středa 8. dubna 2015

Básně psané v šeru, tedy Básně příšerné.


Náš dědeček

Náš milý dědeček, vykopal si hrobeček.
Všichni říkají mu: Dědečku! K čemu vám je hrobečku?
Vy budete tu s námi do sta let!
Však věděl děda, proč hrob chce hned.
V noci, když slunce ustoupilo měsíčku,
bacil kramlí babičku!


Japonská

Na břehu jezírka, sedí stařec.
Bledý měsíc se tiše dívá do vodní hladiny.
Náhle z rákosí vyrazil plachý srnec.
Moudrý stařík, držící v ruce konev, má narozeniny.
Nu, a to je konec
Japonci rádi píšou takové blbiny!


O nečinnosti policie

Unesl grázl dívku mou,
krásnou, jako sen.
Však úřady byl případ odložen.
Prý nikdo, nebude pátrat,
po Bárbíně od Mattela jen!


Romantický večer

Pod košatým stromem, milenci v objetí sedí.
Je ticho, a pouze zpěv ptáků zní.
Nic kolem sebe nevnímají,
své sny o budoucnu sní.
A jen ptáčci tuší, ptáčci snad vědí,
že toho úchyla za stromem, už motorová pila v ruce svědí!
Chvilku byl hluk, a už je ticho zase jen.
Milenci, nyní již navěky, spí svůj sen.
A úchyl?!
Je spokojen!



 Chyba ve svádění

Skládal jsem jí origami
a lákal jí na tatami.
Ještě teď mi srdce buší,
když vzpomenu si,
jak roloval jsem pro ní suši.
Leč všechno marno bylo činění.
Já neměl ani tušení,
že nebyla to Japonka,
ale chladná Laponka.


Francesco

Francesco byl krasavec,
tak rozhodl se, jasná věc,
že živ bude jak gigolo.
Však zemřel hlady nakonec.
Byl to totiž pitomec.
Netušil, že gigolo,
nesmí ho mít picollo!


Báseň o xenofobii Valašské

Postavil Eskymák na lůce iglů.
Šel kolem Valach, jebnul ho cihlů.


Slizí romance

V odpadní rouře,
zahořel sliz v touze,
po čarohnusné slizici.
Bouřlivou noc prožil sliz se slizicí.
Ta ráno mu pak řekla:
 „Doufám, že budeš dobrým otcem, pro naše malé slizíci.“
I vysmál se jí sliz,
a nedbaje na její oči slizící,
plazil se pryč rourou smrdící.
Zbyla sama slizice,
jenž smutná byla velice.
A večer, pozřela Savo, slizice,
neb chtěla zemřít, a ne v tom studu žít více!

  

Za práva zvířat

Ve světě se pořád mluví o jistých právech zvířat,
ovšem my Češi, dáváme všem příklad.
V Česku totiž, bez ohledu na školy,
instalujem do vlády, jen pořádný voly!


Krátká kritika aneb Jak byl Beckett nepochopen

Drahý příteli.
Chtěl jste znáti můj názor na Vaši hru: Čekání na Godota.
Přečetl jsem, a co říci?!
Snad jen: Co vy jste to za kokota?!
Váš kritik.

Liščí sen

U kožešnictví liška hledí do výlohy,
je mráz, dýchá si na packy a zebou jí nohy.
Zahrozí pak pěstičkou: „Jen počkejte vy potvory.
Vy si tam chrníte a já musím zpátky, do studený nory!“
Pak smutně sklopí hlavu, a cestou domů si pod fousky brumlá: „Ach. Třebas jen na den, nebo na dva.
Třeba jen na chvilku nevelkou, kéž bych tak jednou byla modelkou.“


Delirium

Když zraky protřel jsem,
tak nevěděl, zda sním či bdím.
Do očí hleděl jsem, saním strašlivým.
A vedle tramvaje brouk Pytlík spěchá.
Ó já tušil, že mne to jednou čeká.
V léčebně o tom mnohé slyšet bylo,
že delirium již sta opilců zahubilo.
Jak strašný pohled, když tank žlutého slona stíhá,
a trpaslík se sedlem, na mne paží kývá.
Ach Bože, proč já jen?!
Ale moment.
To není delirium.
Já jen cestou z hospody,
vedle kolotoče, upadnul na zem.

Žádné komentáře:

Okomentovat