"Juhaháááá, a letííí! To je bájo! Dělej, Wolodijowski, podej mi další rachejtli. Jo, tu jak je na ní přivázaná kabina pro potkana.
Tááák, milej myšáku, nasadíme helmu z vlašskýho ořechu. Zapálit šňůru... Je to malý krok pro člověka, ale velký pro myšáka! A leť, myšáku, leť!
Hezkýýý, to je rychlost. A sakra... No nic, no. Kosmonautika je rizikový povolání a byl to holt průkopník. Ale efekt, jak to bouchlo, to byl fakt hezkej, to se musí nechat!"
Inu, Silvestr. To je to pravý ořechový pro milovníky vejbuchů a všelijakejch ohnivejch vodopádů, fontán a explozí!
Dneska se to dá všechno sehnat za hubičku na tržištích, kde naši vietnamští spoluobčané prodávají přebytky ze zásob Vietcongu. To dřív nebejvalo. Komunisti se asi obávali, že by se tohle střelivo dalo využít ke státnímu převratu, takže prodej nebyl povolenej. Tudíž si lidi se sklony k pyromanii a vejbuchománii museli petardy vyrábět sami. Jó, to pak bejvávalo v Televizních novinách k vidění všelijakejch utrženejch okončetin a bědujících občanů obviněných z nedovoleného ozbrojování a držení výbušnin.
Teda né, že byto dneska nebylo k vidění, ale dneska si za to už lidi můžou sami. Na každý bumajzli nebo petardě je přeci návod k použití! Tak nechápu, jak se může někomu něco stát!
No hele. Třeba tady zrovna držím v ruce takovej váleček. Když nebudu úplně blbej, tak si přece přečtu návod, kterej je tam z boku napsanej.
Tak moment. Tady to máme finsky, maďarsky, estonsky, swahilsky. Tohle vypadá na arabštinu a česky to určitě někde budéééé... Určitě to někde bude, ale já to zatím nemůžu najít, takže si to přečtu čínsky. Chu šu mieng mu tcháj ťing kuoming go atd atd... Jasně, jasně. Tohle je jasný jako facka. Jasný a srozumitelný, ale stejně radši budu postupovat, pro větší bezpečnost, podle obrázků, který jsou nakreslený z druhý strany!
První obrázek nám ukazuje postavu, která nemá sukni. Tudíž se jedná zřejmě o muže. Je tedy nabíledni, že s válečkem můžu manipulovat i já.
Postava drží váleček v ruce. No pochopitelně, jako taky jak jinak. V noze by to šlo blbě. Leda, že by ten člověk byl opice, to by pak šlo celkem dobře.
Ale zpět k návodu.
Na dalším obrázku je znázorněnej váleček i s doutnákem. K doutnáku se blíží zapálená sirka, (já mám sice jen zapalovač, ale to snad nebude vadit) a ta sirka evidentně zapaluje doutnák. To bude ta jiskřička vyvedená ve žlutý barvě.
A co tu máme dál?! Další obraz. Postava prchá ve směru šipky. To je taky jasný. A má prchat nějakejch patnáct až dvacet kroků. No, nejsem žabař, ale já klidně prchnu i víc, protože, jak jsem říkal: Bezpečnost především!
No, a poslední obrázek. Postava kouká k nebi, na kterým se rozprskávaj různobarevný jiskry. Všechno jsem pochopil, jdeme na to!
Uchopím váleček a zapalovačem zapaluju šňůru zápalnici.
Naštěstí mám ten zapalovač, protože nechápu jak bych to udělal sirkama, když přitom musím držet tu petardu!
Zapaluju... Zapaluju... Ještě jednou zapaluju, protože se mi zdá, že to čmoudí nějak málo a jaksi postrádám tu žlutou jiskřičku z návodu!
No fajn. Plamínek už jede po šňůrce, takže nyní začínám prchat ve směru šipky, kterou jsem si křídou nakreslil na zem. Prchám víc než těch dvacet kroků. Prchám klidně čtyřicet kroků, protože na bezpečnost se musí dbát!
No fajn. A teď už jen ten upřený pohled na nebe a očekávat tu spoustu krásných efektů! Rej a mumraj ohňů.
Víte, já si ty obrázky vážně prohlídnul dobře. Opravdu moc dobře! Dokonce jsem se od místa zážehu zápalný šňůry vzdálil víc, než bylo požadováno, ale...
Prostě jsem nějakým nedopatřením přehlídnul ten obrázek, na kterým postava tam znázorněná pokládá onen váleček na zem a pak teprve začíná prchat!
Tímto děkuji vrchní sestře, že byla tak ochotná a napsala za mě tyto poslední odstavce mnou diktované.
Přeji vám krásné prožití Silvestra a hodně skvělejch vejbuchů v celém příštím roce!
"No nic, sestři, tak mě můžete zase odvézt na pokoj... Cože cejtíte? No to bude asi zase můj župan. Nejspíš zase začal doutnat..."
Žádné komentáře:
Okomentovat