Některý lidi jsou hrozný držgrešle. Někdy se divím, co
jsou všechno schopný udělat, aby se dostali do cirkusu zadarmo.
A při tom my máme ceny celkem mírný. Co to je oproti divadlu
nebo kinu. A při tom se jim u nás dostane ještě lepšího kulturního zážitku. Zrovna
tuhle nedávno…
Postával jsem s uniformistama u vstupu do cirkusu a koukal
jak trhaj lístky a vítal jsem lidi. Najednou přijde mužskej s blokem v ruce a
že prej on jde zadarmo, protože dělá do novin a jako takovej má přístup na
tyhle akce zadarmo. Mával nám při tom před obličejema nějakým průkazem.
Málem by mu to vyšlo. Miša s Grišou, co trhali lístky,
totiž ovládaj jenom azbuku a to ještě dost blbě. Takže by ho pustili. Jenže já
mu ten průkaz vytrhnul z ruky a přečet jsem si, že ten chlap vážně dělá do
novin. Jenomže jako zaměstnanec sběrnejch surovin. Tudíž měl smůlu a musel si
koupit lístek. A to jsme se mu ještě navíc i pomstili. Měl sebou dvě děti a tak
jsme jim o přestávce nedali pokoj. Pořád za nima někdo chodil a nabízel jim
různý upomínkový předměty. Jó, kdyby na začátku neblbnul, tak ho to stálo jen
peníze za ty lístky a možná za nějakej balónek a nos na gumičku pro děcka.
Takhle si nesli domů patero svítících náramků. Padesát vlaječek. Parfém Eau de
Cirque s velbloudím pižmem a navrch píchlou rezervu od mojí maringotky! Prostě,
když si usmyslíme, že něco prodáme, tak ty děti zpracujeme tak, že nikdo
neodmítne! Dobře mu tak.
Stejně tak si musíme dávat majzla na takový ty „pronikače“,
který se snažej přelízt přes plot, nebo se protáhnout mezi maringotkama a do
šapitó chtěj vniknout bokem pod plachtou.
Některý jsou obzvlášť rafinovaný. Naposled si na to
jedna rodina vzala i maskování. Zamaskovali se jako kupky sena a pomalu se od
maringotek posunovali pořád blíž k šapitó. Všimnul si toho drezér poníků
Wolodijowski. Nejdřív mu bylo divný, kde se tam to seno vzalo, ale pak si řekl,
že je to fuk. Hlavně, že tam je a šel si zkontrolovat poníky. Když se vrátil,
bylo seno o kus dál. To už mu bylo podezřelejší, ale myslel si, že asi
zafoukalo, tak to pustil z hlavy a šel se oblíknout do kostýmu. No, a jak
šel kolem potřetí a kupky byly zase jinde, tak si už řekl, že s tím musí něco
udělat, nebo o ně přijde. Tak si došel do stáje pro vidle. To se potom divil,
jak seno umí zdrhat!
A vůbec nejhorší jsou smlouvači. To je pořád, že jsou
hrozně chudý, nebo že o přestávce odejdou, a tak podobně. Pak nechtěj platit
celý vstupný, ale jenom půlku. Jednou se nějaký manželé oblíkli do jednoho
kabátu, a pokoušeli se tvrdit, že jsou siamský dvojčata, takže by měli platit
jako jeden člověk a né za dva lístky. Principál byl tehdá nějak soucitnej, a
řek, že teda jeden lupen bude stačit. Strašně mu děkovali a šli dál. Jenže jak
se říká: Lež! Máš krátký nohy. Jak šli okolo zatlučenýho kolíku, tak ten chlap
zakopnul a vyletěl z kabátu. Ženská zdrhla a bylo po hříčce přírody. Když to
principál viděl, tak bylo málem i po tom chlapovi. Strašně se rozzuřil, držel
ho pod krkem a řval na něj: „Koukám, že to oddělení není zas tak moc složitý
co?! Se mi zdá, že ti dvojče někam uprchlo. Prchej za ním, nebo ti oddělím
ještě spodní čelist!“
Ale občas musíme udělat výjimku. Například naše kolegy
z jinejch cirkusů, a taky jiný umělce, u nás pouštíme bez placení. To je takový
stavovský pravidlo. Už u nás byla fůra slavnejch celebrit. Párkrát i nějaký
herci.Například Polívka s Donutilem. Na jejich počest dokonce artistka Sandra
uvařila hrnec polívky, a pak je donutila to sníst.
Jednou dokonce přišel Charles Chaplin. Principál se mu
klaněl až k zemi. Mně se to teda vůbec nechtělo líbit. Povídám principálovi:
„Hele šéfe. Já teda, jako nic proti, ale Chaplin je už dávno mrtvej, ne?!“
Principál mě sjel pohledem a pravil: „No vidíš! O to
víc bysme si měli vážit jeho návštěvy!“
Tak jsem už mlčel.
KONEC
Žádné komentáře:
Okomentovat