Jak jsem kupoval byt

Víte co se říká, ne?! Jen počkej, až se tě zima zeptá, cos dělal v létě!

A to já mám právě strach!  Letošní zima byla móc krutá! Mrzlo, až to někoho praštilo!

Vámi povím, že v maringotce je to hodně drsný. Občas mi přimrznou dveře k futrům a já pak musím lízt ven oknem!

 Jenže to taky není jen tak. Protože, když zatuhne i okno, tak se jde dostat ven jenom nouzovým východem v podlaze. Zůstal tam po těch stavařích, od kterejch jsem ten svůj domeček na kolečkách, kdysi dávno koupil. Prej tím nouzákem vyhazovali ženský, když je přišel zkontrolovat mistr.

 No tak jsem si teda řek, že bych si měl na zimu pořídit nějakej slušnej bejvák. Stejně toho v zimě moc nenajezdíme, takže bych si mohl vánoce užívat v klidu a míru domova.

 Jednoho dne jsem nakoupil fůru novin a začetl se do inzerátů. Rovnou jsem zavrhnul takové veleznámé destinace, jako jsou Chánov nebo Matiční ulice.

Je fakt, že hlavně ta druhá adresa, je ve světě známá skoro stejně jako Beverly Hills, ale nějak mě nelákalo být mediální hvězdou!

 Nakonec jsem si zaškrtnul jeden byteček, co vypadal slibně.

Vysypal jsem z prasátka valuty a korunky, který jsem si za ty perný roky našetřil, a naštěstí se mi je povedlo utajit přede všema, a začal počítat.

 Když jsem dopočítal, uvědomil jsem si, jakej já jsem to kus vola! Peněz tam bylo tolik, že bych si za ně už mohl dávno koupit svůj vlastní cirkus!!!

 Teda myslím tím ten bleší. To jako, abyste si o mně náhodou neráčili myslet, jakej jsem zazobanec. Zkrátka bylo tam toho tolik, že to stačí buďto na vlastní atrakci, nebo na jeden krásnej byteček!

 Je pravda, že jsem se chvíli rozhodoval, co si pořídit radši, ale pak jsem z okýnka maringotky zahlídnul v kleci ledního medvěda Nanuka, a to rozhodlo jasně! Byt to bude a né blechy!

 Tak jsem vyrazil na adresu, která byla v novinách. Byla to nějaká realistická kancelář! To ve mně vzbudilo důvěru. Je dobře, že je ta kancelář realistická, a né plná nějakejch idealistickejch snílků!

 V kanclíku jsem se posadil a přednesl svoje přání. Ta slečna, která seděla za stolem, si mě prohlídla (to víte plájbój zaujme každou) a zeptala se, jestli to míním s koupí bytu vážně?!

 No vždyť vám říkám, že to byla realistická kancelář, takže je jasný a správný, že si všechno ověřujou né?!

Takže, abych slečinku nenechal na pochybách o vážnosti mýho oumyslu, vytáhnul jsem svůj pytlík!

Teda jako ten pytlík na peníze! Peněženku nemám, tak to nosím holt v takovým váčku jak gróf.

Mergle jsem vysypal na stůl a zeptal se, jestli by to mohlo stačit. Slečna to půl hodiny počítala. Vyhodila z toho balíčku marky a šilinky, který jsem měl za zájezd s cirkusem „Krone“ a prohlásila, že s těmahle penězma si už můžu jen připálit cígo. Prej už neplatěj, nebo có?!

Vy o tom snad něco víte?! Ale je to ta realistka, takže asi měla recht!

 Spočítala teda to, co platilo, a řekla mi, že to sice není nic moc, ale že jeden byt by v nabídce byl!

 Hned jsme vyrazili na obhlídku. Po hodince jízdy autem, jsme dorazili k tomu baráku.

 Teda nevím nevím? Bylo to hezký, to zase jo. Ale bylo to v takový pustině, až za městem. Byt byl v malým baráčku. Domek těsně přiléhal k nějaký vysoký zdi.

 Vešli jsme dovnitř. Předsíňka byla docela hezká. Až si prej seškrábu plíseň a vymetu pavučiny, bude jako ze žurnálu!

 V kuchyni se mi líbilo. Byl tam sporák a kuchyňská linka. Hned jsem se hrnul k troubě a otevřel jí! No, a hned jak jsem umlátil poslední krysu, která ze sporáku vyběhla, a našel venku tu realistickou slečnu, která s jekotem zdrhla, tak jsme se šli juknout na obývák a ložnici.

 Obývák byl super! Dokonce v něm nechali předchozí majitelé i nábytek. A dokonce koberce!

Jak jsem tak tipoval, měli předchozí majitelé asi děti. Koberec byl totiž celej pokreslenej křídou. Někde byly napsaný čísla, a jinde zase byly namalovaný nějaký siluety. To asi, jak si tam ty děti hrály na panáka. Dokonce na nábytku byly vidět zbytky nějakejch fleků. Vypadalo to jako od marmelády! To víte děcka!

 Ložnici jsem si už ani nechtěl prohlídnout. Takovej kauf si nesmím nechat sebrat!

 Dal jsem slečně peníze a ona mně smlouvu. Pořád se při tom chudinka celá třásla. To asi bylo ještě těma krysama! A pořád mumlala: „Hlavně bejt do západu slunce pryč! Hlavně pryč!“ Asi měla něco domluvenýho!

 Hned jak odjela, jsem šel aspoň trochu ošudlat okna, aby bylo vidět ven. No, a jak jsem je očistil, poznal jsem, proč je za domkem ta veliká zeď. Za ní byl totiž hřbitov. 

 No, ale vypadal nějakej zpustlej a zarostlej. Asi zrušenej. Tak jsem si říkal, že mě aspoň nebudou otravovat funusy!
To jsem si tehdá říkal...

 Tak je fakt, že s pohřbama nemám problém, ale spíš s... Víte, jak bych vám to vysvětlil?! Já už tam párkrát spal.

 Pomóóóóóc!!!

 Nevíte náhodou někdo, o nějakým šikovným vyháněči démonů???

KONEC