Játra pana Skružného

 

Játra pana Skružného

 

"Ta vaše játra se mi vůbec nelíbí, pane Skružný," řekl doktor Klempera a položil výsledky vyšetření na stůl. Poklepal na ně a zadíval se na pana Skružného, který seděl naproti němu. "Vy dost pijete, co?!"

Starý mládenec Skružný pokrčil rameny a řekl: "No tak to víte, pane doktore. To víte, že piju. Tak dost?! No já nevím. V zimě míň a v létě teda dost. To si rád posedím v hospodě. U nás na návsi. Pěkně pod platanem."

Doktor Klempera se pousmál a vzdychl. "No a jsme doma. Tohle hodně vysvětluje. A když jsme u toho. Co doma? Taky pijete?!"

"Ale jó. To je jasný, že doma piju. Kolikrát se napiju, hned jak se vzbudím," odpověděl Skružný a podrbal se na hlavě. "Proč se ptáte?! Já myslel, že jsem tu kvůli játrům."

"Člověče nešťastná," zaúpěl doktor a znovu poklepal na výsledky. "Vždyť vás to pití zabije skrz ty játra! Vy musíte okamžitě přestat chlastat, nebo je po vás!"

Pan Skružný vyvalil oči. "Jako úplně přestat s pitím?! To myslíte vážně?!"

"Naprosto! Ode dneška ani kapku, je vám to jasný?! Nebo to máte spočítaný!" vážně odvětil doktor a pak dodal: "Tady vám napíšu nějaký prášky a za dva tejdny se mi přijdete ukázat. A uvidíme co dál. A jak jsem řekl. Ani kapku!"

Pan Skružný poděkoval, sebral recept a se smutným povzdechem opustil ordinaci.

 

Za dva týdny měl pan Skružný krásný pohřeb. Takový nikdo v okolí nepamatoval. A těch lidí. A hlavně všichni členové spolku abstinentů, jehož byl dlouholetým předsedou. Nikdo z nich nechyběl. A místopředseda spolku, když s pokladníkem pokládal ke katafalku věnec, zakroutil hlavou a s vlhkýma očima pravil k rakvi: "Bedřichu, zatraceně, ty takovej milovník pramenitý vody, minerálek a sodovky, jak ty jsi mohl zemřít na dehydrataci?! Kluku zlatá! Ach jo."

 

Konec