středa 1. ledna 2020

Nudnej příběh


Nudnej příběh

To jsou pořád jen samý šokující a podivuhodný historky, co se píšou a vyprávěj. A o obyčejnej příběh obyčejnýho člověka jeden nezavadí. A přitom většina lidí žije docela obyčejný příběhy, který nikoho nezajímaj. A já myslím, že je škoda, že se o takovejch nezajímavých lidech nic neví. Proto vám jeden takovej nezajímavej osud, kterej postrádá jakoukoliv nečekanou pointu, nebo nějaký šokující zvraty, budu teď vypravovat.
Poblíž Úpolic stojí zámek rodu Kunštajnů z Drhova. To je poměrně zajímavej rod, o kterém se kroniky zmiňují už ve třináctým století a jeden z Kunštajnů byl dokonce stolníkem Karla čtvrtýho. Ale protože je to tak zajímavej rod, jenom se o něj otřeme během vyprávění o Sidonii Zelené, která žila v Úpolicích.
Ano, ta Sidonie Zelená, dcera Fridolína Zeleného a Jany Zelené, které však její manžel říkal Hortenzie, protože jméno Jana by v té rodině působilo jako pěst na oko. A otec Fridolín neměl zájem na tom, aby jeho rodina byla jakkoli nápadná, protože si zakládal na tom, že je z dělnický rodiny a jeho žena zase z rolnický famílie, a tam se žádná extravagance přeci nikdy nepěstovala.
Je mi jasný, že vás teď určitě napadne, proč se starej Zelenej nenechal přejmenovat z Fridolína třeba na Josefa nebo Martina, svou dceru pojmenoval Sidonie a manželce začal říkat Hortenzie, místo aby byla dál Janou. Na to vám rovnou řeknu, že nevím. A ani jsem po tom nikdy nepátral a pátrat nehodlám. Já vás na začátku varoval, že v tomhle příběhu nic zajímavýho nebude. Tak to prostě berte jako fakt.
No, Sidonie s tím jménem neměla úplně jednoduchej život. Což není nic neobvyklýho. Hlavně v dětství. Si to vemte. Sidonie Zelená. Kdejakej vtipálek k tomu dodával: Vyskytuje se zejména v podhorských oblastej koncem srpna. Jedlá, avšak je potřeba ji déle vařit. To nikomu na sebevědomí nedodá. No, ale časem si na to holka zvykla a lidi si zvykli na ní, takže si žila takovej ten průměrnej život. Proč si to taky házet kvůli jménu, ne?!
Sidonie vychodila základku, a protože nijak zvlášť nevynikala, šla do učení na kuchařku, a když se po třech letech vyučila, začala vařit ve školce v Úpolicích.
Ráno tam, odpoledne domů, svátky a víkendy volno. Diskotéky v kulturáku. Večer telka a lakování nehtů. Chatování s kámoškama z učňáku. Studování diet a jóga v kulturáku. Ta jóga je ve středu. Diskotéky v pátek! Nějaká ta láska, s Karlem to vypadalo vážně, ale sešlo z toho, protože to byl kretén a navíc ženatej, jako ostatně vlastně většina chlapů, co bydleli a bydlej v Úpolicích. Takže takovej životní kolotoč, kterej zná většina z vás. A nedivte se tomu, já vám to na začátku říkal, že se ničeho zvláštního nedočkáte.
No, a jak tak jednou Sidonie vaří ve školce, přijde za ní ředitelka, že by s ní rád mluvil pan hrabě. Klid, nic neobvyklýho to nebylo. Žijeme v jednadvacátém století, takže hrabě nepřijel na bílém koni. Hrabě přijel v modrém mercedesu a na zadní sedačce měl sedačku pro dítě, jelikož malý hrabátko chodilo pávě do tý školky, co v ní Sidonie vařila.
Asi jsem vám zapomněl říct, že ten hrabě byl Kunštajn z Drhova. Docela pěknej chlap a vdovec. Oni ti Kunštajnové dostali zámek zpátky v restituci a od devadesátých let tam žili a dávali to tam dohromady. K tomu měli v Jindřichově pivovar, takže se jim celkem dařilo. Pokud teda nepočítáme sebevraždu mladý paní hraběnky, která se zamilovala do majitele autodromu a střelnice a málem přivedla celej rod na mizinu. Ale na tom není nic zajímavýho. Nebo možná snad i jo, ale Kunštajnama se prostě detailně zabejvat nebudeme. Vždyť jsem slíbil, že se o ně jen tak otřeme.
A proč tedy mladej hrabě chtěl mluvit se Sidonií?! Tomu ještě mladšímu hraběti totiž ve školce hrozně moc chutnalo. A protože ho měl tatínek moc rád, rozhodl se, že tu skvělou kuchařku najme a budou jí mít jako soukromou kuchařku na zámku.
A Sidonie si řekla, že proč ne a vzala to. Ta školka potom musela zavřít, protože jinou kuchařku už ředitelka nesehnala. Kdo by to taky dělal za ty prachy. Prostě nic neobvyklýho. Takovejch vesnickejch školek už bylo.
Takže milá Sidonie vařila na zámku a jak tak šel čas, pan hrabě se do ní zamiloval, což taky bylo celkem očekávatelný, protože Sidonie byla fešná holka a hrabě zdravej mužskej. No byla z toho láska jako trám.
Po půl roce to Sidonie oznámila doma. Je fakt, že měla krapet obavy, co na to řekne táta. O tý jeho posedlosti nenápadností jsem už vám říkal. No, ale sláva. Když Fridolínovi Zelenému Sidonie oznámila, že hrabě Kunštajn se křestními jmény jmenuje Vilhelm Maria Adalbert, táta, natož pak máma nebyli proti a pozvali hraběte na oběd. Hrabě se u oběda vyjádřil, nastalo dojetí a nic nebránilo tomu, aby do měsíce nebyla svatba na zámku. Tam se taky rodiče Sidonie přestěhovali, protože kdyby zůstali bydlet v tom rodinném domku, byli by s dcerou na zámku moc nápadní.
Takže tohle byl celkem obyčejnej a nezajímavej příběh, o Sidonii Zelené. Příběh, kterej se tak může běžně stát obyčejnejm lidem. Příběh, jakej třeba právě teď zrovna prožíváte právě vy.


KONEC

Žádné komentáře:

Okomentovat