Jsem tuhle seděl v
maringotce a dumal jsem nad pravdivostí lidovejch moudrostí. Měli jsme v cirgusu totiž jednoho tenťáka,
kterej se řídil podle přísloví a bral je vážně.
Třeba jednou si řekl, že má malej plat. Tak se
zařídil podle přísloví: Co můžeš udělat hned, neodkládej na zítřek, a šel k
principálovi požádat o jeho zvýšení. Podle něj je totiž: Líná huba-holý
neštěstí.
Bancrotti byl ovšem v blbý náladě. Počítal
zrovna tržbu. Tenťáka vyrazil z maringotky a gáži mu ještě snížil. Když pak
chlap sklesle odcházel, mumlal si pod fousy: „Mluviti stříbro-mlčeti zlato.“
Přišel si sednout k nám do stáje a prohlásil,
že to zejtra zkusí zase, protože: „Dočkej času-jako husa klasu.“
Na druhý den to tedy zkusil znovu. Zaklepal u principála a prohlásil: „Host do
domu-Bůh do domu“, dobrý den, pane
řiditel.
Bancrotti vzal sukovici a tenťáka spráskal.
Ten, když se plazil zpátky, syčel něco jako: „Čiň čertu dobře-peklem se ti
odmění!“
Večer pak v hospodě po pátým pivu pronesl:
„Ráno je moudřejší večera“ a
rozhodnul se, že to opět zkusí.
Ráno se vyfiknul, aby na říďu udělal dojem.
Vzal si sváteční hodobóžovej oblek a šel vstříc osudu. Protože si řekl, že:
„Každý svého štěstí strůjcem“ a „Šaty dělají člověka.“
Bancrotti už ho zahlídnul jak se blíží a vyšel
ven na schůdky!
Hulákal na něj už zdálky. „Ani sem nechoď! Já
ti nepřidám, protože není z čeho. A jak tak koukám na tvůj vohoz, vypadáš, že
ani přidat nepotřebuješ!“
Tenťák se mile usmál. „Pane principál.
Neříkejte, že mi nepřidáte. Jak se říká: Neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil! A
můj oblek to je jen: Navrch huj-vespod fuj!“
To Bancrottiho vytočilo. Poštval ven svýho
psa. „Azore, trhej!“
Tenťák koukal na Azora, jak tam blafá, a
prohlásil: „Pes, kterej štěká, nekouše!“
Zapomněl ovšem, že Bancrotti nemá jen toho
vořecha!
Zkrátka dopadnul přesně podle přísloví: Mnoho
psů-zajícova smrt!
Žádné komentáře:
Okomentovat