Někdy se prostě přihodí v životě lidským a
klaunským, že se nepřihodí prostě nic zvláštního.
Prostě jeden obyčejnej tejden ...
Pondělí:
Můj milý deníčku.
Je zase ráno a my musíme
balit. Čeká nás přesun na jinej plac. To znamená, že se všechno musí nacpat do
pakováků, pakováky zapřáhnout za traktory a náklaďáky a je nutné zmizet dřív,
než se dostaví majitel pozemku na kterém stojíme a bude chtít zaplatit za
pronájem.
Ještě než odjedeme, skočím vrátit prázdný
flašky do krámu a stavím se v nonstop baru, se džbánkem pro tři točený na
cestu.
Líp se mi pak řídí traktor...
Úterý:
Můj milý deníčku.
Právě jsem se vrátil z
nonstopu a zjistil jsem, že je úterý!
Celej cirgus je už fuč a na
mě tu čeká majitel pozemku a chce zaplatit za pronájem.
Ještě, že jsem z baru utekl bez placení a můžu
mu dát nějaký peníze, aby mi vrátil kola k maringotce. Rychle zapřahat a honem
za ostatníma!
Středa:
Můj milý deníčku.
Je středa a já vlastně nevím
kam ostatní jeli.
Jel jsem po stopách z trusu,
ale dovedlo mě to k nějakýmu kravínu.
Krav jsou tu spousty, ale toho vola principála
nikde nevidím! Požádal jsem dojičky o trochu mléka, abych ten rum nepil jen
tak.
Přespím tu na návsi a ráno se rozhlídnu z
nějakýho kopce, jestli někde neuvidím náš tábor.
Čtvrtek:
Můj milý deníčku.
Z kopce jsem nic neviděl,
protože byla ráno mlha jako hrom.
Navíc kopec byl strašně vysokej a mně se
dělali mžitky před očima, jak jsem byl z výstupu zdrchanej.
Takže, když nic nebylo vidět, vytáhnul jsem
mobil a zavolal principálovi kde vlastně jsou ... Řekl mi to.
A řekl mi ještě hodně jiných sprostých slov.
Je to hulvát!
Pátek:
Můj milý deníčku.
Našel jsem náš cirgus!
Zaparkoval jsem maringotku na svůj flek a šel
pomáhat se stavbou tentu.
Nosil jsem lavičky z pakováku a dával je za
vůz. A protože jsem měl dobrou náladu, tak jsem ještě vynosil z náklaďáku
stanový kolíky. Nikdo mi nepomáhal. Jsou to všechno neschopný lenoši. Stojej tu
už takovou dobu a zatím postavili jenom stan.
Po dvou hodinách práce mě potkal Bancrotti-náš
principál, a vynadal mi, kde se flákám, že balíme a za hodinu a půl odjíždíme,
protože jsme tu už takovou dobu a lidi moc nechoděj. Zatím prej chlapi stihli
složit hlediště a vytahat kolíky ze země ...
Radši jsem mlčel!
Sobota:
Můj milý deníčku.
Dorazili jsme na novej plac.
Hned jsme šli stavět šapitó. Bohužel nemáme ty lavičky a kolíky, který zůstaly
na starým místě ... Tenťáci jsou prostě hrozný.
Pořád někde něco zapomínaj!
Ještě, že jsem takovej dobrák a nabídnul jsem se, že pro ně dojedu zpátky!
Večír jsem se vrátil a spokojený Bancrotti mi
za ochotu zvednul gáži a sebral prémie chlapům od techniky. Inu zapomínat by se
nemělo!
Neděle:
Můj milý deníčku.
Šapitó už stojí v plný
parádě, plakáty jsou vylepený a koně vyhřebelcovaný. Show může začít!
Bancrotti už jen šel vyřídit formality,
ohledně našeho pobytu zde.
Když se odpoledne vrátil, sdělil nám že se
dohodli rychle.
Máme hned vypadnout, protože jsme postavili
šapitó na jiným placu, než jsme měli!
No já to říkal hned, že ta cedule „rezervace“
u týhle loučky tam nebude jen tak. Ale to né! Mě tady nikdo neposlouchá!
Prej, že je to rezervace pro nás!
Prdlajz! To je rezervace nějakýho motejla,
nebo brouků či jiný zvířeny!
Takže zase balit. No nic ...
Show must go on!
KONEC
Žádné komentáře:
Okomentovat