Sběratel
René
opatrně přejel hadříkem po naleštěné střeše, dýchl na ní a opět jí lehce
přetřel jelenicí.
Podíval
se na Lenku a řekl svým okouzlujícím barytonem: "Mustang vé osm. Rok
výroby šedesát pět. Automatická převodovka. Někteří tvrdí, že je to nuda, ale
já tvrdím, že automat má své kouzlo. Dvěstě dvacet čtyři koní pod tou rudou
kapotou. Nádhera, že?!"
Lenka
stála s pusou dokořán a s vykulenýma očima. René se spokojeně pousmál a nedbale
elegantním pohybem si na krku upravil neméně elegantní hedvábný šátek.
"No
a tohle je má chlouba. Mercedes cé sto jedenáct. Šedesátý devátý rok. Absolutní
supersport. Nechci se příliš chlubit, ale v aukci jsem přeplatil i Horáčka a to
je nějaká persóna!"
René
se pokochal Lenčiným pohledem, láskyplně dlaní pohladil kapotu a pak na Lenku
mrkl. "A teď pozor. Ty dveře se otevírají nahoru! Tááááákhle! A je to.
Podívej se dovnitř! Všechno v kůži."
Lenka
zavrtěla hlavou a tiše řekla: "Děláš si ze mě prdel?! To myslíš
vážně?!"
René
pohoršeně zvedl levé obočí. "No dovol. Skutečně pravá kůže. Můžeš si
sáhnout."
Lenka
zalapala po dechu a pak tiše, ale důrazně začala cedit mezi zuby: "Heleď,
já nejsem žádná zlatokopka. Po tom, co děláš a kolik bereš, jsem se nepídila. V
tom baru jsi mě prostě zaujal. To je fakt. Ale když jsi mi řekl, že máš osm
hodnotnejch veteránů, řekla jsem si, že jako proč to nezkusit s úspěšným
chlápkem. Jako proč nééé. Ale, ty vole... "
"No
a nemám je snad nebo co?!" pohoršeně řekl René. "Co máš za
problém?!"
"Já
nemám problém," ušklíbla se Lenka. "Problém máš spíš ty! Měj se fajn.
Já odcházím," řekla a zavřela dveře Mercedesu. Pak vzala auto z Reného
rukou a vrátila ho zpátky na poličku k ostatním.
KONEC
