A už jsou zase za dveřmi!
Fejeton pro měsíčník Enter
Tak
už zase stojí za dveřmi a chystají se k vám vejít. Ne nebojte se. Nejde o
žádné podomní prodavače, ani o nemilé či milé, příbuzné. Za dveřmi totiž ve
skutečnosti nestojí žádná tělesná bytost, nýbrž tam stojí událost. A to událost
takříkajíc duchovní. A duchovní události, jak známo, žádné tělo nemají, takže
jim otevírat nemusíte, jelikož ony dokážou skrz dveře proniknout zcela samy. A věřte
tomu, že Vánoce, a o těch je právě řeč, se k vám dostanou, ať chcete nebo
ne.
Vánoce
jsou totiž v poslední době mimořádně rafinované a mají to setsakramentsky
promyšlené. Už dávno nejsou tak naivní, aby čekaly na konec listopadu a
dostavily se se začátkem adventu. I kdepak. Teď na to jdou Vánoce jinak. Někdy
koncem srpna vyšlou do supermarketů své první průzkumné jednotky v podobě
menších rot čertů a Mikulášů, kteří se nenápadně infiltrují do regálů
cukrovinek. Čerti a Mikulášové v regálech pochopitelně nestojí jen tak.
Naopak! Po celé září pilně pracují na vytlačení všech těch gumových medvídků a
cucavých bonbónu, aby tak udělali místo pro druhý sled, kterým je výsadek
zázvorových perníčků, skořicových sušenek a jednoduchých i dvoupatrových
kolekcí následovaných mimořádně drsnou rotou propagandistů v podobě
mluvících, zpívajících a tančících sobů, medvídků nebo Santů. Když mají Vánoce
konečně obsazené téměř celé cukrovinky, vtrhnou i do papírnictví, které svážou
lesklými řetězy a pro jistotu mu nasadí i pouta adventních věnců.
Po
této akci následuje obsazení sdělovacích prostředků. Na obrazovce se nám
jednoho dne začnou objevovat v nebývalé míře reklamy na parfémy prostému
lidu běžně nedostupné, v těsném závěsu za nimi pak přijdou reklamy na
hračky v ceně tří měsíčních platů, a když se konečně ukáže divákům i ten
neuvěřitelně lakotný otec, (se nezlobte, ale holce nedá najíst a ještě jde
krást stromek) kterého pronásleduje divočák, tak to je už i lidem kteří
prozatím procházeli kolem regálů s vánočním zbožím bez povšimnutí, jasné,
že se to blíží a odvrátit to nelze.
A
v den, kdy se v oknech rozsvítí adventní svícny a na balkonech se
začnou objevovat první oběšenci v červených kožiších, se odpůrci Vánoc
začínají šklebit a prohlašují, že už je to tady zas a už aby to bylo za námi, a
milovníci Vánoc se naopak začínají těšit a pomalu začínají sepisovat svá přání,
která pak vloží do obálky a položí za okno, přičemž doufají, že Ježíšek není
negramotný a ten dopis si přečte a oni pod stromeček dostanou to, co si přejí a
né zase ty bačkory a Pitralon jako každý rok.
Musím
říct, že já rozhodně patřím ke skupině, která se na Vánoce těší. Nejsem tedy
blázen, který by se na ně těšil už od toho zmíněného srpna, ale jak je ve
vzduchu cítit advent, začínám mít šimrání v zátylku a přemýšlím, co koupit
pod stromeček, a kde to koupit, jak to zabalit, a kam to pak schovat, aby to
nikdo nenašel a hlavně abych to pak na Štědrý den našel já a nemusel kvůli tomu
vyházet všechny skříně jako nějaký šílený vánoční gestapák.
Mám
prostě rád to těšení a atmosféru, která příchod Vánoc provází. Tu atmosféru mám
spojenou se spoustou vůní. S vůní cukroví, které se line z trouby.
S dýmem, který se následně line z téže trouby, ale i s vůní
svařáku a punče, jak toho domácího, tak i toho z vánočních trhů, na které
tak nadáváme a porovnáváme je s těmi tam v Německu, ale stejně na ně
chodíme, protože takové krásné a originální zboží se jinde prostě nekoupí.
No
vážně. Loni jsem tam viděl tričko s nápisem (citlivky to slovo přeskočí)
Hovno. Já se omlouvám, ale skutečně tam bylo a já si myslím, že jako dárek je
to k nezaplacení. Posuďte sami.
Otázka: „Co jsi mu dal letos?“ Odpověď: No, myslím, že jednou to slovo už
stačilo…
Ale
abych se vrátil k té atmosféře a vůním. Stejně jako vůni punče a jiných
tekutých laskomin, mám rád vůni buráků a mandarinek, které spolu s vůní
čokoládiček a prskavek udělají v mikulášském balíčku takový celkový
zvláštní sváteční odér. Nevěříte?! Tak si ten balíček zkuste letos očuchat. A
jestli žádný nemáte, nezoufejte. Jděte a udělejte si ho. A běžte se pak pátého
prosince večer projít a koukejte kolem sebe, třeba potkáte i Mikuláše
s čertem a andělem.
A
když je nepotkáte, protože tahle trojka je dnes k vidění nějak méně často
než dřív, zase nezoufejte, protože on je ten večer pěkný i tak.
V oknech
blikají světýlka, támhle bliká hasičské auto, které přichvátalo, aby udatní
hasiči zachránili záclony zapálené prskavkou, kterou se nezvedené dítko snažilo
zahnat čerta z obýváku, a támhle je zase káď u které stojí muži
v gumových zástěrách a z vody loví kapry, kteří se předhánějí
v tom skočit jim do podběráku, jen aby už byli v síťovce a pak ve
vaně, kde pěkně počkají na svou velkou chvíli, kterou je zabodnutí jejich kosti
do vašeho krku.
Jó,
jak jsem už řekl. Vánoce a těšení na ně, mám rád. I přes tu hromadu katastrof,
které nás během nich můžou postihnout. Víte, já totiž neznám jiný svátek, při
kterém bych se zase aspoň načas stal dítětem.
Tak
nám, co je máme rádi, šťastné a hlavně veselé. No a vám ostatním, ať to nějak
uteče.
Žádné komentáře:
Okomentovat