pátek 1. ledna 2016

Dřív se říkalo lenost, dnes prokrastinace!



Dřív se říkalo lenost, dnes prokrastinace!

Fejeton pro měsíčník Enter

Leden 2016




Moji drazí čtenáři. Jistě jste si všimli, že o půlnoci mezi jednatřicátým a prvním, začaly létat vzduchem různé rakety, petardy, zátky od sektu a podle hlasitosti explozí snad sem tam vybuchl i nějaký ten panzerfaust.
V ulicích se povaluje mnohem větší množství střepů a opilců než bývá obvyklé a na zdech a stolech se nám objevily nové kalendáře kde je úplně jiné číslo, než na jaké jsme byli po celý minulý rok zvyklí. 
No ano. Začal nám nový rok a začátek nového roku bývá chvílí, kdy se zamýšlíme nad tím, co v tom uplynulém roce bylo dobrého a co špatného. A také nad tím, co dobrého nám ten nový rok přinese.
Je to zajímavé zamyšlení, jelikož to, co se už stalo, se změnit moc nedá (pochybuji, že někdo z vás vlastní stroj času) a nový rok vlastně vůbec nic nenosí. Myslete si, co chcete, ale já jsem přesvědčený, že rok je jen pouhá časová veličina a jako taková nic neunese a nikam nedojde.
Rok může maximálně tak dojít na konec kalendáře a proto nám nezbývá nic jiného, než si v tom novém roce přinést něco sami. Například si můžeme přinést zbytek salátu z ledničky, protože ten bude dobrý zcela určitě. Pokud už ovšem salát nemáte, protože jste ho neprozřetelně sežrali o bujaré silvestrovské noci, nezoufejte. Můžete si přece přinášet i jiné radosti vezdejší. Možná vám zbylo ještě trochu cukroví, případně aspoň pár okurek byste mohli vyštrachat v té zapomenuté sklenici na balkóně, aby vás ta hlava už konečně přestala bolet a zbavili jste se té hnusné pachuti v puse, že?! Jsou prostě rána, kdy člověka potěší i takováhle maličkost…
Ale jedno vám radím a já většinou radím dobře, i když to tak někdy na první pohled nevypadá, těšte se na nastávající rok, ale proboha, na kolenou před vámi klečím, proboha, nedávejte si žádná předsevzetí, ani kdyby byla sebeušlechtilejší!
Nedávejte si žádné předsevzetí, že končíte navždy s alkoholem, i když jste teď, v tuto chvíli, jasně rozhodnutí nikdy nepít! Já vím, hlava vás bolí úplně příšerně, a s mokrým ručníkem kolem čela nevypadáte vůbec hezky.
Nedávejte si ani předsevzetí, že přestanete kouřit! Naprosto chápu, že když zakašlete, máte pocit, jako by ty plíce patřili nějakému docela cizímu člověku. Nejspíš nějakému horníkovi z Ostravy, který po celá desetiletí překračoval plány v těžbě mouru, a vy to teď odnášíte za něj.
A ačkoliv máte pocit, že se vaše letní volné plátěné kalhoty změnily na elastické legíny, a trička, včetně košil, vám jakýsi zlomyslný zloduch potajmu vyměnil za kousky o dvě až tři čísla menší, rozhodně si nedávejte předsevzetí, že zhubnete pomocí nějaké diety.
V návaznosti na předešlé předsevzetí vám radím! Neslibujte si, že začnete cvičit. Uvědomuju si, že vám svalstvo poněkud plandá, ruce máte jako tyčky a na břiše nemáte onen pověstný pekáč buchet, ale místo něj tam máte díž s pěkně kynoucím těstem na ty zmíněné buchty. To všechno vím, ale stejně volám, žádné takové předsevzetí!
Stejně tak vás nesmí ani napadnout, abyste svatosvatě přísahali, že se od nového roku budete na zkoušky učit včas, a né večer před termínem. Nebo, Bože chraň, abyste si snad sami sobě slíbili, že se budete učit průběžně po celý školní rok!
Případně byste mohli dostat šílený nápad, že už konečně vymalujete byt! To je totiž taky moc oblíbená proklamace takhle začátkem roku! No tak to ať vás ani ve snu nenapadne!
Lidi zlatý, mohl bych pokračovat dál a dál, protože takových předsevzetí se každý rok objeví celá hromada, takže nemá smysl je vyjmenovávat a každý z vás si určitě vzpomene na nějakou hloupost, kterou sám sobě slíbil a já jí tu nenapsal. A proč vám radím, abyste si žádná předsevzetí nedávali?! No protože vás mám rád a myslím to s vámi dobře, sakra!
Kolikrát v životě jste si už nějaké předsevzetí dávali a kolikrát jste ho dodrželi? Nejspíš se nebudu příliš mýlit, když si tipnu, že těch nedodržených předsevzetí bude víc, než těch, která jste splnili.
Já tedy uznávám, že se i tady jistě najdou morálně zdatní a hodnotní jedinci, kteří sami sobě něco slíbí a pak se nepodvedou, ale kolik jich asi tak je?! Desítky? Stovky? Tisíce? Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že pouhé jednotky. Ale ty bychom měli vystavovat na náměstích a tam se jim klanět a zasypávat je květinami, jelikož jde o regulérní světce a světice! A právě kromě těchto jedinců si totiž většina z nás vždycky najde důvod, proč plnění slibu odložit o den, o dva, nebo o měsíc, až ho odloží zcela a dokonale na věčné časy.
Vážení, dřív se tomuto jevu říkalo lenost a léčil se rákoskou. Dnes se mu říká prokrastinace a sepisují se o tom vědecká pojednání. Doba holt pokročila kupředu.
Ale aby to nevypadalo, že jsem snad nějak zaujatý proti dobrým úmyslům. To ani omylem. Já si jen myslím, že než lhát sám sobě, je lepší prostě jít a udělat to. A to přeci jde i bez těch tááákhle velkých a slavnostních slibů!
Takže já teď hned půjdu a napíšu si další text, abych ho měl do foroty a nemusel ho psát dva dny před uzávěrkou!
Nebo to třeba napíšu zítra. Ale to vlastně musím ještě něco zařídit. Tak určitě pozítří. Ale to vlastně nejde, protože…
No nic. Tak krásný a šťastný nový rok vám všem!

Žádné komentáře:

Okomentovat