pondělí 2. ledna 2017

Fejeton: O smůle a štěstí


Novoroční fejeton pro měsíčník EnterDC
najdete




Než jsme se stačili pořádně rozkoukat, je zase ten starý rok za námi a nový před námi. Po bujarých oslavách, střílení zátkami od šampusu a tancích na stole, přichází první leden, kdy nastává čas bilancování toho, co nám ten starý rok dal i vzal.
Tedy je pravdou, že někteří lidé, hlavně ti, kteří o silvestrovské noci stříleli špunty jak u Verdunu a při tanci skákali z jednoho stolu na druhý, začnou s tím bilancováním třeba až druhého ledna. Oni totiž prvního jen matně tuší, co se to v noci vlastně dělo a hlavně proč se to dělo a proč, u všech čertů, mají na čele fixou napsané to strašně sprosté slovo.
Tak tihle lidé rozhodně nemají prvního ledna nejmenší náladu bilancovat uplynulý rok, jelikož mají dost problémů s tím, aby si vzpomněli, kde včera v noci nechali ten mobil, natož aby si vzpomněli na to, co se jim za celý loňský rok přihodilo dobrého, ale i zlého.
Ovšem já předpokládám, že vy jste lidé střídmí a víte, jak se pije s mírou, takže jste nyní ve stavu, kdy jste schopni vnímat svět okolo sebe. No, a pokud jste na Silvestra taky poněkud přebrali, a budiž vám to přáno, pevně věřím, že tenhle fejeton čtete už ve stavu střízlivém (pane Novák, já vím, že vy to táhnete až do Tří králů, ale vy jste fakt velká výjimka) a tak nějak pochopíte smysl toho, co tu píšu.
Víte, já si občas vezmu starý kalendář a pak se jím probírám a vzpomínám na to, co se událo a jestli bych něco udělal znovu a stejně, anebo to udělal úplně jinak, či to neudělal vůbec. Ale protože já nejsem svým naturelem moc velký nostalgik, který s dojetím vzpomíná na své úspěchy, ba ani nejsem sebemrskač, který by se příliš trápil neúspěchy, a mnohem raději se dívám do budoucnosti (ano správně, jsem založením optimista), nakonec ten kalendář vezmu a hodím ho do odpadu. Co s ním taky jiného, že?! Nač se moc dlouho babrat v minulosti. Z minulosti je třeba si vzít příklad, a pak jít dál. 
Zkrátka a dobře. Jeden kalendář jsme vyhodili a ten druhý, nový, postavili na stůl. I já to tak dělávám. Ovšem protože jsem hlava děravá, ještě před tím, než ten starý nadobro zlikviduju, přepíšu si z něj do nového kalendáře všechny narozeniny a jiné významné dny naší rodiny. Jen je třeba při takovém přepisování minulosti do budoucnosti dbát na to, abyste si ty velevýznamné dny zapsali správně a né jako to občas uděláme u nás doma.
To si tak vezmeme starý kalendář a začneme z něj automaticky přepisovat všechny ty svátky a narozeniny. Ono to vypadá lehce a taky to lehké je a jeden by neřekl, že se přitom může přihodit nějaký omyl, ale chyba lávky. Omyl se přihodí více než snadno.
Každý nový rok si na vás přichystá fintu. Finta je to prostá, ale účinná. Ten zlomyslný Nový rok posune vždy jeden den dopředu. Mimořádně zlomyslný je přestupný rok, který dny pošoupne hned o dvě políčka. Vy pak, jako ukázkové trdlo, zcela bez přemýšlení sice správně opíšete do kalendáře všechny významné dny, ale nikoliv dle dat, ale podle dnů v týdnu.
Je mi jasné, že teď si klepete na čelo a přemýšlíte, jestli jste na tom s chápáním textu tak špatně, nebo jestli já, jako autor, poněkud neblábolím z cesty. Uvedu tedy jasný příklad.
 Dejme tomu, že fiktivní prababička Bláža má narozeniny pátého října. V roce dva tisíce šestnáct tento den připadl na středu. Co mi tedy velí logika? U dne pátého října udělat vykřičník a napsat: Popřát prababičce k narozeninám. Jako co na tom?! Jasné jako facka. No a co já udělám? Já udělám vykřičník nikoliv u pátého října, ale u středy roku sedmnáct a je mi dokonale „jedno“, že je tam datum čtvrtého října. A co stane dál?! Co se stane pak?! Klidně zkuste hádat.
 No ano! Hádáte úplně správně. Jak by taky ne. Přesně jak si myslíte. My pak se ženou stojíme u vrátek prababiččina domku, zbytečně zvoníme, bezvýsledně házíme kamínky do oken, ten drahej pugét vadne a my marně přemýšlíme, kde jen ta babča může být, když přeci ví, že jí každé narozeniny chodíme přát.
A zatímco se nám honí hlavou všelicos, bábrle vesele pije griotku za griotkou v té cukrárně na rohu, kde má každou středu spicha s holkama, co se s nima poznala na práci v „rajchu.“
Ano, já vím, můžeme si za to sami, protože jsme nepozorní, ale to není jen nepozorností. To je tím, že jsme prostě měli smůlu. A smůla to je ještě větší prevít než přestupný rok. I proto si všichni navzájem přejeme prvního ledna šťastný nový rok.
Takové štěstí, vážení, takové štěstí, to je totiž v životě lidským moc důležitá a nezbytná věc. Já vždycky říkám, že když máte ten správný kousek štěstíčka, přeplavete kanál La Manche, i když jste se dosud ráchali jen na koupálku v brouzdališti.
Ale no tak nééé, dobře. To jsem asi přehnal. Prostě, když máte štěstí, klidně přejdete v noci dálnici. A to i se zavázenejma očima! Holt tak to je a nejspíš to tak, co svět světem bude, dál i bude.
Takže i já vám do toho nastávajícího roku přeju jednak to důležité zdraví, ale hlavně hodně, vlastně pořádnej kopec štěstí, protože jak jistě víte, na Titanicu byli všichni zdraví ale nějak neměli to štěstí.