No jo no! Těžký časy na nás
uhodily! Představte si, že nám onemocněli skoro všichni tenťáci! Snědli něco
divnýho. Oni teda divný věci jedí furt a stále, ale tohle bylo nějak kór moc
eklhaft!
To víte. Světle zelenej guláš už nespase
nikdo!
Co to pro cirgus znamená?! Znamená to
tragédii! A zvlášť pro mne!
Vždyť já jsem u cirgusu umělecká síla a né
nějakej stavěč laviček! Jako umělec nemusim nic dělat! Jenom vystupovat
v představení.
Představte si! Třeba, kdyby ten
několikanásobnej fógl Kódl Gott, musel sám tahat bedny a kabely!
Hehe! I když tohle je představa docela hezká!
Von se na nás dívá hóóóódně mezi prsty, takže bych mu to přál!
No. Takže stavěči lehli a už se s nima nedalo
nic dělat. Zavolali jsme jim dokonce i doktora. Některý z nich ho viděli poprvý
v životě, takže se domnívali, že jde o nějakou habaďůru a chceme se jich takhle
zbavit!
Takovej Mongol Ukrutschan vůbec netušil, že
doktoři léčí lidi!
Ve vlasti přišel do styku jenom s veterinářem,
kterej přišel utratit jeho stádo koní a jaků! No, a jak viděl toho chlapíka v
plášti a s injekční stříkačkou v ruce, tak se z posledních sil pokusil odplazit
z maringotky, protože si chudák myslel, že přišel jeho čas! Naštěstí se nám ho
úplně vyčerpanýho povedlo odtáhnout zpátky… Musím ovšem prohlásit, že když jsem
viděl v jakým stavu se ten doktor nachází, tak bych utekl taky!
Jo jo! Co nám zbejvalo, než začít dělat jejich
práci! Naštěstí byl cirgus sbalenej a tak se mohlo vyrazit na novej plac.
Cesta nám ubíhala celkem príma. Jízdu v koloně
máme nacvičenou a tenťáky k ní nepotřebujeme.
Oni vždycky při přesunu jezdí vedle šoférů a
nanejvejš ukazují rukou směr, když nefungují blinkry.
Ovšem teď to nešlo. Vzhledem k jejich
specifickejm žaludečním a střevním problémům, je nikdo nechtěl vzít do kabiny.
To by tak hrálo, aby mi Griša zaneřádil traktor!
Vyřešilo se to snadno. Krotitel vlků, Ulrich
von Wolfstein, vystěhoval vlky z klece a narvali jsme dovnitř tenťáky. No a
vlky jsme dali do maringotky stavěčů.
Je docela zajímavý, že podle zvuku se ani
nedalo poznat, ve který jsou vlci a ve který ty marodi! Vytí jako vytí!
Jen co jsme dorazili na plac našeho novýho
působiště, začaly problémy.
Nejdřív totiž musíme celou
kolonu hezky zatočit po obvodu placu!
Cožpak vo to?! Hezky se to poví, ale těžko
provede, když vás nikdo nenaviguje!
Tohle vždycky dělal Voloďa, kterej byl v
sojůzu v Rudý armádě jako regulovčik. Měl něco odslouženo v Afghánistánu a
získal tam praxi v navádění tanků skrz soutěsky.
Naváděl perfektně! Tank vždycky bezchybně
najel na minu!
To co je pro tanky mínus, bylo pro nás plus.
Před Voloďou totiž Abdul rozmístil na zem značky, na kterejch se máme
zastavovat. Voloďa nikdy nezklamal. Vždycky jak ukazoval, že mám popojet o pět
metrů, věděl jsem, že jsem tak půl metru před značkou!
Zkrátka stačilo se řídit přesným opakem jeho
příkazů a člověk věděl, že nemůže nikdy minout cíl!
Jenže Voloďa momentálně skučel v kleci a tak
nám nezbylo, než si navigovat sami.
Wolodijowski vyměřil od středu náměstí
provázkem značky a začal nás navádět!
Tak to byl první malér!
Všichni jsme byli zvyklí na Voloďu a jeho
antistyl a Wolodijowski ukazoval jako normální člověk!
Jako první to napálila Liazka s technikou do
klece s dikobrazama!
Dikobrazí vůz se převrátil a
jak z něj ty dikobrazové vypadli, tak na ně najelo další auto a gumy byly v
čudu!
Když se nám, jakž-takž, povedlo zaparkovat
(vůz se senem jsme z řeky netahali) začali jsme stavět tent.
To musí najet auto se šapitó doprostřed
prostranství. Postaví se sloupy a na ně se klikama rve plachta nahoru.
První sloup jsme zahákli za tahač. Zapřeli
jsme ho v zemi a tahač začal stavět.
No jo. Jenže tohle jsme znali, jako umělci,
jen teoreticky! Principál měl sice návod na stavbu stanu, ale to bylo na
turistický áčko!
Tahač zabral a sloup se začal pomalu zvedat.
Jenže pak zabral nějak víc a sloup se zvedal rychleji. No a pak zabral ouplně
nejvíc a sloup se postavil jak prst boží!
Hm?! A pak nám jako prst boží taky pohrozil!
Začal se kejvat ze strany na stranu, jako by
říkal: „Ne né. Panáčkové vy to nepostavíte!“
V tu chvíli se z vlčí klece ozvalo: „Tak nět!
Lana! Uáááuííí! Lana vam nužnyje! Aůůů!“
Naši stateční tenťáci! Někdo z nich viděl, jak
to przníme, a vzchopil se k činu.
Principál pochopil situaci a zavelel: „Stavěče
ven! Budou náš rozum, a my jejich ruce!“
No já to tvrdím furt, že je to magor! Tohle
říct před tím plebsem! Při první příležitosti si řeknou o větší příděl potravin
a rumu!
Nechal je vynosit ven.
Jemně jsme je položili do bláta, aby mohli
radit. Sice jsme při to jednoho ztratili (bláto bylo místy ke kolenům), ale
začalo to jít líp!
Stavba trvala místo několika hodin skoro celej
den, ale zvládlo se to!
No tak tu osmkrát spadlou plachtu nebudu
počítat. A ani ty divný elektrický výboje, co přizabily několik místních
čumilů, se nedají počítat. Při těch vážnejch problémech…
Tak a už to stojí!
Jen budeme muset počkat, až se nám dají
tenťáci do kupy, abychom mohli taky odejet někam jinam. Tady nemáme moc velkej
úspěch.
Lidi si pořád stěžujou, že je špatně vidět z
hlediště do manéže!!!
No já si to myslel, že to hlediště se mělo
stavět tak, že první řada je nejníž a né naopak… Ovšem principál je principál…
Ten má prej vždycky pravdu!
KONEC
Žádné komentáře:
Okomentovat