Játra pana Skružného
"Ta
vaše játra se mi vůbec nelíbí, pane Skružný," řekl doktor Klempera a
položil výsledky vyšetření na stůl. Poklepal na ně a zadíval se na pana
Skružného, který seděl naproti němu. "Vy dost pijete, co?!"
Starý
mládenec Skružný pokrčil rameny a řekl: "No tak to víte, pane doktore. To
víte, že piju. Tak dost?! No já nevím. V zimě míň a v létě teda dost. To si rád
posedím v hospodě. U nás na návsi. Pěkně pod platanem."
Doktor
Klempera se pousmál a vzdychl. "No a jsme doma. Tohle hodně vysvětluje. A
když jsme u toho. Co doma? Taky pijete?!"
"Ale
jó. To je jasný, že doma piju. Kolikrát se napiju, hned jak se vzbudím,"
odpověděl Skružný a podrbal se na hlavě. "Proč se ptáte?! Já myslel, že
jsem tu kvůli játrům."
"Člověče
nešťastná," zaúpěl doktor a znovu poklepal na výsledky. "Vždyť vás to
pití zabije skrz ty játra! Vy musíte okamžitě přestat chlastat, nebo je po
vás!"
Pan
Skružný vyvalil oči. "Jako úplně přestat s pitím?! To myslíte
vážně?!"
"Naprosto!
Ode dneška ani kapku, je vám to jasný?! Nebo to máte spočítaný!" vážně
odvětil doktor a pak dodal: "Tady vám napíšu nějaký prášky a za dva tejdny
se mi přijdete ukázat. A uvidíme co dál. A jak jsem řekl. Ani kapku!"
Pan
Skružný poděkoval, sebral recept a se smutným povzdechem opustil ordinaci.
Za
dva týdny měl pan Skružný krásný pohřeb. Takový nikdo v okolí nepamatoval. A
těch lidí. A hlavně všichni členové spolku abstinentů, jehož byl dlouholetým
předsedou. Nikdo z nich nechyběl. A místopředseda spolku, když s pokladníkem
pokládal ke katafalku věnec, zakroutil hlavou a s vlhkýma očima pravil k rakvi:
"Bedřichu, zatraceně, ty takovej milovník pramenitý vody, minerálek a
sodovky, jak ty jsi mohl zemřít na dehydrataci?! Kluku zlatá! Ach jo."
Konec
