Nikdo nebyl kladnej - první kapitola (Audio)

Nikdo nebyl kladnej

První kapitola

Video zde

Sen

Znal jsem chlápka, co tvrdil, že knihy člověka obohacují. Taková kniha prej vlastně člověka povznáší nad ten mumraj všedního života. Tohle teda nemám ze svý hlavy, abyste si jako náhodou nemysleli, že jsem nějakej tenhlencten intelektuál. Podle mě to tenkrát, když jsem to slyšel, byla pěkná kravina.

Já totiž tenkrát bejvával jenom docela obyčejnej zaměstnanec technickejch služeb, co měl v náplni práce vysypávat odpadkový koše do multikáry, ale v hospodě jsem se seznámil s jedním knihovníkem, co strašně chlastal. A ten, když se pořádně rozchlastal, tak pak ved u piva tyhle řeči. A právě od něj tu chytrou větu teda mám.

Měl štěstí, jako ten knihovník, že já a Ferdyš jsme byli vždycky tolerantní lidi a nerozbili jsme mu za ty kecy ani jednou držku. Po šichtě jsme totiž nikdy neměli náladu poslouchat něco takovýho. Po šichtě, jako bejvávala ta naše, tak po takový šichtě jste rádi, když si sednete a klopíte do sebe jedno za druhým a nanejvýš proberete, jak to včera Slávka hrála.

No, to byl vlastně taky důvod, kvůli kterýmu u nás ten knihovník sedával. On to byl slávista jako já a Ferdyš. Jinak celá ta knajpa je nafutrovaná sparťanama, protože tohle byla vždycky čtvrť, kde se fandilo Spartě. A nic na tom nemění ani to, že hostinskej vždycky přál Bohemce. Ale to je vlastně úplně jedno, a s tím, co vám tu vypravuju, to nemá lautr nic co dělat.  Já vám chtěl jenom vysvětlit, jak jsem přišel k tý větě. Takže teď už to víte. 

Fájn, já vím, že se hodně z vás se ušklíblo, že to co jsem dělal, to jako není žádná pořádná práce. Vysypávat odpadkový koše do káry. A víte vy co?! Víte vy, co vám na to odpovím? Odpovím vám, že máte recht. Nebyla to žádná pořádná práce. Teda, jako makačka to byla, ale nemělo to zkrátka žádnou vejšku. Jestli jako víte, co tím myslím. Nemělo to tu správnou úroveň. Tak to myslím. A já se za to taky docela styděl, i když bych to před Ferdyšem nikdy nepřiznal. Já měl totiž svůj velkej sen. A to ten, že se jednoho dne dostanu k pořádnejm popelářům. K těm, co jezděj vzadu na stupátku a cestou frajersky pokřikujou na holky a ukazujou fakáče na blbečky v obleku. Tak to byl můj sen, kterej jsem si snil, když jsem vysypával odpadkový koše do multikáry.

Takovej popelář, totiž, takovej popelář, to je přeci sen každýho malýho kluka. Si to přiznejte. Nikdo z vás nechtěl bejt doktor na urologii nebo fízl na hospodářský kriminálce. Nikdo nechtěl bejt blbej učitel a učit blbečky jako jsem byl já. A už vůbec nikdo nechtěl sedět za okýnkem na poště a razítkovat dopisy a potvrzovat SIPO.  A jestli jo, tak to ho moc a moc lituju. Takovej člověk podle mě neměl nikdy žádný sny.

Ale já sny vždycky měl. A já si za tím jedním snem šel. A šel jsem si za ním tvrdě, takže jsem neměl absence a hlásil jsem se do rachoty i o svátcích. A montérky a oranžovou vestu jsem měl furt jako z prádelny. A do práce jsem chodil oholenej a na autobusovejch zastávkách, tam je odpadkovejch košů nejvíc, tak tam jsem slušně zdravil lidi, co tam čekali a usmíval jsem se na ně. Tak tvrdě jsem si za tím snem šel! Zkrátka jsem věřil, že když budu vzornej vysypávač košů, to místo na stupátku musím prostě dostat. Protože kdyby ne, tak to by na světě nebyla vůbec žádná spravedlnost.

Jenže mi to stejně bylo všechno k prdu. Když se tehdá uvolnilo místo na stupačce, přeskočil mě v postupu nějakej Hrouda, co do technickejch služeb přišel až dávno po mně, ale zato s protekcí, protože s vedoucím od popelářskejch aut seděl v base v jedný cimře. Tak to holt dostal on. Ale co naděláme, že jo?! Život je, jakej je, a nevyzpytatelný jsou cesty osudu nebo čeho a já jsem díky těm cestám holt musel zůstat u toho vysypávání košů do multikáry.

To o těch nevyzpytatelnejch cestách mám z Bible, abyste si náhodou nemysleli, že jsem úplnej ignorant. Jednu starou Bibli mám dokonce doma. A mám jí vystavenou na poličce. A mám pro to svý důvody. To je totiž tak. Možná vám neušlo, že jsem říkal, že jsem měl sny a né jenom sen. Jestli vám to neušlo, tak je jasný, že dáváte pozor. A kdo dává pozor, bude odměněnej. Vás odměním tím, že vám teď prozradím, co byl ten můj druhej celoživotní sen. Jestli teda čekáte něco světobornýho, jako, že jsem chtěl bejt drezérem lvů nebo kosmonautem, tak to čekáte marně. Nebylo to nic zvláštního. Já chtěl bejt docela obyčejně bohatej a nedělat vůbec nic. Zkrátka. Buď popelář na stupátku, nebo boháč. Uznávám, že ten první sen se zdá dosažitelnější než ten druhej, a taky je fakt, že jsem na realizování toho druhýho snu nikdy nijak nepracoval, ale měl jsem ho a je teda férový se vám s tím svěřit.

No prostě ten první sen mi vůbec nevyšel a já se propadnul do chmur a hlavou se mi na každý šichtě honilo, že až do důchodu budu vysypávat ty podělaný koše do multikáry, když v tom mi jeden koš nešel pořádně vysypat, jak tam bylo něco šprajclýho. Tak tam hrábnu rukou a uvnitř samá knížka. Normálně plnej koš knížek.

Takový věci se občas stávaj. Lidi vyhodí kde co, když po někom likvidujou byt. Jednou jsem měl v koši nacpanou i mikrovlnku a jindy zase dvacet polámanejch deštníků. To nepochopíte, takový věci, ale časem si na ně zvyknete.

No, a jak jsem ten koš dal na zem, že z něj ty knížky vyházím, první, co jsem viděl, byla Bible. Docela veliká. Víte, já na tohle nikdy nebyl. Myslím jako na modlení a tak, ale vzpomněl jsem si na toho našeho knihovníka, že jednou vyprávěl, jak sbírá starý knížky a strašně pase po nějakým starým tisku a že kdyby takovej starej tisk jednou měl, byla by to pro něj chvíle neskutečnýho štěstí a jeho splněnej sen. No, a protože ta Bible vypadala docela staře, byla hodně tlustá, v zplesnivělý koženkový vazbě, a aby se neotevírala, byla přepásaná takovejma dvouma páskama, jako od kalhot to vypadalo, tak jsem si jí vzal.

Ferdyš si teda ze mě dělal srandu, jestli jsem se jako dal na faráře a tak, ale mně to bylo jedno. Já jsem si říkal, že když se nesplnil sen mně, splní se snad sen tomu našemu knihomolovi, protože sny by se aspoň některejm lidem měly plnit.

Doma jsem si tu starou knihu položil na stůl, pak jsem si otevřel lahváče a konzervu. A nakonec jsem rozepnul i ty pásky a pak otevřel tu Bibli.

A jak jsem jí otevřel a otočil pět stránek, otevřel jsem i hubu a zavřel oči. A pak jsem zase otevřel oči a zavřel hubu a tak jsem to různě kombinoval, až jsem se ovládnul a zůstal jsem tam sedět a věděl jsem naprosto jasně, že se knihovníkovi jeho sen mým prostřednictvím docela určitě nesplní, zato, že se nejspíš splnil můj záložní sen.

Ještě jsem si protřel oči a pak jsem z toho vyříznutýho místa uprostřed knihy pomalu vytáhnul několik balíčků peněz, co tam byly naskládaný jako v krabičce místo těch chybějících stránek, položil jsem je vedle sebe a začal jsem počítat a když jsem dopočítal, byly mi naprosto jasný dvě věci. A to za prvý, že mi Hrouda na tý jeho stupačce může tak akorát políbit prdel a za druhý, že ten knihovnickej vůl měl recht, když po pátým pivu vždycky vykřikoval to jeho: Knihy obohacují, hoši! Pamatujte si to! Knihy člověka obohacují!

 

Facebook inspirující

Facebook inspirující I.

Skupina Děčín a jeho okolí

Vypadá to, že bude krásný den. Východ slunce.

Zámek po sté. Stovky vyjících Lajek. Orgasmus patriotů! Je to krásné! Ne! Je to kjásňoučké! Foťte dál!

Je tady někde rampa zdarma? Tady snad není nic!

Kdo bere? Všichni! Jen zubaři ne!

Nedoceněná krása Děčína. Máme nové dalekohledy, říká policie.

Papoušek už je doma. Ten kluk taky. Zato pes je v hajzlu.

Bacha u pošty! Tam je to v hajzlu pořád. Lidi neuměj jezdit.

Fakt nevíte o rampě? Hovno skejťák. Auto opravit!

Pohádkový les. Modravanka. Kino nehraje

.

Krása večerního Děčína. Lajky vyjí. Foťte dál!

Vyfotíme každého telefonujícího řidiče, říká policie!

Facebook inspirující II.

Aneb Drama jednoho dne ve statusech

Ráno čokoška jen tak od šéfa. Čas plyne, makáš.

Odpoledne vyjdeš ven a v ulici hvizd gum. Skřípou brzdy. Proboha! Proboha!

Tu paní znáš. Dělá ve stejné ulici. Ve stejné ulici jako ty. Ve stejné ulici v cizí zemi.

Louže kolem paní se zvolna zvětšuje. Plato jogurtů umírá. Živé kultury vydechují naposled. Vnoučata si nepochutnají.

Večer vás vytopili. 

Za co tohle máš?!

Facebook inspirující III.

Skupina Děčín a okolí, part. 2

Dobré ráno z Rynartic.

Ježíš, to je tak hezký.

Děčín v ranní mlze. Vy víte jak se postavit! 

Já vůbec nechápu, jak tou Teplickou mám projet? Jim už hrabe!

Děkuji za přijetí. Mate krásné město.

Ono vás to přejde!

Neuletěl někomu papoušek? Záda má zelený a lítá tady venku! Aby ho ptáci neuklovali!

Patrám. Na chodbě nám ukradli palmu! Tak kdybyste jí někdo viděl?!

Taková v květináči? Prej jí nesli kolem nádraží. On byl Rom v divným šátku a ona bílá!

Patrám. Kdybyste někdo viděl Roma v divným šátku a s ním bílou. Jo, a s palmou!

Lepší by bylo, kdyby tam ten altán nebyl. Už to hasí.

Altán za to nemůže.

Ale kdyby tam nebyl altán, nebyl by tam bordel. Kdyby tam nebyl bordel, nebyl by tam oheň!

A že teče do zimáku, to je vám jedno, co?

Basketbalisté nás reprezentují. A co jiné sporty? Ty tu nejsou?

Jak maj skejťáci skákat na těch zničenejch překážkách?

Zamlada jsem skákal z mostu do Labe.

Dneska byste si zlomil nohy.

Copak nohy. Kamaráda nám vzal vír.

Rekonstruované koupaliště v Arnolticích. Maj tam pivo?

Neviděli jste mého papouška? Záda má zelený a uletěl mi někam ven!

Jednou se to udělat musí, vy chytráci, a ta chvíle přišla teď!

Muž skočil z výšky čtvrtého patra.

Dobrý večer z Rynartic.

Relaxujte u videa. Jsou tam motýli a květiny.

To je uklidňující!

Skrzevá balet

Skrzevá balet

U nás na vsi je volná chalupa k prodeji, jako kdybyste měl někdo zájem. Je velká, čistá a hezká. A dobře udržovaná. A prodává se kvůli baletu. No u nás žil baleťák. Každej si myslí, že baleťáci jsou nějaký tyhlencty cukrový panenky, co pijou kafíčko z takhle malinkatejch hrníčků, přičemž zvedaj malíček jako nějaký buzeranti. Vlastně, proč jenom jako? Lidi si o nich myslej, že jsou to buzeranti. Teda, né že by jich mezi nima nebylo hodně, ale rozhodně to nejsou všichni! Na to vemte jed, jako že tu sedim!

A že já tady sedim skoro každej den. Teda kromě neděle, kdy chodim do kostela a taky kromě pondělí, kdy je tady zavříno. A taky nejsem konec konců jedinej, kdo toho baleťáka znal. Všichni, co sem choděj, ho znali. Všichni! Všichni jsme ho znali a musím říct, že jsme ho měli i hodně rádi. Teda kromě Vaška. Ten ho rád neměl, ale to mělo svý pochopitelný důvody. A znali jsme ho nejen my, teda jako mužský, ale i naše ženský. Já teda ženskou nemám, protože jsem se před dvaceti lety rozved, ale kdybych měl, taky by ho znala, protože to bejval slavnej baletní mistr, co se objevoval i v televizi. Takovej to byl kádr skrz tanec.

A teď si vemte, že taková slavná persóna normálně chodila s náma na pivo. My jsme sice jenom taková díra po granátu, ale nejsme daleko od Prahy. Takže se dá celkem v pohodě dojíždět za prací. Každou hodinu jede autobus. Ale ten baleťak měl stejnak auto, takže by mu to bylo jedno, i kdyby autobus jezdil jenom třikrát za den, jako to bylo ještě před deseti rokama. Ale jak začal starostovat Kroupa, tak se to všechno zlepšilo.

Jo tak on si u nás koupil chalupu po starým Vondráčkovi, co před třema rokama umřel na kopnutí od koně, kterýho vedl mladej Novák polní cestou do statku, když potřeboval, aby se mu Lojza Vyhnálek kouknul na to kopyto, co měl nějak špatný. No, a jak měl to kopyto špatný, tak s sebou občas jako tak divně trhnul a kopnul. No, a zrovna šel kolem Vondráček, když to na toho koně přišlo. Dej mu Pánbů odpočinutí věčný. I tomu koni.

 Jako, vono nám to bylo nejdřív divný, že s náma chodí do hospody, protože jsme si mysleli přesně to, co jsem říkal na začátku, ale časem jsme přišli na to, že je to docela normální chlap se kterým se dá bavit skoro o všem. Teda kromě opravování aut a pěstování rajčat. To ho vůbec nebralo. Ale o ženskejch, to zase jó! To von jó! A sakra hodně jó! Právě proto ho neměl rád Vašek, protože mu ten baleťák loni v létě ojel ve stohu starou, když byla ta Antonínská zábava. Ale von je Vašek blbej a může si za to sám, protože si neměl brát takovou kurvu, která dala i mně. A to já jsem chlap, po kterým ženský nikdy nešly. I ta moje ode mě odešla.

No, jak jsem říkal. Ten taneční mistr byl samej sval a šlacha, protože jako on říkal, balet není pro panenky. Že prej takovej balet je dřina při který se na jevišti zhubne, jako byste cvičili někde v posilovně nebo okopávali brambory a tak různě. A já vím, jaká je to dřina v posilovně! Onehdá si jí zřídil jeden přespolní z vedlejší vesnice u nás v Sokolovně a já tam dvakrát byl, ale pak jsem tam přestal chodit, protože jsem z toho byl unavenej a hodina mě stála jako čtyři piva tady a protože, jak už víte, já ženskou nemám, abych se jí musel líbit, a Vaškova stará dá každýmu, ať je tlustej nebo svalnatej, chodím zase radši sem.

A jak tak byl ten baleťák udělanej a kus chlapa, ostatní si ho rádi dobírali, jako jestli by uzvednul tamto nebo tamto, jako Jindra Koudelka z Oldřichovic, kterej dokázal pěstí omráčit na jatkách vola a jen tak pro zábavu žongloval s pneumatikama. Jako na tohle byl fakt dobrej, ale jinak to byl kretén k pohledání, kterej jednou zmlátil dědka Fajtla jenom kvůli tomu, že o něm řekl, že smrdí jako tchoř. A že starej Fajtl byl vysloužilej hajnej, tak to musel přeci vědět.

No, a jak si ho zase jednou chlapi tak dobírali a provokovali kecama, že balet je jenom samá ta piruetka a padedé nebo co, tak se baleťák nakrknul a protože jim chtěl dokázat, že takovej balet je vlastně vrcholovovej sport, skoro jako gymnastika nebo atletika, zašel si domů pro punčocháče a takový to přiléhavý triko a že nám to ukáže. No on to byl hrdej chlap! A taky těch šest piv co vypil už muselo udělat svoje, že jo. Prostě, na hajzlíku se převlíknul a nastoupil do lokálu, kde nechal dát stoly a židle ke stěnám.  A že nám něco ukáže. Něco, co jsme ještě nikdy neviděli. Pak pustil hudbu z magiče, co si přinesl s sebou a začal trdlovat po lokále.

Hele, jako ten začátek nic moc a všichni se tomu taky jenom uchechtávali, ale pak to přišlo. Zastavil se u pípy a z místa se odrazil a my teda čuměli, protože to byl skok jako při skoku dalekým. Bez debaty sportovní výkon, na to dám krk na špalek. A pak se takovým divně pyšným krokem vrátil zpátky k pípě, ušklíbnul se a řekl, že teď teda budeme zírat, protože tohle je jeho majstrštyk. A jak to řekl, rozeběhl se a v půlce hospody se odrazil a skočil! A to byl skok! To byl vlastně spíš let! Já nevím, jak bych to popsal, ale on byl v tý letecký póze takovej důstojnej a v očích měl hrdost a lesk vítězství, protože tohle bylo jasný pokoření hmoty a zemský přitažlivost.

No a jak tak letěl, blížil se k těm velkejm dveřím, co vedou na terásku před hospodou a my tam chodíme kouřit, když už se to vevnitř nesmí. Ta teráska není moc velká. A je na ní takový zábradlíčko, na který si dáváme pivo, když jsme tam. No, a za tou terasou je pak hned silnice. A teda jak ten baleťák letěl, proletěl těma dveřma a skrz tu terásku až na tu silnici, kde právě projížděl traktorem Pepa Smrčka, co vezl hnůj na dolní pole.

Oni pak policajti při ohledání říkali, že to snad ani není možný, že by člověk dokázal skočit tak daleko, ale my věděli svý.

No, a proto je teda ta chalupa na prodej, právě skrz ten balet, kdybyste měl někdo zájem.