Výlet

Trojice mužů v proužkovaných gangsterských oblecích, jdoucí v řadě za sebou tmavým lesem, přešla malou loučku a vkročila do hustého rákosí.

„Zatracená práce!“ zaklel Zvědavej Frank, když se mu polobotky zabořily do bahna. „Kdybych tohle věděl, tak si vezmu jiný boty a né tyhle zánovní perka. Stály mě deset doláčů.“

„Já ti říkal, že tady bude pořádnej sajrajt. Za chvíli to určitě bude ještě horší,“ zabručel Zapomnětlivej Majk. „Měl sis vzít holínky, jako mám já a Dobrák John.“

„Tak jsme u bažin. Málem jsem to nenašel. Když jsem tu byl minule, tak bylo světlo,“ řekl Dobrák John, který šel první a otočil se na ostatní. „Posledně tam byly pijavice velký jako hadi. Abych pravdu řekl, moc se mi tam nechce, kluci. Vážně tam máme jít?“

Zapomnětlivej Majk se ušklíbl a řekl: „Capone mi říkal, že se máme s tebou projít co nejdál. Speciálně tobě, prej noční vejlet do bažin prospěje.“ Pak sáhl do kapsy a vytáhl krabičku Camelek. Jednu si vložil mez rty a šátral v kapse po sirkách. Když nic nenahmátl, mrzutě rozhodil rukama.

„Já se z tebe picnu,“ zavrtěl hlavou Zvědavej Frank a podal mu své sirky. „Ty si jednou někde zapomeneš hlavu.“ Pak šeptem dodal: „Bouchačku sis doufám nezapomněl?!“

„Neměj péči,“ odsekl Majk, zapálil si a pohodil hlavou k Dobráku Johnovi, přičemž polohlasem řekl: „Nemusí tě slyšet.“

Dobrák John si sundal klobouk a kapesníkem si otřel zpocené čelo. „Tak můžeme jít, ne?! Já sice nevím, proč si náš šéf myslí, že procházky v bažinách jsou tak úžasný, ale hádat se s ním nebudu. On ví, co je pro nás nejlepší.“

„Běž první. Kousek před námi. Ty jedinej to tady znáš,“ řekl Zapomnětlivej Majk a potáhl z cigarety. „My půjdeme za tebou.“

Dobrák John vkročil do slizkého bahna, a když zmizel v rákosí, Zvědavej Frank strčil loktem do Majka. „Hele, Majku, on vážně netuší, proč tam jdeme?“

„Nemá šajn. Vždyť víš, jakej je to dobrák,“ řekl Majk a začal se také prodírat rákosím.

„No jo, ale copak je úplně blbej?“ funěl John, když vytahoval nohy až po kolena zabořené do bláta. „Něco mu mohlo dojít, když jsi mu u Fordky řekl, aby nechal bouchačku v autě. Navíc se s ním Velkej Al rozloučil polibkem.“

„Už jsem ti říkal, že je to dobrák,“ řekl Majk. „Stačilo mu nakecat, že pro něj bude lepší se s bouchačkou netahat, když je tak těžká. A ten polibek?! Prostě si myslí, že ho Capone má moc rád.“

„Kde jste, kluci?“ ozvalo se před nimi ze tmy. „Já jen abyste se mi neztratili.“

„Neboj se,“ zavolal Majk a odcvrnkl špaček cigarety do louže. „Jdeme pořád za tebou. Velkej Al říkal, že máme jít kam až to půjde.“

„Tak jo,“ zazněla odpověď Dobráka Johna. „Ještě tak čtvrt míle se dá jít, ale potom už je tam moc hluboko.“

„Výborně,“ řekl Majk. „Tak půjdeme až tam.“

„Čtvrt míle,“ zaúpěl Zvědavej Frank a chytil se větve trčící z bahna. „Tím lesem jsme bloudili, minimálně tři míle a teď se ještě ke všemu budeme brodit tímhle svinstvem takovou dálku. Proč to nemůžeme udělat třeba tady?“ Vytáhl nohu z mokřiny a podíval se na své polobotky. „To by mě zajímalo, kde vemu na nový. Takový to byly krásný boty! Velkej Al nám zase neplatí tak moc, abych si moh pořád kupovat nový.“

„Tebe by pořád něco zajímalo,“ řekl Majk a odplivl si do louže. „Jsi moc zvědavej, Franku. A navíc i hamoun. Na to už pár lidí v gangu dojelo!“

„Někdo je zvědavej, někdo zase zapomíná,“ ušklíbl se Frank a snažil se najít co nejpevnější místo pod nohou. „Každej sme ňákej.“

„Tady končí rákosí,“ hlásil zepředu Dobrák John. „Dávejte pozor, kam šlapete, a jděte v mejch stopách, nebo zmizíte v bahně až po hlavu. Měsíc zašel a není skoro nic vidět. Občas bude malej ostrůvek. Tam bysme si mohli dát svačinu.“

„Neboj,“ houkl na něj Zvědavej Frank, „dáme si majzla.“ Potom se obrátil na Majka. „On má sebou svačinu?! To jako vážně?“

Majk pokrčil rameny. „Jde přeci na výlet, ne?! Jak ho tak znám, má v pytlíku hamburger i pro nás.“

„Docela by mě zajímalo,“ řekl Frank, „jestli měl sebou gáblík i tenkrát. Jak to vlastně celý bylo?“

Majk přikývl. „Prej jo. Měl sebou smažený kuře a flašku vína.“

„To je vůl,“ zasmál se Frank, až v bahně zavrávoral. „Myslím, že Zrzka Lucy musela bejt jako ve vidění.“

„To nevím, ale je jasný, že jako ve vidění byl Al Capone, když mu jí přived zpátky. Al měl tý fuchtle už plný zuby, tak se rozhod, že se jí zbaví a řek Johnovi, aby jí vzal na výlet do bažin. Jenže náš starej dobrák to nepochopil správně. Když výlet do bažin, tak výlet do bažin. Coural s ní tady celej den a večer jí přivez do baru celou urousanou a hrůzou bez sebe. Myslel jsem, že šéf vybouchne vzteky.“

„A kde je vlastně Lucy teď?“ zeptal se Frank. „Od tý doby už v baru nebyla. Vyptával jsem se na ní, ale nikdo nic nevěděl.“

Zapomnětlivej Majk pokrčil rameny. „Nevím. Nestarám se a radši jsem na ní rychle zapomněl. Nejsem jako ty, kterej strkáš rypák, do čeho nemáš.“ Pak se zastavil, rozhlédl se a řekl: „Tady to vypadá docela dobře.“

„Taky si myslím,“ utrousil Frank a ulomil z malého stromku větev a píchl s ní do řídkého bahna v černé tůňce. Když větev zajela dost hluboko, spokojeně řekl: „Tady zmizí líp než v betonu.“

„Fajn,“ řekl Majk a zavolal na Johna: „Ty, Johny, padá mlha, radši se vrátíme. Pojď sem k nám.“

„Uděláš to bouchačkou, nebo ho mám odkrouhnout já?“ zeptal se Frank a z kapsy vytáhl strunu a naznačil škrcení. „Pěkně na krk…“

Majk zavrtěl hlavou. „Schovej to. Al si přál, aby to měl rychlý. Je na něj kvůli Lucy naštvanej, ale jinak měl Dobráka docela rád.“

Ze tmy se ozvaly mlaskavé kroky a za okamžik se před nimi objevil Dobrák John se spokojeným výrazem ve tváři.

„Zebou mě nohy,“ řekl. „Jsem docela rád, že už to zabalíme a půjdeme domů. Vejlet to nebyl zlej, ale já radši chodím na pláž.“

„Jasně, Johne,“ řekl Zapomnětlivej Majk. „Všechno má svůj konec. Tady to zabalíme.“ Potom ukázal kamsi před sebe. „Hele, Johne, ptáček! Ten je krásnej!“

Dobrák John se otočil zády k Majkovi a snažil se očima proniknout tmu.

Majk rychle sáhl do kapsy pro revolver, namířil ho na Johnův zátylek a několikrát stiskl spoušť.

„Žádnýho ptáčka nevidím,“ řekl rozpačitě John, když se otočil zpět.

„Co se stalo?! Proč ti to nestřílí?“ zavrčel Frank a sledoval Majka, který vyklopil bubínek revolveru a vztekle si prohlížel prázdné nábojové komory. „Ty si zase zapomněl náboje doma! Že jo?!“

„Majku?! Ty jsi chtěl na něco střílet?“ udiveně řekl John.

„Jo, chtěl,“ řekl Majk a zuřivě si prohledával kapsy. „Přeci musím mít aspoň jeden náboj u sebe!“

„Na toho ptáčka?“ zeptal se John. „Na něj jsi chtěl střílet?!“

„Jo, na jednoho ptáčka,“ řekl Frank, vytáhl svou škrtící strunu a vyrazil vpřed. „Uhni, Majku. Já to udělám sám.“

„Pochybuju,“ zavrtěl hlavou John. „Ptáčka strunou těžko chytíš.“

„Panebože!“ zařval Frank, který v bahně zakopl o shnilou větev a teď se válel Johnovi u nohou. „To jsou kšefty. Za co já tohle mám!“

„Já ti to říkal,“ řekl Dobrák John a sáhl do náprsní kapsy saka. „Kluci, co blázníte? Jestli vám tolik jde o zamordování nějakýho ptáka, tak já tu mám náboje.“

„Cože?!“ vytřeštil na něj oči Majk. „Říkal jsem ti přeci, že máš nechat bouchačku v autě!“

„Dyť jsem jí tam nechal,“ řekl John a podal náboje Majkovi. „Ale o nábojích jsi nemluvil. Tak jsem si je pro jistotu vzal.“

„Děkuju,“ vzdychl Majk a začal nabíjet. „Ty jsi vážně dobrák.“

„Jo. John je takovej dobrák, až mi začíná bejt líto, že ho musíme odkrouhnout,“ zabručel Frank, zatímco se sbíral z bahna. „To se hned tak nevidí. Toho by nepopravili ani v Texasu!“

„No moment!“ pomalu řekl John, když se díval do hlavně revolveru, který mu Majk zatím namířil mezi oči. „To jako, že já jsem ten ptáček? No promiň, Majku, ale tohle vědět, tak bych ti ty náboje nikdy nepůjčil. Takovej dobrák zase nejsem!“

„Promiň, Johne. Není to osobní,“ řekl Majk a stiskl spoušť.

„A je to,“ řekl Zvědavej Frank, když tělo Dobráka Johna s bubláním mizelo v řídkém bahně. „Velkej Al bude spokojenej. Odvedli jsme čistou práci.“

„Tak úplně čistou ne,“ utrousil Majk a podíval se na Franka.

„Máš pravdu,“ zasmál se Frank a prohlédl si svůj oblek. „Jsme jako čuňata. To by mě zajímalo, jestli ta špína vůbec pustí.“

„To nevím,“ řekl Majk a namířil revolver na Franka, „ale vím jistě, že Capone nemá rád lidi, který se pořád na něco vyptávaj. Hochu, ty tu máš taky konečnou!“

„Ty podrazáku. Na všechno zapomeneš, ale že mě máš zabít, to si pamatuješ?!“ zařval Frank a se strunou v rukách prudce vyrazil proti Majkovi.

Ale sotva udělal krok, zazněl výstřel, Frank se chytil za srdce a vzápětí následoval Dobráka Johna do jeho blátivého hrobu.

„Konečně,“ oddychl si Zapomnětlivej Majk a schoval zbraň do kapsy. „A jde se domů.“

Pak se rozhlédl a zůstal tiše stát.

„No jo, ale kudy?! Já zapomněl, odkud jsme přišli. Stopy jsou v háji, tma je jako v ranci a navíc ta mlha!“ zašeptal s hrůzou v hlase, a s bahnem po kolena se začal brodit tam, kde tušil břeh bažiny…

***

Zrzek Bill zaklepal na dveře kanceláře Velkého Ala.

Otevřel mu Krasavec Jim, a Bill mu hned cosi zašeptal. Jim jen němě přikývl a přistoupil ke stolu, za nímž seděl Al Capone. Sklonil se k němu a začal šeptat. Když skončil, Al se usmál a řekl: „A jak je to dlouho?!“

„Dva dny je nikdo neviděl,“ řekl Jim. „Zrzkovy hoši našli jen jejich Fordku, tam u lesa.“

„Myslíš, že se ještě někdo z nich může vrátit?!“ zamyslel se Capone a usrkl whisky.

„Pochybuju, šéfe,“ ušklíbl se Jim. „Určitě to byl jejich poslední výlet.“

„Doufám,“ řekl Capone a spokojeně se protáhl. „Takový tři blbce mi byl čert dlužnej.“

Pak se podíval na Krasavce Jima a dodal: „Opovaž se mi ještě někdy takový typy dotáhnout do gangu. Musel bych tě poslat na výlet!“

Konec