Zjevení
svatého Jana
Bedřich
Oulický nebyl nikdy nábožensky založený. O duchovno se nezajímal, okultistům a
všelijakým astrologům a mystikům se vyloženě vysmíval.
Zkrátka a
dobře. Bedřich Oulický byl založením člověk praktický se sklonem ke skepticismu,
který by nikdy neuvěřil, že člověk, kterého přitloukli na kříž a navrch mu
ještě propíchli bok kopím, po třech dnech resuscitoval, pobíhal po světě a
nakonec se nějak transportoval do Království nebeského.
Prostě, nic
nehmatatelného a neprokazatelného nebylo Bedřichovi Oulickému blízké. Proto je s podivem,
že právě Bedřichovi se horkého dne, druhého června dopoledne v jedenáct
hodin a patnáct minut přesně, podíval se totiž na hodinky a navíc ho tam viděla
stará Krupičková, která tam byla na malinách, poblíž mítinky, v lese
zvaném Na pomezí, zjevil svatý Jan Nepomucký, který mu sdělil, že se toho
samého dne, ve dvanáct hodin a patnáct minut přesně, svatý Jan Nepomucký se
nemusel dívat na hodinky, jelikož jako bytost na vyšším stupni bytí je o čase
informován zřejmě automaticky, stane ve vsi Kaprová, strašlivá nehoda a pokud
si Bedřich nepospíší, nikdo jí nezabrání.
Pokud vám
tato informace přijde jako přehnaná, nebude a není se co divit, protože je mezi
vámi jistě mnohem více lidí, kteří jsou svým založením mnohem blíže
k Bedřichovi, než například k dalajlámovi, (i když není zcela jasné,
proč by se měl katolický svatý zjevit zrovna dalajlámovi) nebo tedy spíš k
papeži, kteří by takovou událost a rozhovor přijali jako potvrzení svého
světonázoru a vlastně i jaksi jako náplň své profese.
Stejně tak to
neuvěřitelné přišlo i Bedřichovi, který se zjevení svatého Jana Nepomuckého
ponejprv pokusil vysvětlit, že jeho existence je značně nepravděpodobná,
neřku-li nemožná a že Bedřich, tedy on, asi právě zažívá stav, který
psychiatrie označuje jako náboženské halucinace, ale hned poté, co dostal od
svatého Jana Nepomuckého pohlavek, usoudil, že levitující zjevení je realita.
V tu chvíli u Bedřicha došlo k čemusi podobnému jako kdysi u Šavla,
který se na cestě do Damašku ráčil obrátit k Ježíšovi a při nejbližší příležitosti
se nechal přejmenovat na Pavla.
Bedřich se
tedy nenechal přejmenovat, ale musel evidentně získat jakési nadpřirozené
schopnosti.
Nikdo totiž
dosud, až je to už pět let, nedokázal vysvětlit, jak se Bedřich, trpící
dušností a téměř morbidní nadváhou, mohl od mítinky, na které prokazatelně byl,
dostat během necelé hodiny do obce Kaprová, která je od místa zjevení vzdálena
celých dvacet kilometrů. Ale jisté je, že to dokázal a zabránil tak utonutí
místního hostinského, který během cesty motocyklem spadl do rybníka na návsi a
jen díky tomu, že se právě v té chvíli, veden instinktem a Prozřetelností,
objevil Bedřich na hrázi, byl zachráněn jeho voláním o pomoc, po kterém přiběhl
místní hasič Jan Králíček a hostinského vytáhl.
Se vší
rozhodností tedy lze prohlásit, že tak Bedřich zabránil veliké katastrofě, díky
které by toho horkého a suchého léta zůstala zavřená jediná hospoda široko
daleko!
Ať už této
historce věříte, či nikoliv, jedno je jisto – od onoho horkého dne vážnost
svatého Jana Nepomuckého ve vsi a okolí neuvěřitelně stoupla a já, farář obce
Kaprová, jsem získal velmi zbožného a svědomitého kostelníka!
KONEC
