Nudnej
příběh
To jsou pořád
jen samý šokující a podivuhodný historky, co se píšou a vyprávěj. A o obyčejnej
příběh obyčejnýho člověka jeden nezavadí. A přitom většina lidí žije docela
obyčejný příběhy, který nikoho nezajímaj. A já myslím, že je škoda, že se o
takovejch nezajímavých lidech nic neví. Proto vám jeden takovej nezajímavej
osud, kterej postrádá jakoukoliv nečekanou pointu, nebo nějaký šokující zvraty,
budu teď vypravovat.
Poblíž Úpolic
stojí zámek rodu Kunštajnů z Drhova. To je poměrně zajímavej rod, o kterém
se kroniky zmiňují už ve třináctým století a jeden z Kunštajnů byl dokonce
stolníkem Karla čtvrtýho. Ale protože je to tak zajímavej rod, jenom se o něj
otřeme během vyprávění o Sidonii Zelené, která žila v Úpolicích.
Ano, ta
Sidonie Zelená, dcera Fridolína Zeleného a Jany Zelené, které však její manžel
říkal Hortenzie, protože jméno Jana by v té rodině působilo jako pěst na
oko. A otec Fridolín neměl zájem na tom, aby jeho rodina byla jakkoli nápadná,
protože si zakládal na tom, že je z dělnický rodiny a jeho žena zase
z rolnický famílie, a tam se žádná extravagance přeci nikdy nepěstovala.
Je mi jasný,
že vás teď určitě napadne, proč se starej Zelenej nenechal přejmenovat
z Fridolína třeba na Josefa nebo Martina, svou dceru pojmenoval Sidonie a
manželce začal říkat Hortenzie, místo aby byla dál Janou. Na to vám rovnou
řeknu, že nevím. A ani jsem po tom nikdy nepátral a pátrat nehodlám. Já vás na
začátku varoval, že v tomhle příběhu nic zajímavýho nebude. Tak to prostě
berte jako fakt.
No, Sidonie
s tím jménem neměla úplně jednoduchej život. Což není nic neobvyklýho.
Hlavně v dětství. Si to vemte. Sidonie Zelená. Kdejakej vtipálek
k tomu dodával: Vyskytuje se zejména v podhorských oblastej koncem
srpna. Jedlá, avšak je potřeba ji déle vařit. To nikomu na sebevědomí nedodá.
No, ale časem si na to holka zvykla a lidi si zvykli na ní, takže si žila
takovej ten průměrnej život. Proč si to taky házet kvůli jménu, ne?!
Sidonie
vychodila základku, a protože nijak zvlášť nevynikala, šla do učení na
kuchařku, a když se po třech letech vyučila, začala vařit ve školce
v Úpolicích.
Ráno tam,
odpoledne domů, svátky a víkendy volno. Diskotéky v kulturáku. Večer telka
a lakování nehtů. Chatování s kámoškama z učňáku. Studování diet a
jóga v kulturáku. Ta jóga je ve středu. Diskotéky v pátek! Nějaká ta
láska, s Karlem to vypadalo vážně, ale sešlo z toho, protože to byl
kretén a navíc ženatej, jako ostatně vlastně většina chlapů, co bydleli a
bydlej v Úpolicích. Takže takovej životní kolotoč, kterej zná většina
z vás. A nedivte se tomu, já vám to na začátku říkal, že se ničeho
zvláštního nedočkáte.
No, a jak tak
jednou Sidonie vaří ve školce, přijde za ní ředitelka, že by s ní rád
mluvil pan hrabě. Klid, nic neobvyklýho to nebylo. Žijeme v jednadvacátém
století, takže hrabě nepřijel na bílém koni. Hrabě přijel v modrém
mercedesu a na zadní sedačce měl sedačku pro dítě, jelikož malý hrabátko
chodilo pávě do tý školky, co v ní Sidonie vařila.
Asi jsem vám
zapomněl říct, že ten hrabě byl Kunštajn z Drhova. Docela pěknej chlap a
vdovec. Oni ti Kunštajnové dostali zámek zpátky v restituci a od
devadesátých let tam žili a dávali to tam dohromady. K tomu měli
v Jindřichově pivovar, takže se jim celkem dařilo. Pokud teda nepočítáme
sebevraždu mladý paní hraběnky, která se zamilovala do majitele autodromu a
střelnice a málem přivedla celej rod na mizinu. Ale na tom není nic zajímavýho.
Nebo možná snad i jo, ale Kunštajnama se prostě detailně zabejvat nebudeme.
Vždyť jsem slíbil, že se o ně jen tak otřeme.
A proč tedy
mladej hrabě chtěl mluvit se Sidonií?! Tomu ještě mladšímu hraběti totiž ve
školce hrozně moc chutnalo. A protože ho měl tatínek moc rád, rozhodl se, že tu
skvělou kuchařku najme a budou jí mít jako soukromou kuchařku na zámku.
A Sidonie si
řekla, že proč ne a vzala to. Ta školka potom musela zavřít, protože jinou
kuchařku už ředitelka nesehnala. Kdo by to taky dělal za ty prachy. Prostě nic
neobvyklýho. Takovejch vesnickejch školek už bylo.
Takže milá
Sidonie vařila na zámku a jak tak šel čas, pan hrabě se do ní zamiloval, což
taky bylo celkem očekávatelný, protože Sidonie byla fešná holka a hrabě zdravej
mužskej. No byla z toho láska jako trám.
Po půl roce
to Sidonie oznámila doma. Je fakt, že měla krapet obavy, co na to řekne táta. O
tý jeho posedlosti nenápadností jsem už vám říkal. No, ale sláva. Když
Fridolínovi Zelenému Sidonie oznámila, že hrabě Kunštajn se křestními jmény
jmenuje Vilhelm Maria Adalbert, táta, natož pak máma nebyli proti a pozvali
hraběte na oběd. Hrabě se u oběda vyjádřil, nastalo dojetí a nic nebránilo
tomu, aby do měsíce nebyla svatba na zámku. Tam se taky rodiče Sidonie
přestěhovali, protože kdyby zůstali bydlet v tom rodinném domku, byli by
s dcerou na zámku moc nápadní.
Takže tohle
byl celkem obyčejnej a nezajímavej příběh, o Sidonii Zelené. Příběh, kterej se
tak může běžně stát obyčejnejm lidem. Příběh, jakej třeba právě teď zrovna
prožíváte právě vy.
KONEC
