To se tak někdy stane

Poblíž Poznaně je klášter. Je to ženský klášter. Ten klášter je plný jeptišek. A ty jeptišky mají Matku představenou.

No prosím, já chápu, že na tom není nic zvláštního, protože Poznaň je v Polsku a Polsko je plné klášterů, které obývají jeptišky a ty nad sebou mívají Matky představené.

Ovšem nyní pozor. Ta Matka představená je totiž Češka. No ano. Pravá a nefalšovaná holka z Čech. A když říkám z Čech, myslím tím z Čech a nikoliv třeba z jižní Moravy, jak by se mohlo nabízet.

No dobrá, dobrá. Jistě můžete namítnout, že se i tohle může stát. Jsme sice jedna z nejateističtějších zemí v Evropě, neřku-li na světě, ale proč ne?! Klidně můžete říct, že děvče bylo ze silně nábožensky založené rodiny a v rodině měli třeba strýčka, kterému se při pohledu na kapličku na návsi začala na rukách tvořit stigmata. Potom by se dalo pochopit, jak se taková česká holka dostala až tak vysoko a to ještě ke všemu v takový zemi, jako je Polsko!

No jasně, to by pak bylo jasný, ale já vám řeknu, že takhle to ani náhodou nebylo. Ta holka nebyla ze silně náboženský rodiny a jedinej strýček, kterýho měli, byl starej alkoholik, kterej míval stigmata tak akorát od válečku na nudle. Táta tý holky byl, a nyní pozor, komunista jako hrom a její máma jakbysmet. A aby toho nebylo málo, ta holka měla i bráchu, kterej si se starejma v ničem nezadal. Zkrátka a dobře, byl rudej jako indiánskej válečník. A aby toho bylo ještě víc, prozradím vám, že ta holka, o který tu vedu řeč, byla do tý marxisticko-leninský ideologie taky pěkně zažraná. A to tak, že ve vsi dělala místopředsedkyni Socialistickýho svazu mládeže. No, a teď mi někdo prozraďte, jak se taková holka mohla dostat na místo abatyše v Poznani! Nevíte, co?! Prostě, to se tak někdy stane a já nebudu kolem toho chodit jako kolem horký kaše a klidně vám to všechno řeknu.

Ale ještě než začnu, něco doplním. Já vám totiž zatím neřekl jednu dost důležitou věc. Ve vesnici, kde tahle rodina žila, stál na návsi kostel. U toho kostela stála i fara a v tý faře žil farář. Opět tedy nic tak zvláštního. Kostel, náves, fara, farář. Všechno klasické kulisy našeho venkova. Jenom doplním, že naproti kostelu byl místní národní výbor a zhruba na půl cesty mezi kostelem a MNV byla hospoda. Ta hospoda se vždycky měla tak trochu za neutrální území. Konaly se v ní jak schůze místní partaje, tak se tam v neděli po mši scházely babky, když šly z kostela.

Tím jsem vám zhruba nastínil jak to v tý vesnici vypadalo, jaksi po katastrální stránce. A teď vám ještě lehce předestřu, jak se to tam mělo po stránce ideový. No bylo to tak nějak jako všude jinde. Šedesát procent lidí na všechno z vejšky, však víte co, ne?! No a těch dvacet a druhejch dvacet procent si šlo po krku. Takže je vám jasný, že z tohohle hlediska to bylo stejný jako všude jinde. Prostě zatím nic, co by jednu uvědomělou soudružku přivedlo do kláštera u Poznaně. Ale k tomu se hnedle dostaneme.

Jak jsem už říkal. Ve vesnici byla fara a v ní farář. Moc let tam býval farářem jeden stařičkej kněz. Svoje si teda odsloužil, ale nezajímal nikoho kromě těch několika bábrlí, který do kostela chodily každou neděli a svátek. No a tenhle farář jednoho dne umřel. Taky nic zvláštního. To se prostě lidem stává, že na konci života umřou. No, a protože těch babiček do kostela chodilo přeci jen dost, rozhodl se biskup, že do týhle vesničky přidělí nového kněze. A jak slíbil, tak i udělal. Než utekl měsíc, byl nový farář na faře.

No jo. Ono se řekne novej farář, ale vážení! Tohle byl absolutně novej farář. To byl farář, jakýho v okolí ještě nikdo nikdy neviděl. Abyste byli v obraze. Tohle byl farář, že by mohl od minuty hrát faráře v rakouským romantickým filmu! Skoro dva metry. Štíhlej jako kostelní věž. Oči jako blankyt a hustý havraní vlasy. A co obyvatelstvo šokovalo nejvíc?! Bylo mu asi třicet a hned druhej den, co se ubytoval, přišel večer do hospody, aby se jako všem představil! Nejdřív tam z něj byli dost zaražení, ale pak se oklepali a dodali si odvahu se s ním bavit a už to jelo. Hele, jako, řeknu vám, že takovej fórů, jako tenhle chlápek, neznal nikdo! Prostě nejlepší společník, kterej se může ocitnout u stolu.

Po vsi se to hned rozřiklo a každej chtěl toho novýho flanďáka vidět na vlastní oči. No a tak se stalo, že hned první neděli, co novej pan farář dorazil do vsi, byl kostel skoro plnej! Dokonce babka, co bydlí dole u rybníka, říkala, že tohle pamatuje naposledy v roce jedna padesát.

A jak přibývalo nedělí, přibývalo i lidí v kostele. Nejdřív bejvával plnej jen ta zpola, ale jak uplynul měsíc, byl kostel plnej víc jak z půlky. A než uplynul půlrok, byl kostel každou neděli narvanej. Oni by ho tedy místní ani celej nenaplnili, ale začali se sem sjíždět i lidi z celýho okolí, protože to, co se v tom kostele dělo, to byla prostě věc nevídaná a neslýchaná.

Tedy, vážení! Já nevím, kolik kázání jste v životě slyšeli, ale ručím vám za to, že ať jich bylo kolik chtělo, takový kázání, jako měl novej farář, tak takový kázání jste určitě ještě nikdy neslyšeli. Ten chlap uměl mluvit jako nikdo!

Abyste si zase nemysleli, že se tam dělo třeba něco protistátního, to zas jako né. Na to byl pan farář moc opatrnej a v kázáních se vyhejbal všemu, co by se dalo vykládat nějak dvojsmyslně. Témata měl jako každej jinej farář. Tady to bylo v něčem jiným. Bylo to v tom, jak on to kázání uměl podat. Tady celkem ani nešlo o obsah. Těm moralitám stejně málokdo rozuměl, ale ten styl. Panenko skákavá ten styl! To vám bylo baroko v nejlepší formě. To se prostě jináč říct nedá!

Když vám řeknu, že takovej slavnej rétor, jako byl Zdeněk Štěpánek byl proti němu jen trapnej a ukoktanej ochotník z Jevíčka, snad mi ani nebudete věřit. Ale já vás ujišťuju, že mi věřit můžete. Když tenhle farář mluvil o ohni pekelným, a že to v osmdesátejch letech už bylo v kázání dost neobvyklý, všichni v kostele přímo cejtili jak se něco škvaří, nebo pálí. Tak to prostě bylo a proto na jeho mše chodili lidi i z jinejch farností!

No jo, jenže, co se líbilo lidem, nelíbilo se komunistům. A úplně nejvíc se to nelíbilo tý rodině, jak je tu o ní řeč. A aby se jim to taky líbilo. Kostel plnej a partajní schůze zely prázdnotou. Navíc dost dětí začalo docházet na faru na nedělní školu, místo toho, aby chodily na obecní hřiště za Jednotou na pionýrský schůzky.

Z okresu, tu rodinku, která byla nahoře vedená jako předvoj rolnický třídy, začali papaláši tepat, ať s tím koukají něco dělat. Starej se teda snažil, aby toho novýho faráře odvolali, ale jestli ten měl nějaký konexe, nebo co, prostě se to nepovedlo. Když neuspěl starej po oficiální stránce, rozhodl se mladej, teda jeho syn, že jo, že prostě toho faráře ztrapněj. Že lidem ve vesnici dokážou, že novej farář je taky jenom člověk a nižádná morální autorita, kterou by bylo třeba následovat. A když se to udělá pořádně, tak docela určitě dosáhnou i jeho odvolání a když se to povede úplně nejvíc pořádně, tak třeba toho kněřoura i zbavěj sutany, nebo jak se říká tomu hábitu.

Jednoho večera si rodinka sedla v kuchyni kolem stolu a mladej zatáhnul závěsy. A když pro jistotu i zhasnul, vyložil tátovi, mámě, a hlavně sestře, co jako provedou. Ségra byla teda nejdřív tvrdě proti, že bude mít na vsi nadosmrti ostudu, a máma se k ní přidala, ale nakonec jí táta a brácha umluvili, aby do toho jeho plánu šla. Tuším, že měli tehdy snad argumentovat Řádem práce, nebo něčím podobným, když to udělá a udělá to úspěšně.

O co teda šlo?! Osobně si myslím, že to byl plán ďábelskej. A to i na i na dlouholetýho komunistu. Ale vážení, zatahovat do toho tímhle způsobem vlastní dceru?! No prostě, holka dostala stranickej úkol. V neděli půjde na mši a po ní vyhledá flanďáka. Podle bratra totiž, kněz nekněz, je to prostě jen chlap. A ségra je pěkná holka. A když se bude ségra s flanďákem stýkat dostatečně dlouho, možná dojde i ke styku a pak se už postarají o to, aby se všechno rozkřiklo. Jak jsem říkal. Plán hodnej padoucha z Vinnetoua.

A tak se to dělo. Holka chodila na mši neděli, co neděli a svátek, co svátek. A po mši pak ještě k panu farářovi na faru, že jako potřebuje něco vyložit z Bible, protože si myslí, že se to evidentně neshoduje s vědeckým materialismem.

Já to nebudu prodlužovat a rovnou vám prozradím, že to trvalo skoro rok! Skoro jeden rok chodila ta holka na faru a tam vedla s farářem debaty o eucharistii. O trojjedinosti Boží. O neposkrvrněném početí a tak vůbec o těchhle věcech, co jim málokdo rozumí.

No, a protože pan farář byl tak charismatickej člověk, nakonec nepodlehl on jí, ale ona jemu. Ovšem podlehla mu tím způsobem, že z toho tatíka, maminku a nakonec i bratra, málem klepla pepka. Holka se nechalka pokřtít a protože jí za to rodina vyvrhla ze svýho středu, začala dělat farářovi hospodyni a po nějaký době vstoupila do kláštera. No, a po pár letech to dotáhla až na tu abatyši v klášteře kousek od Poznaně!

No, jak jsem řekl úplně na začátku. To se tak někdy stane...

KONEC