Mikrodrama Budoucnost

Budoucnost

Účinkují:

Věštkyně
Dáma

V tmavém a evidentně páchnoucím pokoji, plném odpadků, sedí v křesle stará věštkyně, pokuřující viržinko.
Na stolku před ní jsou typické propriety. Koule, karty a kočka. Kočka je očividně mrtvá.

Klepání na dveře. Věštkyně típne viržinko o kočku a vezme ze stolku notes. Listuje jím.

Věštkyně: "Jáááj, moméént."

Znovu klepání.

Věštkyně: "Momééént, sem řekla, né!"

Listuje stále notesem a pak polohlasem. "To nemůžu najít, né... Á tády. Ve dvě Nováková.!" Nahlas. Pojďte dááál, páni Novákovááá!"

Dveře se otevřou a vstoupí dáma ve středním věku. Věštkyně jí ukáže na židli naproti ní. Dáma si sedá.

Dáma: "Dobrý den. To je neuvěřitelné. Jak jste věděla, že jsem to já?"

Věštkyně: "Jáááj. Vědma, nééé?!"

Dáma: "Pravda. Pravda. Tedy, proč jsem tady..."

Věštkyně: "Jáááj. Chcete znát budoucnóst!"

Dáma překvapeně: "Ano. To je neuvěřitelné!"

Věštkyně: "Sem dóbrá, nééé. Tak jak chcéte, věštit?"

Dáma: "Jak to je možné?"

Věštkyně: "Ták kárty. Kóule. Lógr né, protože némam káfe."

Dáma: "A co z ruky? Prý je to nejpřesnější."

Věštkyně: "Jáááj, tak táky můžu, a je to oprávdu jistý, ále nechcéte si to rozmyslet?"

Dáma: "Nechci. Chci vědět přesně, co mě čeká!"

Věštkyně: "Tak sáma, ste to chtěéla. Dejte mi ruku."

Dáma jí dá ruku. Věštkyně jí vezme a nakloní se k dámě.

Věštkyně: "Jáááj. Vás, páni, vás čéká véééélkááá žloutenka!!!"

Konec