Je nová doba a nová
doba si žádá nový činy! Takže jsem si dal inzerát, že se jako klíďo nechám
najmout coby bavič na nějakou dětskou oslavu!
Nečekal jsem ani moc dlouho. Asi za týden od
podání inzerátu se mi na telefon ozvala jedna starší dáma. Ptala se mě, jako
jak jsem drahej a k čemu všemu bych byl svolnej! Prý, že je to oslava narozenin
její dcery!
Vysvětlil jsem jí, že jsem to ještě nikdy
předtím nedělal a ptal jsem se, co by si jako představovala!
Odpověděla, že chce, aby to bylo hodně veselé!
Na to jsem jí samozřejmě odpověděl, že to
veselé bude! „Milostivá! Já vám ručím za
to, že se tam všichni potrhají smíchy! A kolik tam vlastně bude dětí?!“
Z telefonu se ozvalo udiveně: „Dětí?! Vy
myslíte, že je to vhodné pro děti?!“
„Jistěže madam! Především pro děti, protože
dospělej už to tolik neocení!“
Madam chvíli v telefonu mlčela a pak řekla:
„Já vám nevím? Nejsem si těmi dětmi jistá. Ostatně jsme mysleli, že to bude
spíš taková oslava bez přítomnosti děcek!“
„Kdepak dámo! Jen tam děti vemte! Přeci nebude
dceruška sama mezi dospělejma!“
„Tak dobrá,
pane Vadime! Když myslíte, tak já dceři řeknu, aby sebou vzala i děti. Jen
nevím, jestli s tím bude sama souhlasit!“
„Ale nebojte! Já takhle vystupuju i v různých
varieté a v cirkusech, a tam je vždycky spousta dětí a všem se to moc a
moc líbí. Děti vždycky tleskají nejvíc. Koneckonců- dospělí tam bývají hlavně
jen jako doprovod! A to si nedovedete představit tu dětskou radost, když si
některé dítě vytáhnu na pódium, nebo do manéže!“
Do ucha mi zazněl zděšený hlas: „Proboha!!! Vy
si při tom vystoupení berete ty děti k sobě?!“
„Jistě, madam! Nejenže si je beru k sobě, ale
můžou mě i hladit a sedat mi na klín!“
„Ježíšku, a to se smí?!“
„Jistě paní! Já s dětmi při vystoupení hodně
dovádím!“
Abych pravdu řekl, opravdu jsem nechápal, co
se jí na tom pořád nezdá! Chce oslavu pro holku a nechce jí tam ani dovolit
nějaký kamarádky a kamarády! Proč se ta baba furt tolik diví?!
Abych se ujistil, jaké číslo bude nejlepší
vybrat, jsem se jí zeptal: „A mohu vědět madam, kolik je dcerušce vlastně let?“
Ozvalo se: „Bude jí třicet.“
Tak to jsem zase naprázdno polknul já.
„Madam myslíte, že pro třicetiletou ženu je
klaun vhodný dárek?! Já jsem přeci jen spíš zvyklý na mladší publikum!
Koneckonců jsem to nechal přece napsat ve svém inzerátu.“
Na druhé straně byla zase chvilku ticho a pak
se dáma ozvala tichým hlasem: „Promiňte, pane Vadime, ale ve vašem inzerátu
stojí toto: Klaun Vadim - Světové striptérské vystoupení! A je za tím vaše
číslo!“
Myslel jsem, že mě chvíli někdo potápí do
ledový vody a hned zas hází do pece!
„Madam, šmankote, to je omyl! Já jsem fakticky
klaun a jsem opravdu světovej, ale určitě né štriptér. No fuj, co si o mně
myslíte! Já nejsem nikomu pro legraci, vy bréco úchylná!“
Praštil jsem jí s telefonem. Jenže mi to
nedalo, a tak jsem si mazal hned koupit ty noviny, ve kterejch to vyšlo.
No a bylo tam!
To snad není možný! Oni v tiskárně smotali dva
inzeráty dohromady!
U mýho bylo, že jsem štriptér a hned pod mým
inzerátem se skvělo: Pepe Musculatur - Veselý klaun pro vaše pobavení!
No, co dělat?!
Raději jsem si změnil číslo na mobilu. Nehodlám denně vysvětlovat přiopilejm
ženštinám, že jim na stole ve spoďárách tančit nebudu… I když jednou - kdo ví?!
KONEC
http://www.knihy-jinak.cz/product/marcel-deli-husakovy-deti-hrbitov-prasatek/
OdpovědětVymazat