čtvrtek 1. června 2017

Čistý vzduch škodí manželství


Vrchní postavil piva před dvojici mužů sedící u stolu štamgastů, na lístek napsal dvě čárky a zastrčil tužku za ucho. „Tak tady to máte, panstvo. Pivečko jako křen a pěna lepší než šlehačka! Spokojení?“

„Ne,“ zavrčel obtloustlý plešatý chlapík, „chybí nám tu popelník, Pepíku.“

„Co nadělám, Jardo“ pokrčil rameny vrchní a ukázal na ceduli nad výčepem. „Pan šéf rozhodl, že bude dbát o naše zdraví. Nekuřácký podnik. Já jsem jenom pingl a nic s tím nenadělám. Od tý doby, co přestal šéfík kouřit kvůli tomu infarktu, je s ním k nevydržení. Jak ucejtí cigáro, mění se na antinikotínovýho křižáka.“

„Dvacet let tu pijeme a hulíme a pak nám jeden napravenej kuřák začne kazit požitek z týhle many nebeský,“ ušklíbl se Jarda a pohladil sklenici s pivem.

„Pánové, já bych kouřil, až bych brečel,“ řekl druhý muž u stolu a cvrnkl do krabičky sirek, „ale kam jinam tady chodit? U Kulatý báby bylo a je nejlepší pívo. Všude jinde to nestojí ani za zlámanou grešli.“

„Tak tak,“ řekl Jarda. „Máte svatou pravdu, pane doktore. Věřte mi, že když se tady před měsícem zakázalo kouřit, tak jsem vyzkoušel všechny hospody v okolí. A lepší pivo jsem nikde nenašel.“

„Holt musíte chodit na cígo ven, pánové. Jinak to nejde,“ řekl vrchní a odkráčel za pípu, aby roztočil další piva.

„Ven?!“ řekl doktor a podíval se z okna. „Vždyť tam leje jako z konve. Ještě se nastydnu.“

„Blázni jsou to, tihle nekuřáci,“ řekl Jarda a zvedl sklenici. „Tak na to zdravíčko, o který nám pan majitel tak dbá, pane doktore.“

„Ať slouží,“ řekl doktor a přiťukl si s Jardou. Pak se oba zhluboka napili.

„Áááá,“ vzdychl Jarda současně s doktorem, když postavili sklenice zpět na stůl. „Jak jsem říkal, nikde takový nemaj!“

„Máte recht, Jaroušku,“ usmál se na něj doktor a pohodlně se opřel. „Tady je nejlepší!“

„Neslyšel jste něco o Lojzovi?“ zeptal se Jarda a vytáhl z krabičky jednu sirku. Dal si jí mezi zuby a začal žvýkat. „Už jsem ho nějakou dobu neviděl, limonádníka jednoho. Čekal bych, že když je to tady teď nekuřácký, že bude chodit častěji. Do mariáše jsou potřeba tři.“

„Zrovna jsem o něm chtěl začít,“ řekl doktor a zhluboka se napil. Utřel si pěnu z kníru a pokračoval: „Protože je z nás tří jediný nekuřák a ještě ke všemu abstinent, holt správný Sokol, docela ho potěšilo, že se tahle věčně zahulená hospoda proměnila na ráj čistého vzduchu. Chodíval sem po tom zákazu skoro každý den. Trvalo to asi tak čtrnáct dní. Vy jste zrovna pořádal to své turné po okolních putykách, takže jste nemohl vidět jeho nadšení. V jednom kuse vykládal, jakou má radost, že nepáchne jako popelnice.“

„To si dovedu představit,“ zašklebil se Jarda. „Musel přímo zářit.“

„Zářil,“ přisvědčil doktor. „Dokonce bych řekl, že vyloženě sálal radostí. Ovšem pak jednoho dne nepřišel a od té doby se tu neukázal.“

„A vy víte co se stalo?“ zeptal se Jarda a zamával na vrchního prázdnou sklenicí. „Tak co je, Pepíku?“

Doktor také kývl na vrchního a odsunul svůj prázdný půllitr. „Vím a povím. Tuhle jsem ho potkal a povídám, copak, že se neukáže. Řekl jsem mu, že vy už jste svůj protest vzdal a začal jste sem opět chodit, takže bychom mohli zase dát mariášek…“

„To mluvíte o Lojzovi?“ zeptal se vrchní, který právě přišel ke stolu. „Já myslel, že to tady teď bude eldorádo lidí jako je on a přitom sem furt chodíte trpět vy.“

„Lojzík taky trpí. Ovšem poněkud jinak než my,“ řekl doktor a napil se. „Má doma zle a možná se bude rozvádět.“

„Ale…“ zarazil se vrchní a posadil se na prázdnou židli. „Lojza a rozvod? Vždyť to bylo pořád jen Boženka sem a Boženka tam. Co já vím, tak by jí na rukách nosil.“

„No právě,“ řekl Jarda a zakroutil hlavou. „To něco přelítlo přes nos jemu, nebo jí?“

„Správně jste to odhadl, Jaroušku,“ řekl s trpkým úsměvem doktor a poklepal si na nos. „Nos za to může!“

„Cože?!“ nedůvěřivě řekl vrchní Pepa a dodal: „Já si vždycky myslel, že k rozvodu přivedou lidi spíš jiný tělesný orgány.“

„Ano, tak to bývá, ale v tomto případě to byl nos,“ řekl doktor a významně si na něj poklepal. „I nos může ženu přivést na myšlenku, že jí je muž nevěrný!“

„Tak to je ta žena magor,“ ucedil Jarda a pořádně si přihnul. „Neznám mužskýho, kterej by na ženský obdivoval frňák!“

„Doktor myslí její nos, vole! Boženy“ řekl vrchní a podíval se na doktora. „Že jo, pane doktore?! Jako, že něco vytušila. Že měla čuch na to, že jí zahejbá.“

Doktor pokýval hlavou ze strany na stranu. „Tak trochu. K tomuto tušení, a dlužno říct, že velmi neoprávněnému, dospěla právě čichem.“

Jarda těkal očima z jednoho na druhého. „Pánové, začínám mít pocit, že magor jsem spíš já. Nos, čich, nevěra, rozvod… Může mi to někdo normálně vysvětlit?“

„Už se dostávám k jádru pudla,“ řekl doktor a ukázal na ceduli nad výčepem. „Nekuřácký podnik! To je oč tu běží!“

„Neuvěřitelné!“ ironicky zvolal Jarda a plácl se do čela. „Vidíte, doktore, toho bych si skoro nevšiml a myslím, že to všechno vysvětluje!“ Potom zakroutil hlavou a dodal: „Asi už z toho nekuřáctví blbneme…“

„No vážně,“ řekl doktor a usmál se. „Pánové, všimli jste si, že po odchodu z tohoto bohulibého zařízení nesmrdíme?!“

„Tak to je fakt,“ řekl vrchní a podrbal se na hlavě, „ale co s tím má co dělat Lojzův problém? Ta jeho by mohla být spíš ráda, ne?“

Doktor se napil a významně vztyčil prst. „Mohla, to ano, ona ovšem usoudila, že Lojza přestal chodit do hospody a tahá se nějakou švarnou Sokolkou!“

„Ty vole! Vážně?“ vyklouzlo z úst vrchnímu, zatímco Jarda jen němě zíral a překvapeně pomrkával.

„Ač nejsem volem, toto myslím vážně,“ pravil důstojně doktor a napil se. „To máte tak, panstvo. Lojzík nikdy nepil, takže z něj logicky nikdy nebyl cítit alkohol. Jediným důkazem jeho návštěv tohoto hostince byl smrad cigaretového kouře, kterým byl načichlý. Ve chvíli, kdy přestal zapáchat, jeho Boženka pojala podezření, že místo do hospody, chodí její manžel za nějakou ženskou. Chudák Lojzík mi povídal, že má teď doma peklo a aby byl zase klid, radši nikam nechodí!“

„Víš ty co?!“ řekl po chvilce překvapeného ticha vrchnímu, Jarda. „Dones mi velkej rum. Ten je cejtit. A ještě pořádnej doutník…“ Pak se podíval na doktora. „Já nevím jak vy, pane doktore, ale já si jdu ven začudit, protože s tou mojí jsem už nějakej pátek, a ať je jaká chce, o rozvod nestojím!“



KONEC