Přijdu vám jednou takhle po půlnoci
z knihovny „U kulatý báby“. Bacím sebou v maringotce na otoman. Vytáhnu
zapíchnutý péro z gauče ze zad, a chystám se spát jako obyčejnej slušnej
člověk. Leč-Nebylo mi přáno!
Už jsem skoro zabíral. Povedlo se mi totiž zabrzdit ten kolotoč, na
kterým se moje postel točila, a už už jsem myslel, že se propadnu do říše
pivních snů, když najednou z černočerné tmy v maringotce zaznělo: „Vadííímééé.
Vadííímééé. Zachraň měéé!“
Znělo to tak divně dutě a zoufale. Jako, když
to jde ze záhrobí. Do toho venku kvílel vítr. Fujtajbl.
Potmě jsem nahmatal na nočním stolku sirky a
škrtnul jsem, jestli někoho neuvidím!
Neviděl jsem! A hodně rychle jsem tu sirku
zase sfouknul, protože dělala na stěnách móc ošklivý strašidelný stíny.
Obzvlášť stín toho
skleněnýho ledního medvěda z popelníku byl příšernej!
Hlásek se ozval znovu: „Vadíííméééé. No
táááák. Neslyšíííš snad můj hlááás?!“
Znělo to hodně úpěnlivě. Vzal jsem do ruky ze
stolku flašku s pivem, a byl jsem připravený jí nemilosrdně použít! Odhodlaně jsem se zeptal: „Ccco to chceš?! ... A neuděláš mi nic?!“
Hlas zakvílel: „Pomóct potřebujůůů. Vadííímééé! Jenom
pomóct!“
Ty vado! Strašidlo, nebo duch chce ode mě pomoct!
Ještě, že jsem měl u sebe tu flašku s pivem. Z
toho leknutí mi vyschlo v puse, takže jsem jí naprosto nemilosrdně použil!
Když jsem dopil, zeptal jsem se znovu: „A jak ti mám pomoct?!“
Duch, nebo co to bylo, zanaříkal: „Tíží mne tóóó! Vadíííméééé! Moc to tííížííí!“
No jo no! To je určitě duch nějakýho špatnýho
cirgusáka a teď ho tíží svědomí! To by mohlo bejt ono!
Sebral jsem teda odvahu a zpod polštáře
kladivo. Posadil jsem se na posteli a ptal se dál: „A jak ti mám pomoct dobrý muži?!“
Duch plačtivě odpověděl: „Musíííš vstááát Vadíííméééé. Musíš jen
vstááát!“
Já už teda četl spoustu knížek o strašidlech,
a viděl jsem kilometry filmů o duších a jinejch galuskách, ale tohle jsem ještě
v žádným filmu, ani v knížce neviděl, ani neslyšel.
Že by k vysvobození
nešťastnýho ducha stačilo vylízt z postele?!
Když něco nevím, tak se holt zeptám: „Hele. A to jako bude stačit k tomu, abys mohl
odejít?!“
Hlas řekl: „Jóóó. Vadííímé. Jóóó. Prosííím
rýýýchlééé! Vstááááň, než budé pozděééé! Já se ti odvděčím!“
Jejda. Na vděk já slyším: „A co za to? Uměl bys mi splnit tři přání?“
Hlas se ozval: „Ále jó.Vadííímééé, ale
rýýýchle, než bude opravdu pózdě!“
„Tak dobře, ale budu si přát dřív, než tě
osvobodím! Bereš?!“
Hlas chvilku mlčel, ale pak se přeci jen zase
ozval: „Hlááávně děléééj. Cóóó teda
chcéééš?“
„Dáš mi Mercedes. Dál chci ubrousek prostři
se, a nakonec žvejku co nikdy neztratí chuť! Co ty na to hlase?!“
„Vááádííímééé. Ty jsi úúúplnej magóóór! Jak
tohle můůžu splnit? Dostaneš tři flašky rumu a buď rád! No tááák. Už vstaň,
áááť můžu jít!“
„Hm. Tři flašky rumu?! Tak jo. Co s tebou mám
dělat. Už vstávám.“
No a pak to přišlo. Jak jsem vstal z postele,
vyletěla celá ta postel skoro, až ke stropu maringotky! To jsem se leknul víc,
než tehdá při ohňostroji, když jsem zahodil vajgla do tý krabice, co jí tam
přinesl ten pán v azbestu a v přilbě.
Postel dopadla zpátky na podlahu a přede mnou
stála postava. Rozsvítil jsem. Ovšem moment! Ta postava mi přišla nějak
povědomá! Sice byla v obličeji celá modrá, ale jinak vypadala skoro jako člověk.
Skoro jako člověk od nás.
Skoro jako provazochodec Alois!
„Ty vole Alois?! Co děláš u mě?! A kde ses tu
vzal?! Ty vado víš, že tu mám ducha?!“
Alois se na mě díval dost zle: „Vadime.Ten duch jsem já!“
To mě zmátlo: „Jak ty?! Vždyť ty jseš živej
ne?! Jak teda můžeš bejt duch?“
Alois lapal po dechu. „Magore! Já živej jsem,
ale málem jsem nebyl. Díky tobě! Ležel jsem pod tvojí postelí! A jak to máš
proležený, a lehnul sis na to, tak mě to přimáčklo na zem a nemohl jsem se
skoro ani hnout a nadechnout!“
„A cos dělal u mě pod postelí?! To mě zrovna
nenaplňuje důvěrou k tobě!“
„No co by. Znáš mojí starou ne?! Večír jsem
trošku bumbal a ona mi na to přišla, takže jsem hledal, kde se schovat.
Zapomněl jsi zamknout maringotku! Zalezl jsem pod postel a nakonec jsem tam
usnul!“
No vida. A bylo po strašidle. To se mi
ulevilo!
Jo a ty tři přání opravdu splnil!
Další tři noci bylo u mě hóóódně veselo.
KONEC
Žádné komentáře:
Okomentovat