neděle 4. února 2018

O synech carských a šípech kalených


Mikropohádka

Byl jeden starý car, co cítil, že se jeho dny krátí. I nechal si tedy car svolati své syny a pravil jim:
"Vystřelte každý jeden šíp. kde ho naleznete, tam najdete i dívku, kterou za ženu pojmete. A čí žena se mi bude líbit nejvíce, toho carem udělám."

I vystřelil střelu z luku carevič Vladimir. Ten mířil na východ. Střela letěla, letěla, až vlétla oknem do knížecího paláce. A rovnou do komnaty knížecí dcery.
"Hohó," zvolal Vladimír. "Knížecí dceru pojmu za manželku."

Pak natáhl tětivu carevič Vasil, který zamířil na západ. Ó letí střela kalená, až konečně vlétne vraty do bojarského dvora. A jaký to div, rovnou do pokoje bojarské dcery.
"Ejhle," pravil Vasil, "bojarská dcerka na mne čeká!"

Pak vzal luk třetí, nejmladší carevič, Kuzma. Napjal tětivu a zamířil střelu k jihu. Letěla střela, letěla, až se zabořila do mechu v bažinách, těsně před ohyzdnou ropuchou.

A tak se stalo, že se novým carem stal Kuzma, neboť, ačkoliv byla ropucha hnusná, carovi se na ní líbilo, že na rozdíl od dcery knížecí a bojarské, byla aspoň živá...

Žádné komentáře:

Okomentovat