Mikrodrama Budoucnost

Budoucnost

Účinkují:

Věštkyně
Dáma

V tmavém a evidentně páchnoucím pokoji, plném odpadků, sedí v křesle stará věštkyně, pokuřující viržinko.
Na stolku před ní jsou typické propriety. Koule, karty a kočka. Kočka je očividně mrtvá.

Klepání na dveře. Věštkyně típne viržinko o kočku a vezme ze stolku notes. Listuje jím.

Věštkyně: "Jáááj, moméént."

Znovu klepání.

Věštkyně: "Momééént, sem řekla, né!"

Listuje stále notesem a pak polohlasem. "To nemůžu najít, né... Á tády. Ve dvě Nováková.!" Nahlas. Pojďte dááál, páni Novákovááá!"

Dveře se otevřou a vstoupí dáma ve středním věku. Věštkyně jí ukáže na židli naproti ní. Dáma si sedá.

Dáma: "Dobrý den. To je neuvěřitelné. Jak jste věděla, že jsem to já?"

Věštkyně: "Jáááj. Vědma, nééé?!"

Dáma: "Pravda. Pravda. Tedy, proč jsem tady..."

Věštkyně: "Jáááj. Chcete znát budoucnóst!"

Dáma překvapeně: "Ano. To je neuvěřitelné!"

Věštkyně: "Sem dóbrá, nééé. Tak jak chcéte, věštit?"

Dáma: "Jak to je možné?"

Věštkyně: "Ták kárty. Kóule. Lógr né, protože némam káfe."

Dáma: "A co z ruky? Prý je to nejpřesnější."

Věštkyně: "Jáááj, tak táky můžu, a je to oprávdu jistý, ále nechcéte si to rozmyslet?"

Dáma: "Nechci. Chci vědět přesně, co mě čeká!"

Věštkyně: "Tak sáma, ste to chtěéla. Dejte mi ruku."

Dáma jí dá ruku. Věštkyně jí vezme a nakloní se k dámě.

Věštkyně: "Jáááj. Vás, páni, vás čéká véééélkááá žloutenka!!!"

Konec

Mikrodrama Cesta do kamsi

Cesta do kamsi

Účinkují:

Sbor asfaltérů
Tatínek
Synek

Sbor asfaltérů (rytmicky hází lopatami a stále dokola opakují): "Lopatou hop, hop a hop / teče z nás znoj, to je pot / Známe jen asfalt a válců hřmot."

Přichází otec se synem.

Otec ukazuje na asfaltéry a mluví do refrénu:
"Podívej, synku. Vzniká tu cesta. Co cesta?! Pevná a dobrá silnice se rodí pod rukama těch dobrých mužů. Jednou, ach jednou po ní třeba spolu pojedeme. Kdož ví? Ale jisté je, že dá spoustu radosti, ta spojnice mezi lidmi. Co šťastných lidí po ní bude jezdit. Co chlapců ke svým dívkám a naopak. Celé školní výlety po této silnici pojedou. Ba snad i svatebčané ku své budoucnosti. Kdož ví, synku. Kdož ví...

 
Hladí dojatě syna a hledí na cestáře.

Syn zatahá otce za kabát: "Tatínku, tatínečku. A kam vlastně ta cesta vede?"

Otec: "Však se můžeme zeptat. Hola, hej. Páni cestáři. Kam ta silnice povede?!"

Cestáři naráz přeruší refrén, napřímí se, otřou si čela, ukážou směr a sborem odpoví:
"Kam? No přece tam. Ke krematóriu!"

Konec

Fejetony 2016 až 2017

Fejetony

Sbírka 17 krátkých publicistických próz obsahuje fejetony Marcela Deliho z let 2016 až 2017. Autor se v nich na půdorysu běžných sezonních příležitostí zamýšlí nad věčnými tématy. 

Ze svých úvah často osobně vystupuje a dokazuje, že po několika beletristických knihách, které jsou rozsahem mnohem větší, zůstává i nadále vtipným glosátorem dění kolem nás.

E-knihu z nakladatelství E-Bohém

získáte ZDE

Autorské čtení na festivalu Kravatování

Kapitola z novely Husákovy děti aneb Mistrovství světa ve lhaní

VIDEO ZDE