Jak měl pan Kolejsko rád děti

 

Kolejsko a ti druzí

Jak měl pan Kolejsko rád děti

 Pan Kolejsko měl rád děti. Svoje děti jako starej mládenec neměl, ale snad o to víc rád poslouchal smích cizích capartů a jejich vejskání. Rád sedával u dětských hřišť a koukal se na ten mumraj na pískovišti a prolejzačkách. 

Kolejsko měl těžký dětství. Za každou hloupost dostával od vlastních rodičů hned výprask a proplakal mnoho nocí, schovaný pod peřinou. A na tohle nikdy nezapomněl. Šlo to s ním celej život. 

Pan Kolejsko nosil v kapse vždycky pytlík gumovejch medvídků. Jednak je měl sám rád a také je rád rozdával dětem.

Bylo už řečeno, že Kolejsko v dětství často plakal. Neviděl proto rád, když nějaké dítě plakalo. Jak viděl na hřišti holčičku natahující moldánky, nebo vřískajícího chlapečka, neváhal, vytáhl medvídky a chlácholil holčičku nebo chlapečka, nabídl mlsotu a pohladil po hlavě.

A tak měl pan Kolejsko nejen těžké dětství, ale i těžkej zralej věk, jelikož tak, jako ho v dětství často bili vlastní rodiče, v dospělosti ho stejně často bili cizí rodiče a pan Kolejsko proplakal mnoho nocí schovaný pod peřinou.

 

Konec