Teď!

 

Teď!

(mikropovídka)

 

Pavel věděl, že teď už nesmí udělat chybu. Je to rozhodující moment.

Všechno je jen na něm!

Zhluboka se nadechl a pomalu vydechl.

A ještě jednou. Nááádech. Výýýdech! 

Cítil všechny ty oči, které ho teď sledují. 

Protáhl se a zakřupal klouby prstů. 

A znovu nááádech a výdech. 

Všechno je to jen o soustředění. 

O vůli! O přesnosti! 

Zavřel oči a na obou rukou zkřížil ukazováček s prostředníčkem, přičemž šeptal: "Dám to. Dám to. Teď to konečně trefím. Trefím to přesně!" 

Náhle ucítil na levém rameni poklepání. 

Trhl sebou a otevřel oči. Je to tu! 

„Echm, pane doktore," řekla sestra, „je to ta  čtyřka vpravo dole!“ 

Pak se usmála na pana Nováka a otřela mu zpocené čelo. „Nebojte. Teď už pan doktor určitě vytrhne ten správný zoubek!“

 

KONEC