Teda povím vám, že někdy se až divím, co po nás ty ouřady
chtěj! Máme pravidelnou roční preventivní prohlídku, jestli jako nejsme
nemocný, nebo jestli nemáme nějakou chorobu z povolání. Například provazochodci
musej mít pravidelně kontrolovaný nohy, protože se jim od lana dělaj na chodidlech
takový drážky. Nebo třeba krasojezdci na jednokolech. Ty zase mívaj otlačený
zadky od sedátek. To víte. Takový drncání není nic moc. Artistky zase trpěj na
nastydlý ledviny, poněvadž toho na sobě víc nemaj, než maj. No, a konečně my
klauni míváme problémy s nohama. Občas se nám neúměrně zvětšujou díky těm obřím
botám. Jo a s rýmou je to taky blbý. Když máte rýmu a na nose ještě jeden
falešnej frňák, tak je to na udušení. Tudíž takový prohlídky chápeme, a taky si
jich všichni vážíme, anóbrž nám chráněj zdraví, který máme jen jedno.
Teda s výjimkou našeho elektrikáře, kterej má prej asi
deset životů a z toho si už jich sedm vybral, když se šroubovákem šťoural v
rozvodný skříni.
Jo a ještě rodina Lakatošova. Ta přežije i atomovej vejbuch.
Holt jsou to nezničitelný lidi!
Jak jsem říkal. Taková zdravotní prohlídka neuškodí.
Sice si při tom poslechnu spoustu doktorskejch canců, že mám vysokej
cholesteról a nějak tvrdý játra, ale to se dá nějak vydržet. Doktorovi slíbím,
že přestanu jíst tučný jídla a zapíjet je šnapsem a je klid.
No jo. Jenže tuhle se stala nemilá událost. Kouzelník
zavřel asistentku do mizící skříně, a začal kolem ní poskakovat a pronášet ty
jeho magický formule a zaklínadla.
O to nic. To je normál, ale z ničeho nic se skříň
začala otřásat a zevnitř se ozvalo strašlivý ječení, že prej se ty stěny přibližujou
a kdesi cosi. Asistentku vytáhnul pološílenou a měla takovej divnej lesk v
očích, že kouzelník skoro sám uvěřil, že se uvnitř dělo něco tajemnýho, a né že
se jenom otevřel tajnej východ, kterým měla vylízt ven a kterým měl dovnitř
místo ní vlézt leopard Leo.
Číslo bylo docela pokažený a principál byl z toho
nějak špatnej. Bylo mu strašně líto, že to nevyšlo. Večer po představení zašel
za asistentkou, jak se jí jako daří. Když viděl, že je to o trochu lepší, tak
jí hrozně vynadal a prohlásil, že takhle by to dál nešlo a že se s tím musí
něco dělat.
Druhej den dopoledne si nás všechny svolal a
prohlásil, že se mu nelíbí náš duševní stav (nám se zase nelíbí ten jeho a taky
kvůli tomu neděláme schůze) a proto se prej rozhodnul, nechat nás všechny
vyšetřit taky psychologicky, aby se už podobná událost nestala. Prej psýchotesty.
A kdo neprojde, tak odejde. Sdělil nám taky, že už pozval nějakýho šamana, nebo
co to jako mělo bejt a ten, že nám prej bude dávat různý rafinovaný otázky, aby
v nás odhalil netušený taje.
Jak řek, tak udělal. Odpoledne dorazil k cirgusu
chlápek v bílém plášti a s doktorským kufříkem v ruce. Zavřel se s Bancrottim v
maringotce a pak to začalo. Bancrotti vždycky vykouknul ven a zařval jméno vyšetřovance.
Jako první vyvolal Wolodijowskýho. Ten smeknul papáchu
a sklesle odešel na místo exekuce.
Plný napětí jsme čekali, co bude a jak to dopadne.
Trvalo to asi půl hodiny. Pak Wolodijowski otevřel dveře a vypadnul ven. Hned
jsme se k němu seběhli a chtěli jsme, aby nám vyprávěl co se tam dělo. Ale
Wolodijowski nic nechtěl říct. Že prej uvidíme. On prej koukal taky a nechtěl
věřit vlastním očím a uším. Pak odešel do maringotky a cestou si mumlal: „Tak
vztah s otcem za všechno může … A ten matčin plnovous…“
Pak už to šlo ráz na ráz. Sandra. Saskia. Sabrina.
Mámhnáta Lakatoš s celou rodinou. (Ty byli venku během deseti minut). Narcis
Esttet a vůbec všichni…
Pak konečně šéf zařval i moje jméno. Zaklepal jsem na
dveře a vstoupil dovnitř jámy psychologický.
Uvnitř seděl Bancrotti a pokuřoval doutník. Vedle něj
seděl psychouš v plášti a měl na stolku vedle kanape různý papíry s nějakejma
kaňkama.
Vyzval mě, abych si lehnul. No tak jsem si holt
lehnul. Když to chce…
On na to, že prej na pohovku a ne na podlahu. To taky mohl
říct hned ne?! Pak se mě vyptával na moje dětství, a něco si u toho zapisoval. Když
leknutím zlomil čtvrtou tužku, tak prohlásil, že radši přejdeme na jiný téma a
začal mi ukazovat ty pocancaný papíry. A že prej co tam vidím.
Teda já se fakt snažil, ale jedna skvrna byla jako druhá.
V tom se nedalo opravdu nic poznat. Když mi vnucoval osmej obrázek a furt se ze
mě snažil vymámit, co v něm vidím, tak jsem se ho zeptal, jestli to maloval on,
protože i tříletý dítě by to možná zvládlo líp.
To ho nějak rozhodilo a tak obrázky schoval a ukázal
mi papír, na kterým byly čtyři slova, a chtěl, abych uhádnul, který tam
nepatří. Bylo tam: JARO – LÉTO – PODZIM -
MRKEV.
No tak to bylo jasný jako facka. Tudíž jsem mu sdělil,
že tam jasně nepatří MRKEV. Na to povyskočil
radostí a zeptal se mě, proč tam nepatří. Podle mýho skromnýho názoru to musel
bejt dost divnej doktor, když tohle neví a musí se na to ptát, ale proč bych mu
to neřekl, žejo?! Tak jsem mu musel vysvětlit, že MRKEV přeci nikdy nemůže následovat po podzimu, protože v zimě
mrkve nerostou! Pak mě vyhodil ven.
Takhle to šlo ještě pár hodin. Některý lidi z ansáblu
si tam psychouš nechal zavolat ještě jednou. Třeba Sandru. Povídal, že tu musí
vyšetřit velmi důkladně. To dokonce požádal i Bancrottiho, jestli by nešel ven,
aby měl klid na prohlídku.
Když konečně odejel, tak si nás Bancrotti zase všechny
svolal do šapitó. Vytáhnul papíry a my jsme s hrůzou očekávali ortel, kdo
prošel, a kdo si bude muset sbalit svejch pět švestek a táhnout o cirkus dál.
Ovšem, jaký to překvapení. Prej jsme prošli všichni!
Jak řek dál, tak pan psychouš prohlásil, že tento
ansábl se tak vymyká všemu normálnímu, že kdokoliv, kdo by se vešel do
statistiky běžný populace, by zde byl nenormální, takže je vlastně všechno v
pořádku!
Ale mě to přeci jen nedalo, tak jsem se zeptal
principála, jak vlastně dopadnul on?
Bancrotti se na mě podíval tím jeho vůdcovským
pohledem a řek: „Drahej Vadime! Já jsem tady šéf, takže můj duševní stav nemusí
nikoho zajímat!“
Taky pravda! Šéf je šéf… Třebas by to byl cvok jak
Brno!
KONEC
Žádné komentáře:
Okomentovat