Sdílej!
A ty dnešní děti, vůbec netuší, co my
jsme měli za mládí! Tenkrát nebyl internet. Nebylo nic takovýho! To my, když
jsme si chtěli něco sdělit…
„Zatraceně!
Takovej kravál! Kdo se v tom má soustředit. Do prčic už taky porád! Kde
jsem to skončil?! … Aha! Tady to je. Tak dál…“
My, když jsme si chtěli něco sdělit, tak
jsme museli zvednout zadek a jít to tomu kamarádovi říct! To není jako dneska,
kdy se děti jenom válejí na gauči a drží v ruce mobil a furt do něj jenom
klepou zprávy nebo četujou…
„Do
hajzlu, už taky! Málem jsem si to smazal a musel bych začínat znova! Zavřu
radši okno. To se dneska nedá poslouchat…“
…nebo četujou a jsou líný jako vandráci
v červenci.
„Líný…
Hmmm… Nebo má bejt líní?! Děti jsou líný. Asi takhle. Jasně. Vyjmenovaný slovo
Lín. Líni byli líný. To je jasný!“
A za tohle fšecko může tenhle Fejsbůk a
volná výchova. Za našich mladejch let prostě nebyl čas na četování, protože my
jsme jezdily na kole, chodily jsme ven a pořád něco hrály! A dneska?! Pořád jen
ty jejich mobily a počítačový hry a venku je neuvidíš!
„Sakra.
Jezdily nebo jezdili?! Jasně. Ypsilon. Jde o střední rod. Ale vždyť je to vlastně
jedno. Jde o sdělení, ne?!
Ale
tohle se už fakticky nedá! Kdo se má soustředit. Co se to tam venku děje?!
Hej!
Držte tam huby, smradi! Já tady pracuju! Na to ti seru, žes dal gól, mladej. A ten dobrej den si nech od cesty! Na to ti nikdo není zvědavej. Prostě na tom hřišti budete držet klapačky,
nebo si tam pro vás dojdu a uvidíte!
Ten mi hnul žlučí, sakra! Pacholek jeden. Je mu
dvanáct a bude mi takhle odmlouvat. To by se dřív nestalo…
Když s tím souhlasíš – sdílej!
„Tak.
A ještě k tomu přidám nějakej pěknej obrázek a můžu to dát na fejsbůk! To
budou lajky lítat!“
Žádné komentáře:
Okomentovat