Teda řeknu vám lidi zlatý, že občas mě přepadne taková
podivná nálada.
Jeden, když tak
sedí u maringotky a čučí do blba, nebo na blba (to podle toho, jestli jsem sám,
nebo jestli je někdo v dohledu) si začne klást takový ty existenciální votázky.
Třeba, jako
proč tu jsem. Nebo, proč nejsem někde ouplně jinde. Proč jsem se líp neučil,
abych byl úplně jinde, než jsem. A kde bych asi byl, kdybych se líp učil!
Zkrátka postihne mě chandra! No, a s chandrou je třeba
bojovat.
Prej na to
pomáhaj nějaký ty meditace. Si pak prej člověk ujasní fůru věcí! Tak jsem si
jednou řek, že si to taky jako ujasním.
Zašel jsem
nejprv za našim fakírem.
Je to docela vzdělanej člověk. V Indii se prej bavil
se slonama a lítal v povětří! Ten by teda měl vědět, jak se sebezpytovat!
Slušně jsem
zaklepal na dveře jeho karavanu. Ozvalo se: „Choď do riti.“
Asi to bylo v
nějakém indickém nářečí! Zaklepal jsem ještě jednou. „To jsem já Vadim.
Mámhnáto potřeboval bych s něčim poradit.“
„ Jaj a čo sa robí. To mi už nikto nědá pokoj?!“
Napadlo mě, že
ho asi ruším nevhod.
„Hele Mamhnáto, já tě fakticky nerad vyrušuju, ale potřeboval
bych od tebe poradit.“
V karavanu bylo
chvíli ticho. Pak se znovu ozval.
„To sis vybral chvílu. Zrovna škubem slepici. Ale, no
tak choď dál.“
To mě potěšilo.
Mistr si na mě udělal chvíli.
V posvátný hrůze jsem vstoupil dovnitř.
Mámhnáta seděl na válendě a kolem něj se válela
spousta peří. Asi to byl nějakej meditační cvik. Určitě s každým vyškubnutým
peříčkem rozřešil složitou otázku o bytí a nebytí.
„No, tak co je né“ zeptal se mistr.
Osmělil jsem
se. „Víš Mámhnáto, já bych potřeboval poradit, něco kolem bytí a nebytí
lidstva!“
Mámhnáta se na
mě zkoumavě podíval, plivnul tabák na zem a zeptal se: „Jak bytí? Chceš někoho
dokopat? To je vo krym!“
Hmmm. Mistr měl
zvláštní slovník.
„Vlastně jo. Sám sebe chci dokopat k moudrosti.“
Mámhnáta
vyvalil oči: „Ty dežo. Eržika hovorila, že jsi pako, ale tohle je toto fakt
síla! Mě jednou dokopal kápo muklů na Boroch, ale múdrejší jsem z toho nebyl!“
Byl jsem z
mistrových slov nějak zmatený. Je fakt, že já se vzdělanci moc často nemluvím,
takže vina byla asi na mojí straně.
Znovu jsem se
osmělil. „Víš Mámhnáto, já chci vědět, proč žiju, a vím jistě, že mi na to
dokážeš odpovědět, a chtěl bych o tom s tebou meditovat.“
Mámhnáta si
odplivnul. „Čo hovoříš? Meditovat, jo?! A co si myslíš né?! Týýýý, já nejsom
ňákej úchylák. Já som s chlapom nemeditoval ani na Borech! A chceš vědět, proč
žiješ ty somár? Protože u sebe nemám kudlu! A vyjeď ven! Tohle by měla slyšet Eržika!
Ta by tě dokopala sama, ty úchylo!“
Ano
ano! Mistrova lekce mi dala odpověď na všechny moje otázky.
Já
přece žiju, protože mě Mámhnáta Lakatoš neprobodnul!
A budu žít dlouhý a spokojený život, pokud se
budu zdaleka vyhejbat jeho karavanu!
Opravdu.
Není nad pořádnou východní filozófii.
KONEC
Žádné komentáře:
Okomentovat