Jak pan Novák konvertoval
Ráno, šestýho ledna se Pepa Novák dopotácel ke dveřím svého bytu.
Opřel smrček o zeď a síťovku s mraženým kaprem a dvěma dárkově zabalenými
balíčky položil na zem.
Pak opřel i sebe čelem o dveře a začal po kapsách kabátu hledat klíče. Než
je však našel, dveře se prudce otevřely, což způsobilo, že pan Novák tak padl k
nohám paní Novákové.
"Ty prase hnusný, ožralý, už tě hledaj i policajti, kde jsi od
třiadvacátýho prosince byl, ty prase, nalitý?!" slyšel shora pan Novák, zatímco
si se zájmem prohlížel růžové chlupaté papuče své manželky.
"Do prdele, tak se aspoň zvedni, když s tebou mluvím! Pošlu tě pro
strom a rybu, abysme měli hezkej Štědrej den, a ty jsi až do dneška nezvěstnej!
Kde jsi byl?! Do prčic. Tohle je na rozvod! Tak si rozmysli, co řekneš!"
Pan Novák se postavil na všechny čtyři, a uvědomil si, že ačkoliv ty papuče
jsou fakt děsivý, doma je doma a on bude muset přeci jen něco říct.
Nadechl se a s pohledem jorkšíra zvedl oči k paničce: "No vždyť je
dneska Štědrej den! Máňo Karlovično Nováková, od třiadvacátýho o tom přemýšlím,
až jsem se rozhod! Stali jsme se pravoslavnými!"
Mimochodem. Ty poblité papuče se paní Novákové nikdy nepovedlo pořádně
vyprat.
KONEC
Žádné komentáře:
Okomentovat