VADIM FOR PREZIDENT!

Vážení občani, dámy a pánové, menšiny, většiny, středniny a kolemjdoucí. A vůbec tak všichni co jste se tu ocitli, přilákáni břesknou hudbou, vůní párků a sykotem pípy.

Dovolte, abych vám oznámil, co jsem jako zač a proč tu stojím na tom soklu. Jsem Vadim. Klaun Vadim, a jako takovej jsem si usmyslel, že bych se chtěl stát vaším milovaným prezidentem. Možná si teď říkáte, co je to za nápad, když se tím prezidentem chtějí stát různý velký duchové našeho národa. Na to vám odpovím rád a po pravdě, poněvadž já bych chtěl bejt prezident pravdomluvnej, že je to nápad dobrej a skvělej.

Vždyť kdo jinej by se měl stát vůdcem národa, než člověk, kterej není odtrženej od života sprostejch lidí, jako jste vy. Jenom takovej člověk zná vaše problémy. A jako takovej vím, že vám ty problémy působěj řadu problémů. A slibuju vám, že až se stanu tím prezidentem, že mi vaše problémy a strasti nebudou lhostejný. Na Hradě se hodlám pořádně zřídit…

 Pardon, to jsem špatně přečetl.

Na Hradě si hodlám zřídit kancelář, kde se budou vyřizovat vaše dopisy, ve kterejch mi budete sdělovat, co vás zase postihlo za ránu osudu. Ujišťuju vás, že na každej takovej dopis budu osobně reagovat prostřednictvím svýho kancléře, kterej mi ho přečte, a já pak vlastnoručně podepíšu kondolenci, která vám bude neodkladně zaslána na státní útraty!

Pokud bude váš žal příliš velký, přidám ještě svou fotografii s osobním věnováním.

Vážené občanstvo. Jak jste slyšeli, hodlám posilnit vztah prezidenta a lidstva. Ovšem pozor. Nebude to jen formou epistolární, ale i formou osobní. Ano! Budu vás chodit navštěvovat.

Slibuju vám, že během každého roku ve svém volebním období, navštívím každou obec, co jich v týhle krásný zemi je, a tam pak položím věnec k nějakýmu pomníku. Věnce budu klást často, dobře a rád! Tam kde pomník nemáte, ochuzeni nebudete. Dostavím se k vám v zimě, a vy si tam postavíte sněhuláka ve vojenský helmě. Já nejsem nějakej cimprlich, abych musel klást věnce u mramoru, nebo žuly.

Hnedle jak u pomníku položím pugét, nebo věnec, zajdu mezi vás a posedím na lavičce, poklábosím se sousedy, vyčiním dětem a nechám se od vás hostit buchtami, kafem, pivem, svíčkovou se šesti, a uzeným s kaší, a tak podobně.

Neobávejte se, že případné pochutiny, vámi připravené, přijdou nazmar, když je nestihnu sníst. Před mým odchodem z obce, ochranka obejde všechny domy a chalupy, a převezme do úschovy dary pro mne připravené.

Tím dokonce snížím náklady prezidentský kanceláře, protože se dost ušetří na kuchyni, takže mě budete o to víc milovat, že jo.

 A teď si říkáte: Povídá, že se ušetří, ale co doprava, když bude takhle jezdit?. Na to mám jednoduchou odpověď. Jak jsem řekl, ušetří se za kuchyň, takže kuchaři nebudou mít co na práci. Já jsem ovšem lidumil, takže je nevyhodím. Auta se dají do bazaru a kuchaři mě budou nosit po republice v nosítkách, v nichž budu kynout.

 Za nosítky pak poběží sluhové, žongléři, artistky, velbloudi, a tak dále. Před průvodem ovšem půjde Hradní kapela, oznamující můj příchod, melodií Vjezd gladiátorů, případně Radeckého maršem. No prostě, aby bylo poznat, že se blíží prezident České republiky, a každý tak honem uhnul z cesty. To bude důležité především na dálnicích.

Já vás dobře slyšel, pane. Vy se ptáte, jak to bude se zahraničníma cestama. No jistě. Tam na nosítkách nemůžu. Tam budu lítat normálně letadlem. A kam, že budu lítat? No podívejte se. Asi takhle. Upřímně řečeno, co bych asi tak hledal někde v Rusku, nebo Americe, případně v Německu, o Polsku nemluvě. S nima máme vztahy celkem slušný, takže, co tam?! Já budu lítat do zemí, a regionů, které ostatní prezidenti zanedbávali a lítali do nich strašně málo, případně vůbec.

Takže mám v plánu, hned po svým zvolení, letět utužovat družbu s Thajskem, kde předpokládám velmi dlouhé a vyčerpávající jednání, trvající asi tak pět, či šest týdnů.

No a potom bysme to mohli vzít přes Barbados, nějakej ten Havajskej ostrov a nepohrdnu ani Ibizou, či Mallorcou.

Jak jistě chápete, všude budu jednat usilovně a důkladně, svého těla nešetříc, jelikož vaše blaho je mi vším, tudíž se nikdo nebude divit, že při mém návratu budu chraptět a mít kruhy pod očima!

A abyste nebyli po dobu mých zahraničních cest ochuzeni o mojí přítomnost a o pohled na mou luznou schránu, bude každý den vystavena má vosková figurína na jednom z balkónu Hradu. Figurína bude mít knot, který bude večer zapalován, takže na mě budete hezky vidět i v noci.

Tak to by byla moje zahraniční politika. A nejčkonc se podíváme na milosti a amnestie.

Víte, já jsem pro spravedlnost, takže případný milosti budu udělovat zásadně až po vykonání řádnýho trestu. To proto, kdybych se náhodou splet, a ten lump byl opravdu lump a né nevinně úpící člověk.

Když to bude lump, pomůže mu po těch dvaceti letech kriminálu, má milost, aspoň k řádnýmu vstupu mezi nás ostatní, co nejsme zatím v base. A když to bude nevinnej člověk, bude mít určitě radost, že bylo spravedlnosti učiněno zadost a on, že je očištěn.

Amnestie hodlám pořádat několikrát za své volební období. Ovšem pozor! Amnestie hodlám inovovat. Bude se jednat o takzvanou dobrovolnou amnestii, kdy se na určitý čas otevřou cely a brány vězení a vězňům se nebude nic sdělovat. Pokud si nějaký vězeň všimne, že cesta je volná a rozhodne se opustit nápravný ústav, může klidně jít. A pokud takový vězeň bez zranění proběhne kulometnou palbou v bráně, rozhodně si zaslouží svobodu!

Jednou z prezidentských pravomocí, kromě toho kladení věnců, je i jmenování soudců. V tomhle směru mám jasno.

Hned, jak mi budou předloženy návrhy, a já si je prostuduji, roztrhám je a všechno zamítnu. Pak napíšu své vlastní návrhy, které donutím akceptovat ministra spravedlnosti, k čemuž hodlám využít pretoriánskou gardu, kterou nahradím nyní jen nečinně postávající Hradní stráž.

Já totiž moc dobře vím, jak nevěříte současným soudcům! Proto hodlám navrhnout do soudcovských funkcí lidi, kteří v tom mají značné zkušenosti, jsou respektované osobnosti, a nebojí se říci svůj vlastní názor. Navrhnu tedy ty osobnosti, co zasedají v porotách Miss, Superstar a všech těch různých talentů! Jejich rozhodnutí jsou moudrá a navíc to nebude taková nuda! Na Michala Davida ve stříbrném saku, bude určitě lepší pohled, než na nějakého tajtrlíka v taláru!

Soudy pak budou probíhat v přímých přenosech a v hlavních vysílacích časech na všech stanicích. Budete tak mít možnost sledovat spravedlnost na vlastní oči!

A máme tu otázku vítěze voleb. Nemyslím teď ty prezidentský, protože to je přeci jasný, že je vyhraju já, ale mám na mysli volby parlamentní. Bývalo zvykem, že prezident vždycky určil sestavením vlády předsedu nejsilnější strany. Já nejsem zpátečník, abych se držel takových přežilých tradic. Já budu sestavením vlády určovat vždy toho nejslabšího, poněvadž podle mýho názoru si vítěz voleb užije radosti až až, a je taky záhodno, aby z těch voleb měli něco i ty poražený. Tím zaručím, že se z výsledků voleb budou radovat úplně všichni voliči a národní jednota bude zachována.

Ostatně, ono je to stejně v parlamentu tak za rok všechno úplně jinak, takže já tím svým rozhodnutím vlastně jenom předběhnu dobu.

No a co říct závěrem?! Závěrem chci říct, že pokud mě budete volit, navrátím prezidentskýmu úřadu jeho vážnost! Ověsím se zlatem a drahým kamením, neboť to má sakra nějakou váhu. Konečně, proč by ten zlatej poklad a korunovační klenoty měly ležet jen tak ladem! Budu vám tak, nasvícen sluncem, případně reflektory, svítit svým majestátem na cestě ke skvělé budoucnosti!

A na úplný závěr vám ještě můžu slíbit, že já, na rozdíl od Václava Klause, nikdy žádnou ostudu neudělám! Všichni víte, co se stalo při státní návštěvě v Chile!

Věřte, že já bych se péra chilského prezidenta nikdy nedotkl. A to proto, že já mám své vlastní péro, které vám tady všem, a veřejně, nyní ukážu!

Vadim for prezident!