Novoroční fejeton pro měsíčník EnterDC
najdete
Než
jsme se stačili pořádně rozkoukat, je zase ten starý rok za námi a nový před
námi. Po bujarých oslavách, střílení zátkami od šampusu a tancích na stole,
přichází první leden, kdy nastává čas bilancování toho, co nám ten starý rok
dal i vzal.
Tedy
je pravdou, že někteří lidé, hlavně ti, kteří o silvestrovské noci stříleli
špunty jak u Verdunu a při tanci skákali z jednoho stolu na druhý, začnou
s tím bilancováním třeba až druhého ledna. Oni totiž prvního jen matně
tuší, co se to v noci vlastně dělo a hlavně proč se to dělo a proč, u
všech čertů, mají na čele fixou napsané to strašně sprosté slovo.
Tak
tihle lidé rozhodně nemají prvního ledna nejmenší náladu bilancovat uplynulý
rok, jelikož mají dost problémů s tím, aby si vzpomněli, kde včera
v noci nechali ten mobil, natož aby si vzpomněli na to, co se jim za celý
loňský rok přihodilo dobrého, ale i zlého.
Ovšem
já předpokládám, že vy jste lidé střídmí a víte, jak se pije s mírou,
takže jste nyní ve stavu, kdy jste schopni vnímat svět okolo sebe. No, a pokud
jste na Silvestra taky poněkud přebrali, a budiž vám to přáno, pevně věřím, že
tenhle fejeton čtete už ve stavu střízlivém (pane Novák, já vím, že vy to
táhnete až do Tří králů, ale vy jste fakt velká výjimka) a tak nějak pochopíte
smysl toho, co tu píšu.
Víte,
já si občas vezmu starý kalendář a pak se jím probírám a vzpomínám na to, co se
událo a jestli bych něco udělal znovu a stejně, anebo to udělal úplně jinak, či
to neudělal vůbec. Ale protože já nejsem svým naturelem moc velký nostalgik,
který s dojetím vzpomíná na své úspěchy, ba ani nejsem sebemrskač, který
by se příliš trápil neúspěchy, a mnohem raději se dívám do budoucnosti (ano
správně, jsem založením optimista), nakonec ten kalendář vezmu a hodím ho do
odpadu. Co s ním taky jiného, že?! Nač se moc dlouho babrat
v minulosti. Z minulosti je třeba si vzít příklad, a pak jít
dál.
Zkrátka
a dobře. Jeden kalendář jsme vyhodili a ten druhý, nový, postavili na stůl. I
já to tak dělávám. Ovšem protože jsem hlava děravá, ještě před tím, než ten
starý nadobro zlikviduju, přepíšu si z něj do nového kalendáře všechny
narozeniny a jiné významné dny naší rodiny. Jen je třeba při takovém
přepisování minulosti do budoucnosti dbát na to, abyste si ty velevýznamné dny
zapsali správně a né jako to občas uděláme u nás doma.
To
si tak vezmeme starý kalendář a začneme z něj automaticky přepisovat
všechny ty svátky a narozeniny. Ono to vypadá lehce a taky to lehké je a jeden
by neřekl, že se přitom může přihodit nějaký omyl, ale chyba lávky. Omyl se
přihodí více než snadno.
Každý
nový rok si na vás přichystá fintu. Finta je to prostá, ale účinná. Ten
zlomyslný Nový rok posune vždy jeden den dopředu. Mimořádně zlomyslný je
přestupný rok, který dny pošoupne hned o dvě políčka. Vy pak, jako ukázkové
trdlo, zcela bez přemýšlení sice správně opíšete do kalendáře všechny významné
dny, ale nikoliv dle dat, ale podle dnů v týdnu.
Je
mi jasné, že teď si klepete na čelo a přemýšlíte, jestli jste na tom
s chápáním textu tak špatně, nebo jestli já, jako autor, poněkud
neblábolím z cesty. Uvedu tedy jasný příklad.
Dejme tomu, že fiktivní prababička Bláža má
narozeniny pátého října. V roce dva tisíce šestnáct tento den připadl na
středu. Co mi tedy velí logika? U dne pátého října udělat vykřičník a napsat:
Popřát prababičce k narozeninám. Jako co na tom?! Jasné jako facka. No a
co já udělám? Já udělám vykřičník nikoliv u pátého října, ale u středy roku
sedmnáct a je mi dokonale „jedno“, že je tam datum čtvrtého října. A co stane
dál?! Co se stane pak?! Klidně zkuste hádat.
No ano! Hádáte úplně správně. Jak by taky ne.
Přesně jak si myslíte. My pak se ženou stojíme u vrátek prababiččina domku,
zbytečně zvoníme, bezvýsledně házíme kamínky do oken, ten drahej pugét vadne a
my marně přemýšlíme, kde jen ta babča může být, když přeci ví, že jí každé
narozeniny chodíme přát.
A
zatímco se nám honí hlavou všelicos, bábrle vesele pije griotku za griotkou
v té cukrárně na rohu, kde má každou středu spicha s holkama, co se
s nima poznala na práci v „rajchu.“
Ano,
já vím, můžeme si za to sami, protože jsme nepozorní, ale to není jen
nepozorností. To je tím, že jsme prostě měli smůlu. A smůla to je ještě větší
prevít než přestupný rok. I proto si všichni navzájem přejeme prvního ledna
šťastný nový rok.
Takové
štěstí, vážení, takové štěstí, to je totiž v životě lidským moc důležitá a
nezbytná věc. Já vždycky říkám, že když máte ten správný kousek štěstíčka,
přeplavete kanál La Manche, i když jste se dosud ráchali jen na koupálku
v brouzdališti.
Ale
no tak nééé, dobře. To jsem asi přehnal. Prostě, když máte štěstí, klidně
přejdete v noci dálnici. A to i se zavázenejma očima! Holt tak to je a
nejspíš to tak, co svět světem bude, dál i bude.
Takže
i já vám do toho nastávajícího roku přeju jednak to důležité zdraví, ale hlavně
hodně, vlastně pořádnej kopec štěstí, protože jak jistě víte, na Titanicu byli
všichni zdraví ale nějak neměli to štěstí.
Žádné komentáře:
Okomentovat