Tak jsem se moc těšil na
sluníčko. Jenže, kdybych býval byl tušil co na mě chystá, tak bych se tolik
netěšil...
Jsem člověk co má rád teplo a sluníčko.
Sice je potom někdy v manéži k nevydržení, ale
se slušnou zásobou ochlazujících tekutin se to dá vydržet. Většinou tak po
pátým pivu žádnej hic nevnímám. Navíc mě to krásně uvolní a vydám ze sebe
mnohem lepší uměleckej výkon. Jak se říká: Sklenka dodá herci jistoty! Já navíc
tvrdím, že několik půllitrů dodá klaunovi jistotu desetinásobku!
No jo. Jak se mi to líbilo, když se udělalo
trochu teplo. Jenže s teplem přišel i nějakej pyl, nebo kterej čert?!
Prostě, začal jsem kejchat a smrkat, a brečet
na veřejnosti bez udání důvodů!
Od našeho veterináře jsem dostal nějaký
prášky. Prej je dává velbloudům, který jsou alergický na pokrývky z velbloudí
srsti, kterejma je krotitel na noc přikrejvá.
Nějak se mi to nezdálo. Prášky by měly bejt
lidský a ne zvířecí. Proto jsem se rozhodnul, že to jako zkusím nejdřív bez
nich.
Den jsem nějak přežil v maringotce. Utěsnil
jsem si dveře a okna, aby mi dovnitř nic nevniklo. Utěsnil jsem to dokonale.
Tak dokonale, že mi bohužel ani nic neunikalo ven! Byla to sice síla, ale
alespoň jsem přestal kejchat.
Ovšem za nějakou dobu jsem se začal dusit. Teda né,že bych byl nějaký čuně, kterýmu to v maringotce smrdí samo od sebe. Já si docela obyčejně vařil oběd a usnul jsem
u toho.
Z hrnce, ve kterým byla zhruba před půlhodinou
omáčka, se valila oblaka černýho dýmu. Naštěstí jsem ho vyhodil ven oknem a
uniknul tak smrti vyuzením.
Škoda jen, že jsem si předtím to okno
neotevřel. Takhle jsem přišel k díře ve skle a navíc k popálenejm rukám.
Pro příště! Před vrhnutím z okna, je
třeba ho otevřít, a obalit si ruce utěrkou!
Kouře jsem se zbavil, ale odskleným oknem mi
začal dovnitř proudit čerstvej vzduch, kterej byl plnej vůní jara a stájí!
Pro romantickýho rančera je to možná zážitek
při kterým propuká v záchvat dojetí nad přírodou. Ovšem pro mě to byl obyčejnej
vražednej dech, při kterým jsem propuknul v alergickej záchvat!
Nos mi během pár vteřin natekl tak, až mi z
něj ten klaunskej vystřelil jako asfaltovej holub z vystřelovacího zařízení.
Následovalo okamžitý kejchání, který mělo čáku
na to, aby soutěžilo s kadencí kulometu.
Oči mi natekly a zbyly mi z nich jenom takový
ty čínský čárky.
Fakt nikdy nepochopím naše artisty Pinga a
Ponga, jak s tím můžou něco vidět!
Jak dlouho jsem kejchal opravdu netuším. Ale
muselo to bejt asi vážně dlouho, a bylo to určitě daleko slyšet, protože kolem mojí
maringotky se soustředil skoro celej cirkus. Zvenčí jsem slyšel jak se kamarádi
a kamarádky spolu baví. Na můj účet pochopitelně!
Bylo slyšet takový různý průpovídky: „Vadimééé. Naskočil ti traktor. Běž si ho
chcípnout. Strašně tady blafééé!“
Nebo: „Houstone. Houstone. Máme problém! Strašně nám
střílej trysky!“
Jen počkejte bando sadistická! Až bude něco
vám, tak si na vás taky smlsnu!
Třeba, až provazochodec spadne z lana a
netrefí se zase do sítě, tak mu třeba v nemocnici schovám kapačku,
nebo mu na sádru napíšu hanlivé nápisy na adresu jeho ošetřujícího lékaře! Tak!
A bude to!
No, zatím jsem měl problém sám se sebou!
Záchvat přišel už do takovýho stádia, kdy jsem se začal o sebe opravdu bát!
Navíc jsem z venku zaslechnul, jak se tenťáci
spolu dohadují, že si zahrají kostky o moje svršky! Tak to bylo zlý!
Ale kdepák panstvo a ženstvo! Já do hrobu
nepospíchám!
(No, do hrobu?! Mám takovej pocit, že by mě
byli schopný nacpat někam do kontejneru!)
Doplazil jsem se ke kredenci. Dal jsem si do
něj ty prášky od veterináře.
Pro sichr jsem do sebe lupnul hned půlku
balení.
Jo jo. Zabralo to už za deset minut. Nos
splasknul. Oči se vrátily do norem EU a kejchání přestalo. Obecenstvo kolem
maringotky jsem tím asi hodně zklamal.
Tenťáci smutně vrátili kostky do kelímku a šli
si po svojí práci. A mně bylo tak fajn!
Konečně!!!
Prášky beru pravidelně. Jsou moc fajn. Vřele
doporučuju! V hicech vůbec nebudete mít
žízeň. Nebudou vám vadit přikrývky z velbloudí srsti, ale musíte si nějak
zvyknout na ten hrb.
Ale to prej časem odezní a splaskne, povídal
veterinář...
KONEC
Žádné komentáře:
Okomentovat