pátek 1. července 2016

Fejeton: O prázdninách a takových těch místnůstkách


O prázdninách a takových těch místnůstkách

První prázdninový fejeton pro měsíčník Enter najdete


Vážení čtenáři! Konečně je to tady! Co?! No přece léto! Nastalo období dovolených, a čas prázdnin.
To znamená, že pro nás, co jsme od přírody líní, přichází období milované a zbožňované. My líní, v této době zahazujeme antidepresiva a nabití slunečním svitem, tančíme a jásáme létu vstříc.
Pro workoholiky a šprty je to ovšem doba, kdy trpí, protože v práci a ve škole o ně nikdo nestojí, ba dokonce jsou z těchto míst vyhazováni a vynášeni bdělými vrátnými nebo ostražitými školníky. Takže tito nešťastníci potom hledají v odpadkových koších námi zahozené prášky proti úzkosti a cpou si je do úst kdesi ve svých domácích pracovnách a dílnách. Tam potom z nedostatku pracovního vyžití vymýšlejí o své dovolené neskutečné hlouposti, jako jsou malování bytu. Přestavba rodinného domku na zámek knížete Hohenlohe. Přeorání zahrady, nebo, Pane chraň, věnují se o prázdninách samostudiu!
No, ale nechme tuto skupinu stranou. Léto je tu především pro nás, co si ho dokážeme užít. A užít si ho můžeme vážně všelijak. Přiznám se, že já mám nejraději takové to sladké nicnedělání, kdy jen tak ležím někde u vody a pomalu se opékám, přičemž se čas od času namažu (krémem nebo olejem). Sem tam si skočím do vody, to abych se zase nepřipekl až příliš a místo bronzové sochy (pochopitelně, že v antickém stylu) nepřipomínal spíše reklamní poutač na vařené humry.
Jednou se nám to se ženou nechtěně povedlo a od té doby si už dáváme majzla! Je to už pár let, co bylo takové léto, neléto a my měli dovolenou. Skoro pořád pršelo a bylo téměř podzimní počasí. Až jednoho dne si slunce na oblohu vyrazilo bez doprovodu mraků, udělalo se pravé Palermo a my, v takové, jak bych tak řekl, sluneční nenažranosti, jsme zůstali v tom nevětším hicu na slunci a pak večer, ačkoliv bylo asi tak dvacet pět ve stínu, jsme seděli zabalení v dekách a zuby nám drkotali v zimnici, jako by mrzlo, až praštělo. Takže takhle praštění doufám nejste! A pokud ano, budiž vám tento strašlivý příběh varováním!
Ale je pravda, že ačkoliv mám takové povalování moc rád, přeci jen mi léto voní také cestováním, poznáváním, prostě a zkrátka, výlety!
Vzhledem k tomu, že patřím k lidem, kteří nejsou držiteli řidičského průkazu, naše cestování na ty všelijaké zámky a přírodní atrakce, se v naší rodině odbývá především prostřednictvím nepřekonatelného zábavního podniku, též oficiálně známého jako České dráhy.
Víte, vlaky mám celkem rád, ale rozhodně nepatřím k fanatikům, kteří cestování vlakem považují za skvostný zážitek a vlakem by nejraději jezdili od slunka východu až do jeho západu. Já mám přepravu vlakem rád z jednoho prostého důvodu. Prostě to považuji za pohodlnější než jízdu autobusem. Proč?! Co myslíte? Je to jednoduché. Protože na rozdíl od autobusu se dá ve vlaku jít na toaletu.
Fajn! Já moc dobře vím, že dnes už jsou i autobusy, které tuto místnost mají také, ale já takový autobus dosud viděl jen zvenčí a nikdy se mi nepoštěstilo, abych se s ním svezl. Navíc, nemohu si pomoct, ale představa, že se v autobuse zvedám a odcházím uličkou, sledován zraky nudících se pasažérů do jakési krabice umístěné v zadní části vozidla, mne nenaplňuje nadšením. A pak ta představa, jak se zavřu, a všichni spolucestující si začnou stopovat, jak jsem tam dlouho…
No dobře, snad máte pravdu a neděje se to, ale mě to nikdo nevymluví!
Ano! Já to vím a je mi jasné, co teď říkáte. „Blbec! To je jako podle něj záchod ve vlaku něco úžasnýho? Psal o vůních cestování! Byl vůbec někdy na vlakovém hajzlíku?! A když jo, není divnej?!“
Nejsem daleko od pravdy, že?! Ale moji drazí čtenáři, já to vím, že to tam není jako na toaletě v Hiltonu. Takových kvalit hned tak něco nedosahuje. Ani celý náš byt totiž nedosahuje velikosti a kvalit toalety v Hiltonu!
Já moc dobře vím, že je to tam občas eklhaft a vlak přitom vámi cloumá sem a tam, ale přesto všechno, když tam jdete, jste drtivé většině cestujících úplně fuk a nikdo si vás nevšímá, natož aby vám měřil čas.
Inu, i takové prozaické důvody někdy vedou k oblibě cestování vlakem. Co naděláme, je to tak.
Ovšem nedá mi to a na vlaky si i postěžuji. Nevím čím to je, ale železnice si na naši rodinu musela nějak zasednout. Opravdu, je to tak. Jinak si prostě nedokážu vysvětlit, že při cestě z bodu A do bodu B, jede vlak přesně dle jízdního řádu. Žádný problém. Vše jde jak má.
Tím nás velmi dobře naladí. Těšíme se do bodu B, dobře se nám sedí, spolucestující nejsou otravní, moc to nedrncá, dcera chytá wifi. Jednoduše – nic nám nechybí!
Ovšem pozor! Tohle všechno je jen ďábelská hra generálního ředitele Českých drah, který nás chce ukolébat, aby si nás za několik hodin sadisticky vychutnal!
Jak si jinak vysvětlit, že při zpáteční cestě, tedy z bodu B do bodu A, kdy jsme unavení a těšíme se domů, mívá náš spoj pravidelné zpoždění třicet, až mnohem více minut, ačkoliv jiné vlaky jedou bezproblémově podle jízdního řádu?! Jak to, že nám do kupé lezou individua, která se chtějí bavit o neskutečných blbinách?! Jak to, že vagón skáče jako splašená koza?! A hlavně! Dcera nemůže chytit wifi!
To ať mi nikdo netvrdí, že v tom není zlovolný úmysl generálního ředitele, kterého jsem nikdy neviděl, netuším, jak se jmenuje a kde žije, ale kterého jsem musel někdy strašlivě urazit, že se nám tak strašně mstí!
PS: A na WC je při zpáteční cestě pořád obsazeno!