! Každej přece musel vidět, jak se na mě jejich útočník Balabán při zápase zle koukal! A to jako nic není? To mělo bejt aspoň na osobní trest! A pro obránce Šimerku musela přijet záchranka! Proboha. Vždyť ten kluk je ještě junior. Víte jak se leknul, když kolem něj projel soupeřův útočník?! Patnáct minut ho kustod přemlouval, aby ten záchod odemknul a vylezl. Můžu ho pozdravit tady do kamery, jo?!“

„Ale prosím. Beze všeho, ale pak už přejdeme k jiným otázkám. Já se samozřejmě za redakci sportu připojuji k pozdravu.“

„Tam mám koukat jo? Járo ahój. Jsme všichni s tebou. Doktor říkal, že v tom nervovým sanatoriu nebudeš dlouho. A neboj. Příští sezónu nám zase budeš nosit hokejky! Ty ses narodil pro hokej a ne pro minigolf, jak jsi halekal ze sanitky. Čus bejku!“

„A nyní, po pozdravu, tedy přejděme tedy k tomu…“

„Můžu ještě něco babičce?“

„Není čas! Je to přímý přenos.“

„Když ona je stará…“

„Tak honem.“

„Ahoj babi! Kdybys hledala zuby, tak jsem si je půjčil. Minule mi je vyrazili a ty tvoje mi docela padnou.“

„To je všechno? Třeba ještě něco dědovi?“

„S ním nemluvím. On nefandí Krutohlavům. Ptejte se.“

 „Výborně. Mám otázku, jak tu, a promiňte mi ten výraz, vaší současnou bídu, hodláte řešit?“

„Nóóó řešit bídu. Prémie teda nic moc. Kdo má dneska z těch pár desítek tisíc vyžít. Po zápase potřebujeme taky nějakej relax, abychom byli na příští utkání v pohodě. V kasínu se to roztočí raz dva a zkuste si pak do příští vejplaty vegetovat jen o rohlíkách a vizouru. A zrovna tak regenerace. Byli jsme zvyklí na takovou pěknou a droboučkou masérku z Thajska a co máme dneska?! Velkýho a chlupatýho chlapa. Fuj! Já už nebyl na masáži dva měsíce! Všechno jde dolů! Klub by se mohl trochu pochlapit a krapet na gáže přitlačit. Vždyť já si letos nemohl ani koupit nový auto. V tom starým se už nedá jezdit. Má celý přední sklo olepený mouchama a skoro nevidím na cestu! A to si představte, že některý kluci ze čtvrtý pětky mají ojetiny dva roky starý! Je to fakt bída. Přesně jste to vystihnul.“

„To je skutečně smutné, ale já měl na mysli spíš herní bídu.“

„Jo takhle… No to je spíš otázka na vedení klubu a na trenéra, že jo?! Ale já osobně soudím, že vedení nejspíš odvolá trenéra.“

„Trenér Žloutek je u vašeho týmu ovšem pouhé tři zápasy. Domníváte se, že za tu dobu mohl s herním projevem HC Krutohlavy něco udělat?“

„Samozřejmě. Že mohl! Mohl nám třeba vysvětlit pravidlo o zakázaném uvolnění! Nebo vy jste snad věděl, že když vyhodíme přes všechny čáry, tak nesmíme střídat? Asi ne co?! Na tohle musí trenér myslet a pořádně to hráčům osvětlit na učebně! Já bych pak nemusel bejt v první třetině celejch deset minut v kuse na ledě! Málem mě museli defibrilovat!“

„Ano ano. O tom jsme se o přestávce bavili ve studiu. Nebyl na vás pěkný pohled, když se vám konečně povedlo vystřídat, kamera vás na střídačce zabrala v detailu a za chvíli volali do redakce z televizní a rozhlasové rady, že nám dávají za ty záběry pokutu, protože se mohou dívat děti…“

„Tak to vidíte! A nebo třeba jasně ví, že jsme neukázněný mužstvo, který se nedrží jasně stanovený strategie. A koho je to věc? Hráčů snad? Ne! Trenéra. Trenér nás k tomu musí donutit. Zkrátka a dobře. Dnešní zápas bych shrnul asi takto. Za prvý. My jsme moc chtěli, ale vinou nedůslednýho trenéra jsme nemohli. Za druhý. Chyba rozhodčího v klíčovým okamžiku hry a záludná hra soupeře, který střílel góly, nás připravila o lepší výsledek, neřku-li o body. A teď mi dovolte, abych se rozloučil. Jsem zpocenej jako čuně… Musím se jít vykropit.“

„Díky za rozhovor. A přeju příjemnou sprchu.“

„Jakou sprchu?! Spěchám za klukama do knajpy. Já tu kecám a jim už točej druhý!“

„Tak to byl rohovor s… Moment. Zpráva do sluchátek… Cože?! Vážně?! A to jim mám říct já? To zas bude dopisů! No co se dá dělat. Vážení diváci, vzhledem k výši dnešní pokuty od rady, rušíme plánovaný přímý přenos z utkání Ligy mistrů. Ale nebojte se. O napínavý sportovní zážitek nepřijdete. V plánovaném termínu uvidíte záznam z mistrovství ČR v halovém leteckém modelářství. Michal Kyslík. Studio Buly.“

KONEC