O prázdninách a takových těch místnůstkách
První prázdninový fejeton pro měsíčník Enter najdete
Vážení čtenáři! Konečně je to tady! Co?! No
přece léto! Nastalo období dovolených, a čas prázdnin.
To znamená, že pro nás, co jsme od přírody líní,
přichází období milované a zbožňované. My líní, v této
době zahazujeme antidepresiva a nabití slunečním svitem, tančíme
a jásáme létu vstříc.
Pro workoholiky a šprty je to ovšem doba, kdy trpí,
protože v práci a ve škole o ně nikdo nestojí, ba dokonce
jsou z těchto míst vyhazováni a vynášeni bdělými vrátnými
nebo ostražitými školníky. Takže tito nešťastníci potom
hledají v odpadkových koších námi zahozené prášky proti
úzkosti a cpou si je do úst kdesi ve svých domácích pracovnách
a dílnách. Tam potom z nedostatku pracovního vyžití
vymýšlejí o své dovolené neskutečné hlouposti, jako jsou
malování bytu. Přestavba rodinného domku na zámek knížete
Hohenlohe. Přeorání zahrady, nebo, Pane chraň, věnují se o
prázdninách samostudiu!
No, ale nechme tuto skupinu stranou. Léto je tu
především pro nás, co si ho dokážeme užít. A užít si ho
můžeme vážně všelijak. Přiznám se, že já mám nejraději
takové to sladké nicnedělání, kdy jen tak ležím někde u vody
a pomalu se opékám, přičemž se čas od času namažu (krémem
nebo olejem). Sem tam si skočím do vody, to abych se zase nepřipekl
až příliš a místo bronzové sochy (pochopitelně, že v antickém
stylu) nepřipomínal spíše reklamní poutač na vařené humry.
Jednou se nám to se ženou nechtěně povedlo a od té
doby si už dáváme majzla! Je to už pár let, co bylo takové
léto, neléto a my měli dovolenou. Skoro pořád pršelo a bylo
téměř podzimní počasí. Až jednoho dne si slunce na oblohu
vyrazilo bez doprovodu mraků, udělalo se pravé Palermo a my,
v takové, jak bych tak řekl, sluneční nenažranosti, jsme
zůstali v tom nevětším hicu na slunci a pak večer, ačkoliv
bylo asi tak dvacet pět ve stínu, jsme seděli zabalení v dekách
a zuby nám drkotali v zimnici, jako by mrzlo, až praštělo.
Takže takhle praštění doufám nejste! A pokud ano, budiž vám
tento strašlivý příběh varováním!
Ale je pravda, že ačkoliv mám takové povalování
moc rád, přeci jen mi léto voní také cestováním, poznáváním,
prostě a zkrátka, výlety!
Vzhledem k tomu, že patřím k lidem, kteří
nejsou držiteli řidičského průkazu, naše cestování na ty
všelijaké zámky a přírodní atrakce, se v naší rodině odbývá
především prostřednictvím nepřekonatelného zábavního
podniku, též oficiálně známého jako České dráhy.
Víte, vlaky mám celkem rád, ale rozhodně nepatřím
k fanatikům, kteří cestování vlakem považují za skvostný
zážitek a vlakem by nejraději jezdili od slunka východu až do
jeho západu. Já mám přepravu vlakem rád z jednoho prostého
důvodu. Prostě to považuji za pohodlnější než jízdu
autobusem. Proč?! Co myslíte? Je to jednoduché. Protože na rozdíl
od autobusu se dá ve vlaku jít na toaletu.
Fajn! Já moc dobře vím, že dnes už jsou i
autobusy, které tuto místnost mají také, ale já takový autobus
dosud viděl jen zvenčí a nikdy se mi nepoštěstilo, abych se
s ním svezl. Navíc, nemohu si pomoct, ale představa, že se
v autobuse zvedám a odcházím uličkou, sledován zraky
nudících se pasažérů do jakési krabice umístěné v zadní
části vozidla, mne nenaplňuje nadšením. A pak ta představa, jak
se zavřu, a všichni spolucestující si začnou stopovat, jak jsem
tam dlouho…
No dobře, snad máte pravdu a neděje se to, ale mě to
nikdo nevymluví!
Ano! Já to vím a je mi jasné, co teď říkáte.
„Blbec! To je jako podle něj záchod ve vlaku něco úžasnýho?
Psal o vůních cestování! Byl vůbec někdy na vlakovém
hajzlíku?! A když jo, není divnej?!“
Nejsem daleko od pravdy, že?! Ale moji drazí čtenáři,
já to vím, že to tam není jako na toaletě v Hiltonu.
Takových kvalit hned tak něco nedosahuje. Ani celý náš byt totiž
nedosahuje velikosti a kvalit toalety v Hiltonu!
Já moc dobře vím, že je to tam občas eklhaft a
vlak přitom vámi cloumá sem a tam, ale přesto všechno, když tam
jdete, jste drtivé většině cestujících úplně fuk a nikdo si
vás nevšímá, natož aby vám měřil čas.
Inu, i takové prozaické důvody někdy vedou k oblibě
cestování vlakem. Co naděláme, je to tak.
Ovšem nedá mi to a na vlaky si i postěžuji. Nevím
čím to je, ale železnice si na naši rodinu musela nějak
zasednout. Opravdu, je to tak. Jinak si prostě nedokážu vysvětlit,
že při cestě z bodu A do bodu B, jede vlak přesně dle
jízdního řádu. Žádný problém. Vše jde jak má.
Tím nás velmi dobře naladí. Těšíme se do bodu B,
dobře se nám sedí, spolucestující nejsou otravní, moc to
nedrncá, dcera chytá wifi. Jednoduše – nic nám nechybí!
Ovšem pozor! Tohle všechno je jen ďábelská hra
generálního ředitele Českých drah, který nás chce ukolébat,
aby si nás za několik hodin sadisticky vychutnal!
Jak si jinak vysvětlit, že při zpáteční cestě,
tedy z bodu B do bodu A, kdy jsme unavení a těšíme se domů,
mívá náš spoj pravidelné zpoždění třicet, až mnohem více
minut, ačkoliv jiné vlaky jedou bezproblémově podle jízdního
řádu?! Jak to, že nám do kupé lezou individua, která se chtějí
bavit o neskutečných blbinách?! Jak to, že vagón skáče jako
splašená koza?! A hlavně! Dcera nemůže chytit wifi!
To ať mi nikdo netvrdí, že v tom není zlovolný
úmysl generálního ředitele, kterého jsem nikdy neviděl,
netuším, jak se jmenuje a kde žije, ale kterého jsem musel někdy
strašlivě urazit, že se nám tak strašně mstí!
PS: A na WC je při zpáteční cestě pořád obsazeno!
Žádné komentáře:
Okomentovat