Jak jsem jel
na zahraniční dovolenou
1 - Jak Ali
dostal dopis
Tuhle v tom vedru sedíme s principálem
v osvěžovně a chroupeme pivní zmrzlinu, když najednou přišel popoháněč
velbloudů Ali, a byl nějak zkroušenej. Sednul si a hodil na stůl nějakej dopis.
„Ali asi muset odejít.“
Principál zavrtěl hlavou. „Co blbneš. Teď jsi přišel,
tak co bys hned odcházel. Jestli nemáš mergle, tak ti jedno zaplatím.“
Ali vzdychnul. „Vy nechápat, pane šéf. Já nemuset
odejít z hospoda. Já chtít zůstat v hospoda. Já chtít zůstat nejen
v hospoda, ale i v cirkus.“
To už bylo divný i mně. On je Ali někdy lehce
zmatenej, ale tohle bylo moc i na něj. Pokud vím, tak z cirkusu ho nikdo
nevyhazuje. Principál si taky poklepal prstem na čelo. „Hele, Ali. Tobě
z toho vedra přeskočilo ne?! Proč bych tě vyhazoval z cirkusu? Kdo by
se pak staral o ty smradlavý potvory, když ne ty?“
„Já neříkat, že vy mě vyhodit.“ vzdychnul Ali. „Ono to
být napsaný tady v tom papír. Oni losovat a vyhostit pryč.“
„Nekecej. Bomby nesestrojuješ a pivo piješ, jako každej
řádnej Evropan.“ řekl jsem Alimu. „Proč by tě vyhošťovali?!“
Ali vzal dopis a zamával s ním. „To já nevědět
proč. Ale tady to být všechno černý na bílém. Tady my oni psát, že já být
losován a vylosován. Píšou tam, že já vylosován k odjezdu, spolu s dalšíma
dvěma zahraničníma osobami k odjezdu. Já si prý moct vybrat, kam být
odjezd. A už za týden. Copak já tomu státu udělat, že on mě nechtít tady?! A to
se dělat? To se dělat slušnýmu člověk? Já chápat, že tady asi být mnoho
zahraničních osob, ale proč oni je nevybírat podle chování? Já muslim. To ano.
Já mít minaret na maringotka. To ano. Ale jinak já respektovat vepřový a pivo.
Já rád i vánočky. Já rád i velikonočky. Navíc to být dost sprostý. Oni píšou,
že já muset si vybrat i ty dvě zahraniční osoby. Jak já k tomu přijít, teď
přijít k nějakým dvěma lidem od nás a říct jim, že oni muset taky pryč? To
já hanbou se propadnout.“
Vzal jsem Alimu ten dopis z ruky a přečetl si ho.
„Ali, ty jsi vůl jak anděl.“
„Já mít neštěstí a ty se mi ještě nadávat Vadim?!“
urazil se Alík.
„Ale prdlajz.“ podal jsem mu dopis zpátky. „Podívej se
pořádně odkud to je. Nevyplňoval jsi nějakej dotazník, nebo něco takovýho
v poslední době?“
„Jo. Já jít jednou po ulici a zastavit mě nějaký
slečna. A vyptávat se, jestli já rád cestovat. Tak já po pravda povědět, že já
cestovat stále. S cirkus já být furt někde pryč. Pak ona mi prodávat
voňavka. A říkat, že když já voňavka koupím, tak, když jí dát adresu, možná já
mít i štěstí. Voňavka já koupil. Já myslel si, že udělat radost mojí žena. Ale
moje žena říkat, že voňavka strašný puch a hodit mi jí na turban. Pak já smrdět
jak zpocená velbloud. Nemít pravdu slečna ta. Já mít jen smůla od ta koupě.“
Dopis si vzal principál a zadíval se do o něj. Pak
povytáhnul obočí a řekl: „Vadim má pravdu. Jó, jak se říká. Chodí štěstí
dokola, občas sedne na vola. Poslechni Ali. Až ti zas přijde nějakej česky
psanej dopis, tak si ho radši nech od někoho přečíst. Tady se nepíše, žes byl
vylosovanej k odjezdu zahraničních osob, ale že vyhráváš zahraniční zájezd
pro tebe a dvě další osoby. A to podle vlastního výběru!“
Ali sprásknul ruce. „To opravdu pravda být?“
„Jo. To je fakt. Je tam i číslo na tu firmu.“
přisvědčil jsem. „Máš to ale kliku.“
„Tak to být já moc rád, že nikam nemuset. Já jim hned
zavolat, že jim moc děkovat a já nikam neodjíždět.“ zaradoval se Ali.
„Počkej. Tys nám asi nerozuměl.“ skočil jsem mu do
řeči. „Proč bys nejel. Někam se podíváš a pak zas můžeš zpátky.
Třeba někam do teplejch krajů.“
„Teplý kraj teď i v Čechy. Podívat na teploměřák.
Navíc. Proč já poznávat cizí kraj? Pro mě být cizá kraj tady. Si tam jeď sám,
když ty myslet.“ mávnul rukou Ali.
Začul jsem příležitost. „A ty bys mi to daroval?“
„Klidně. Já mít hlavně radost, že nemuset vycestovat
pryč nafurt.“
Rychle jsem čapnul dopis a kleknul před principála.
„Řediteli. Jasná hvězdo našich životů. Dáte mi dovolenou? Ve vaší neskonalé
moudrosti jistě usoudíte, že si potřebuju odpočinout a nasbírat tak síly, abych
byl v manéži k neutahání!“
Principál si zapálil doutník a řekl: „Za normálních
okolností bych tě poslal do háje, ale vzhledem k tomu, že v těchhle
hicech máme návštěvy nevalný, tak si můžem dát malou přestávku. Konec konců- I
mně by bodla menší dovolená…“
„Jo? A kam pojedete?“
„Tam co ty. Já budu jednou z těch osob, který
pojedou s tebou drahej Vadime! Ženě nic říkat nebudu a to platí i pro vás!
Běda jak jí něco ceknete. Ta se to smí dozvědět, až po našem návratu. Řeknu jí
třeba, že jedu na služební cestu. Podívat se, kde bychom mohli vystupovat. Že
se jede na jih, jí klidně můžu říct. Například, že plánuju turné po jižních
Čechách a musím to tam obhlídnout, jestli náhodou nejsou rozvodněný rybníky.“
Přiznám se, že takhle jsem si to nepředstavoval, ale
co se dalo dělat. Principál je jednou živitel a nesmí se s ním moc diskutovat.
Hlavně jsem byl rád, že mi tu dovolenou odsouhlasil.
Teď ještě zbejvalo vybrat toho třetího do mariáše. Ali
kategoricky trval na tom, že je v cizokrajnejch zemích vlastně doma, takže
opravdu nikam nehodlá letět, ani jet, takže jsme dost přemejšleli, kdo by to
měl být místo něj. Já navrhnul vybrat některou z artistek, ale to mi
principál hned zamítnul, protože se obával toho, že by ty zbejvající, který by
nikam nejely, mohly ztropit skandál. A vraždu v cirkuse ještě neměl a
nehodlá mít! Zamyslel se a prohlásil, že bychom měli určitě sebou vzít
krotitele poníků Wolodijowského, protože je silnej a hodně toho unese. Taky by
se prej hodil i scénograf Narcis Esttet, protože je světaznalej a umí různý
řeči.
No nelíbilo se mi to ani trochu. Já bych rád jel třeba
se Sabrinou. Ta se mi jevila, jako vhodnej doplněk k dovolený, ale
principál si trval na svým. Buď prej Wolodijowski, nebo Esttet. Když jsem přeci
jen trochu protestoval, tak mi navrhnul ještě další možnost. Že prej budu doma
a pojede někdo úplně jinej! Po tomhle návrhu jsem radši zmlknul a skoro se
smířil s tím, že se Sabrinou nikam nepojedu…
Jo správně. Skoro jsem se s tím smířil. Jenže já
jsem člověk rafinovanej a hned tak se nevzdávám!
Po příchodu zpátky do cirkusu jsem s nenápadně
přitočil k maringotce artistek a zaťukal jim na okýnko. Měl
jsem štěstí. Vykoukla Sabrina a já zašeptal: „Jsi doma sama?“
Sabrina se rozhlédla a na celý kolo zařvala: „Jó jsem!
A neodvažuj se přiblížit! Ostatní holky jsou na koupališti.“
"Jéžiš, co řveš?!" leknul jsem se.
"Ticho, nebo tě někdo uslyší!"
Sabrina vzala do ruky květináč s muškátama a
zamířila na mě. „Co chceš? Ty když se takhle plížíš a vyptáváš se, jestli jsem
sama doma, tak z toho nemám vůbec dobrej pocit! Jen, ať to každej ví, že
jsi tady! Jestli na mě chystáš nějakej blbej fór, nebo neřku-li něco horšího,
tak si mě nepřej!“
Dal jsem si prst před pusu. „Ticho už buď. Klid. Něco
chystám, ale musíš mě poslouchat. Poslouchat a mlčet. Já ti něco ukážu. A je to
tajemství, který se nikdo nesmí dozvědět. Něco mám, a protože tě mám rád, tak
to můžeš dostat taky, když budeš se mnou chvilku sama.“
„No fuj. Ty jsi čuně. Tak jdi k doktorovi a
neroznášej to dál.“ odplivla si. „Proč s tím otravuješ mě?!“
Zarazil jsem se. „Proč bych s dopisem chodil
k doktorovi?“
„S jakým dopisem?“ udiveně se zeptala Sabrina.
„S tímhle!“ podal jsem jí ho do okna. „Ale vážně
ticho! A pusť mě dovnitř a já ti všechno vysvětlím. Když budeš rozumná, můžeš
jet taky! I když tě principál nechce! Musíme udělat jen jednu maličkost.
Respektive. Ty jí budeš muset udělat!“
Sabrina si přečetla dopis a povytáhla obočí. „Pokud se
ta maličkost netýká nějakejch tvejch zvrhlejch choutek, tak uvidím, co se
s tím dá dělat, Vadime… Pojď dál.“
Kdybych se nebál, že mě někdo uslyší, tak bych se smál
smíchem ďábelským, ale takhle jsem si při vstupu do maringotky jen spokojeně
mnul ruce.
Však on mi můj plán vyjde!
Žádné komentáře:
Okomentovat