Jak jsem šel na ples

Plesová sezóna! To je nádhera. Minule jsme účinkovali v jednom městě, kde se pořádal mysliveckej bál. Tak jsem si řekl, že už jsem si dlouho nikde nevyhodil z kopejtka.

 Cožpak vo to. V putykách jsem skoro furt, ale ples je něco jinýho. Přeci jen, tančit v nějakým secesním sále je jinej požitek, než tančit kankán na stole s holkama od nás, někde v báru.

 Chtělo to jen dvě věci. Pořádný kvádro a výstavní krasavici na ty tanečky.

 Kvádro?! Hm?! Kde ho vzít? Kupovat se mi to nechtělo a půjčovny mi připadaly dost drahý. Jenže pak jsem si řekl, že stejně odsud během dvou dnů zmizíme a já ten oblek prostě tak trochu zapomenu vrátit...

 (Děti! Neberte si ze mě příklad! Vám rodiče jistě rádi na maturák oblečení zaplatí!)

 Vyrazil jsem do místní půjčovny. Vlezl jsem dovnitř se sebejistým úsměvem a nasadil jsem masku unuděného milionáře, kterej už neví co by si roupama oblíknul a proto jde do půjčovny.  „Dobrý den paní půjčko. Tak jaképak mi můžete nabídnout obleky na letošní plesovou sezónu?!“

Přitom jsem očima opovržlivě přejel vystavené levnější obleky a významně jsem při tom chrastil kasičkou!

 Paní půjčovačka si mě neméně opovržlivě prohlédla a řekla: „Já ti ty hajzle nenabídnu nic! Ale od tebe, ty kašpare, bych chtěla ten frak, co sis tu vzal vloni! A tos mi ty lháři sliboval, že si mě v něm vezmeš! A kde je těch patnáct tisícovek, co jsem ti dala na operaci tvojí osmdesátiletý pratetičky, co?!“

 No křičela ještě spoustu ošklivejch slov a přirovnání. Já blbec si budu muset nechávat starý kalendáře, ve kterejch mám zapsaný, kde jsme před lety byli! Pak by nedocházelo k takovým společenským faux-pas!

 Co mi zbejvalo. Vzpomněl jsem si, že tehdá jsem ten frak prodal nějakýmu dirigentovi. Nebo to byl funebrák?! Já už nevím. Kdybych ho já trotl, prodal někomu od nás z cirgusu, tak jsem si ho mohl od něj zase ukrást a měl bych zadarmiko co na ples. Takhle mě to stálo zase fůru peněz. Musel jsem nakonec vysolit celejch pět stováků Grišovi za uniformu sovětskýho plukovníka.

 Na druhou stranu to má alespoň i ušanku na zimu! Stačilo uříznout nárameníky a zašít dírku po afghánský kulce. Alespoň jsem měl něco neobvyklýho. Klasickej oblek nebo frak má každej jantar!

 A nastala fáze číslo dvě! Najít partnerku!

 Miss Twigy jsem vyloučil z předběžnýho výběru. Jednou jsem s ní tančil v opileckým rauši v manéži a srazila mnou dva sloupy! Já sice nemám vůbec nic proti ženám při těle, ale s ní je to jak tančit s rozzuřeným hrochem! Představa, jak mým tělem mává uprostřed sálu, mi hnala skoro slzy do očí.

 Obcházel jsem karavany a maringotky. U každý jsem slušně zaklepal, uklonil se, a s nesmírnou elegancí playboye jsem zval dámy na ples.

 No tak né...

 Je fakt, že jsem to tak zkusil dvakrát. To si nedovedete představit, jak se ty holky uměj hnusně vysmívat! Pak už jsem jen vždycky před maringotkou padnul na kolena, a prosil, jestli si půjde se mnou zatančit, že všechno platím a za každou hodinu dám kilo na ruku!

 Až Sandra, Saskia a Sabrina, se smilovaly.

 Zajásal jsem jak provazochodec, když se trefí do záchranný sítě! Nejen jedna. Hned jsem měl tři!

 Večír jsem si umyl uši. Učesal háro. Natřel se Pitralonem, do kapsy vonící stromeček a do pusy Hašlerku, (Nikdy to nedělejte naopak! Já to jednou zkusil a musím říct, že nic moc!) a byl jsem připraven stát se lvem salónu!

 Páááááni! Holky byly tááákhle nádherný!

 Saskia měla na sobě zlatej korzet a vínovou sukni. (No, ona ta sukně je ve skutečnosti bledě modrá, ale je zacancaná od vína, tak proto vínová.)

 Sandra měla stříbrnej plášť lemovanej kožíškem, a na hlavě úchvatnou čelenku. Když vystrčila z pláště nožku, bylo vidět, že má sexy síťovaný punčochy. (Nebo to byly oka?!) To je fuk. Bylo to hezký.

 Sabrina si vzala nějaký černý krajkový mini šaty s červenejma flitrovejma srdíčkama. (Když jsme odcházeli, tak sice někdo prohlásil, že v tý noční košilce nejspíš venku zmrzne, ale to byla určitě jen závist. Pokud vím tak Sabrina v noční košili ani nespí. Tam mám u nich navrtanou dírku ne!)

 V půl osmý jsme přišli ke kulturáku. Stálo tam už hodně lidí. Zaklepal jsem na okýnko s nápisem kasa. Vykoukla ven nějaká baba Jaga a zaskřehotala: „Á to jste vy?! Tak běžte zadním vchodem. Tudy ne. Tady je to pro platící.“

 Bylo mi to divný. Copak mohla vědět,že sem přijdeme?!  Ale pak jsem si řekl, že to vzal čert. Hlavním vchodem nebo zadním, stejně budem hvězdama večera. A navíc bez vstupnýho! Holt baba poznala, že takovejch hostů je třeba si vážit.

 Vzadu jsem zaklepal na dveře. Otevřel nějakej pingl a řekl: „No to je dost! Kde se couráte?! Já tady už čekám skoro hodinu!“

 To mi nepřišlo jako moc hezký uvítání, ale myslel jsem, že je to třeba nějakej místní zvyk, jednat s hosty trošku neurvale, tak sem to nechal bez komentáře.

 Chlápek nás pak odvedl do nějakýho salónku, přičemž nám řekl: „Tak tady počkáte, až vás zavolám. Jste jako půlnoční překvapení. Prachy vám vyplatím hned, ať se s tím potom nemusíme zdržovat jo?!“

 Podíval se na mě. „Hele chlape. Vy jste šéf těch tří jo?! Nebo budete taky tančit?“

 To teda nevím proč bych netančil. Pomyslel jsem si a nahlas jsem řekl: „Jak se to vezme. Já jsem tak trochu jejich šéf. Platím jim kilo za hodinu, ale jinak budu ovšem tančit pochopitelně s nima.“

 Uchechtnul se a řekl: „Tak to bude dobrý! Alespoň si i ženský přijdou na svý že jo?!“ a při tom na mě mrknul. „Tak ty chechtáky, jak bylo ve smlouvě. Tři tácy na osobu, že jo?!“

 Udiveně jsem se zeptal: „To jsou probůh tak drahý vstupenky?! Já myslel, že je to obyčejnej mysliveckej ples?! A né nějaká podnikatelská merenda! A ta bába říkala, že máme jít tudy, protože nic neplatíme!“

 „Hehehe! Vy jste nějakej vtipálek že jo?! Ty prachy přece dáme my vám, ale jako fór dobrýý!“

 Chlap hejkal jak oslík: „To je dobrý! Prej za to chcete nám ještě platit. Vy jste fakt dobrej že jo?!“

  Pokrčil jsem rameny. „Jó. Vtipnej bejt musím, protože jsem klaun a tohle jsou moje draze placený kámošky, ale když myslíte, že nám za ples ještě dáte prachy, tak proč ne!“

 Pořadatel, nebo co to bylo, pak odplul kamsi do útrob kulturáku.
 Po nějaký době mi bylo divný, že sedíme v salónku úplně sami.  Holky, ale z ničeho nervózní nebyly. „Klid,Vadime“ řekla Sabrina. „Podívej. Chlast tady máme. Platit nechtěj. Tak to nech plavat.“

 Za chvíli už byla slyšet hudba. Místo na tančení jsme tam měli,  a tak jsme začali trsat jako o život.

 Než jsme se stačili rozkoukat, byla tu půlnoc a pořadatel přišel s mlsným úsměvem. „Tááák dámy a pane. Přišel váš čas! Pojďte se mnou na pódium.“

 To už jsme byli trošku v náladě, takže jsme nad tím moc nepřemejšleli a šlo se. V sále byla tma jak v pytli a pořadatel nás odvedl někam za oponu.

 Najednou se rozsvítilo červený a modrý světlo a začal vybuchovat ohňostroj.

 Když ohňostroj doprskal a hasiči uhasili ubrusy, spustil pořadatel do mikrofonu: „Dááámy a pááánové. Pánové zvláště, žejo?! Hehehehe! Máme pro vás slíbené půlnoční překvapení! Tři dámy a jeden pán! Začíná strip-show!“

 Co dodat?! Chtěl jsem zdrhnout, ale v zákulisí stálo moc myslivců, co mělo v sobě ještě víc mysliveckejch! A ty kreténi si nosej brokovnice i na ples!

 Tenkrát se mi to nezdálo, ale dneska musím říct, že to byla docela zajímavá zkušenost. Ještě nikdy jsem nahej neběhal po stolech, pronásledovanej dvacítkou padesátek!

 Jo a holky se ptaly, kdy zase půjdeme někam za vejdělkem a, že prej jsem jim mohl klidně říct i pravdu. A né to okecávat, tím, že chci jít tančit.

 To by do nich jeden neřekl! Ach jó!

KONEC