Jak jsem se
nedávno probíral naší cirkusovou kronikou, tak jsem narazil na zajímavou fotku
z minulýho století. Je na ní takzvanej živej obraz. Živej obraz se dělá tak, že
se několik lidí převlíkne do odpovídajících kostýmů a pak podle nějakýho
slavnýho obrazu udělaj scénu. Musej v tý póze vydržet nějakou dobu bez pohnutí,
aby si lidi mohli vychutnat uměleckej dojem.
Docela by mě
zajímalo, jak tahle umělecká disciplína vlastně vznikla. Nejspíš to byla
původně charitativní akce nějakýho dobrodince a měla sloužit k tomu, aby
naprostejm chudákům, který neměli na vstupný do galerií, přiblížila hodnotný
umělecký díla, který by jináč za celej svůj život neviděli.
U nás se to taky
občas dělá. V zimním období naprosto samovolně vznikají živé obrazy ze života
polárníků.
No, ale proč se
o tom zmiňuju. Na tý fotce v albu, jsem našel i živej obraz představující
narození Ježíška. A vzhledem k tomu, že je zima a blížej se vánoce, tak jsem si
řekl, že by to nebylo marný.
Návštěvy teď
nejsou nic moc. Lidi nakupujou pod stromeček spoustu věcí, který nepotřebujou,
ale musej je mít a na kultůru pod šapitó jim nezbejvaj peníze. Když to
předvedeme někde na náměstí, tak snad něco do klobouku vybereme.
Jen nesmí bejt
děravej, jako se nám to už jednou stalo. To jsme celej den vybírali a večír
jsme zjistili, že v klobouku byla díra a klobouk byl položenej na kanálu. Takže
jsme celej den vydělávali, abysme nakonec zjistili, že to byla vlastně nechtěná
dobročinná akce!
Návrh jsem
přednes principálovi, kterej sice nejdřív bručel, že je to zbytečnej výdej
energie s nejistým výsledkem, (na ten klobouk nezapomněl), ale nakonec s tím
souhlasil. Já mu totiž vysvětlil jak si to jako představuju: „Pane šéf. Celou scénu bych viděl asi tak. Pozadí by tvořila
nějaká plachta s namalovaným městem Betlémem. V popředí by pak byla kašírovaná
jeskyně s chlívem. Tu můžeme udělat z nějaký deky. Do jeskyně položíme Ježíška.
Včera jsem si koupil na trhu jednoho perníkovýho, a zatím jsem ho nesněd. Sice
jsem mu trošku oždíbal hlavu, ale to nějak zamaskujeme senem. Vedle něj by
stála čistá panna Marie… „
„Moment Vadime! Kde hodláš tady v cirkusu vzít čistou pannu?!“
zabručel principál.
„Jenom jako pane šéf,“ pokračoval jsem. „Bude to živej obraz,
takže postavy nebudou mluvit, tudíž nikdo ze slovníku těch našich sprosťaček
nic nepozná. S Marií tam bude i Josef. Wolodijowski má vousy jako Krakonoš.
Takže by se na to hodil. No, a ještě bych tam vrazil anděla a ty tři potentáty
z východu.“
„Jaký potentáty z východu zase?! To myslíš Putina, Lukašenka a
Juščenka? Aby z toho nebylo nějaký diplomatický nedorozumění. Víš, že na
východě bejvaj dobrý kšefty,“ zhrozil se Bancrotti.
„Ale kdepák,“ uklidňoval jsem ho. „To by ani nešlo, protože jeden
musí bejt černoch. Myslím ty tři krále. Kašpárka, Melichara a Balkánzára. Lidi
na to máme. Prvního bych s dovolením znázornil sám. Melichara udělá Rudla
Melicharů. Ten tenťák, co k nám nastoupil teď na podzim. No a černocha bude
dělat Mbubu. Tak co šéfe? Uděláme to?“
Dal si říct. Já
jsem ukecal lidi a mohlo se jít na věc.
Druhej den jsme
na náměstí natáhli mezi dvoje štafle plachtu s obrázkem Betléma. Moc pěknej
Betlém to byl. Malovali jsme to podle fotek, který má v albu Ali. To je jeden
Arab, kterej se stará o bembloudy. Jen si nejsem stoprocentně jistej, jestli
jsme tam měli malovat i ty vojáky se samopalama, ale jináč to bylo pěkně
vyvedený.
Jeskyň jsme
nedělali z dek, jak jsem původně myslel, ale znázornili jsme jí pomocí
indiánskýho stanu, kterej nám ochotně půjčil náčelník naší trupy Siuxskejch
tanečníků. Půjčil ho za slib, že bude moct dělat anděla. S tím jsme všichni
souhlasili, protože má z nás všech nejvíc peří.
Menší zádrhel
nastal při vybírání Marie. Saskia, Sabrina a Sandra se o to porvaly. Najednou
chtěla bejt každá panna. Takže měly smůlu všechny tři. Po rvačce vypadaly, jako
kdyby projely mlátičkou. A to by vypadalo blbě. Ještě by si diváci mohli
myslet, že se na ní Josef dopouštěl domácího násilí. A tak jsme vybrali Miss
Twigy. Má nějakejch dvěstě kilo, takže pěkně vyplní scénu.
Snad nikdo
nebude moc velkej hnidopich, aby se podivoval nad tím, že Marie měla údajně
jezdit na oslíkovi.
Josef byl
absolutně bez problémů. Wolodijowski má svůj kozáckej knír a na zimu si nechává
vždycky růst plnovous, aby mu huba neomrzla. Ten byl v cajku.
Já, jako jeden
z králů, jsem si ovázal hlavu ručníkem a zabalil se do sametový opony z
manéže. Rudla Melichar měl kolem hlavy obinadlo z lékárničky a přes ramena
osušku s logem basketbalovýho klubu Macabi
Tel Aviv. Taky stylový.
Za to Mbubu nás
dorazil. To, že vyrazil jen v bederní roušce, by snad ještě šlo, ale to že si
na hlavu přilepil vteřiňákem korunu, už bylo vážně moc. No co. Můžeme to
vydávat za uměleckou licenci no.
Anděl byl taky
ucházející. Krásný peří. Holt náčelník. Snad jen ten luk moh nechat v
maringotce.
Když jsem se ho
ptal, na co ho sebou bere, tak mi s klidem indiána ukázal obrázek, na kterým
byl Amor s lukem a řekl: „Rudý muž není tak hloupý, jak bledá tvář myslí! Rudý muž si našel ikonografický
podklad, jak anděl vypadá! Anděl být asi moc dobrý bojovník a lovec. Já od dnes
chtít být jako anděl!“
Nó proti tomu
se nedá nic namítat. Jak to má podložený, co naděláme…
Na náměstí jsem
všechny hezky rozestavil před scenérii. Ježíška jsem položil do sena ve stanu. Marii jsem přikázal, aby si klekla vedle
Ježíška a tvářila se přešťastně. Twigy chvilku držkovala, že jí bolej kolena a
jestli by nemohla sedět na nějaký židličce, ale to jsem jí nepovolil. Tak
zmlkla a se supěním klekla. Netvářila se ovšem přešťastně, ale poněkud nasraně.
Josef - Wolodijowski stál za ní a v ruce
držel petrolejku, kterou osvětloval ležícího perníkovýho panáčka - Ježíška. Jak jsem říkal, perníkáč měl
krapet okousanou hlavu, ale to nebylo ani moc vidět. Před vchodem vlevo stál
náčelník - anděl s lukem, a od vchodu vpravo jsme stáli mi tři králové, co
jdeme k vám a štěstí zdraví vinšujeme vám.
Krásnej Betlém. Lidi nám naházeli do stanu
docela dost peněz a všelijakejch pochutin. Od bonbónů až po vánočky. Bohužel z
těch pochutin moc nezbylo, protože Twigy všechno průběžně požírala, ale něco
přeci jen zbylo a peněz byla přehršel. Taky si nás přišel vyfotit nějakej
redaktor z místního plátku. Povídal, že tohle ještě neviděl a musí o tom
napsat. Dneska jsem si ty noviny koupil. Tak vám to hned přečtu:
„Kuriózní zážitek poskytl
obyvatelům našeho města ansábl cirkusu Inferno. Jak si jistě mnoho z vás všimlo,
zaměstnanci cirku uspořádali na náměstí, takzvaný živý obraz. Tento obraz
vzbudil mezi obyvatelstvem velký zájem. Po celý den přicházeli lidé obdivující
scénu. Následně mezi lidmi propukaly vášnivé debaty, o to co scéna znázorňuje.
Musím se přiznat, že i já jsem dlouho bádal a rozhodnul jsem se tento obraz
konzultovat s ředitelem oblastního muzea, který je známým etnologem a
etnografem.
Pan profesor Huml po zhlédnutí fotografií konstatoval, že jde
jednoznačně o obraz, na kterém je indiánské Tee-Pee.
V Tee-Pee leží na seně
malé nemluvně, které se chystá sežrat rozzuřená medvědice, kterouž bezmocně
sleduje muž s petrolejovou lampou. Pravděpodobně zálesák, který se stará o své
právě narozené dítě.
Sioux stojící venku, se
chystá lukem onu medvědici skolit, a tím dítko zachránit.
Jde asi o demonstraci
bezmocnosti civilizovaného člověka vůči přírodě, ve které dokáže přežít zase
jen člověk necivilizovaný, tudíž indián.
Pan profesor, ovšem vidí problém ve třech postavách pobudů, které
také stojí u stanu. Jde snad o znázornění úpadku lidstva. Či snad jde o
symbolické postavy představující dětské nemoc, číhající na dítě po jeho
narození? Tedy o spalničky, neštovice a černý kašel? To se asi již nedozvíme,
protože cirkus včera odejel. Ale i tak to byla úžasná podívaná.“
No tak nevím.
Vydělali jsme to jó, ale…
Víte co?!
Příště postavíme normální, nelidskej Betlém z nějakejch figurek.
Snad už to
poznaj nevzdělanci nevzdělaný!
KONEC
Žádné komentáře:
Okomentovat