Zločinec
Miluška rozrazila
dveře kavárny, hodila kabátek na věšák, rozhlédla se, a když zahlédla Soňu
sedící u lattéčka a věnečku, vyrazila k ní, sedla na židli, chytila překvapenou
kamarádku za ruce a než ta stačila něco říct, vyhrkla: „Já jsem taková husa
blbá, pitomá! To bys nevěřila!“
Soňa nejdřív vytáhla
obočí a pak i ruce z dlaní Milušky.
„Hele, a víš, že
věřila?!“ řekla a ušklíbla se. „Za ty roky už tě znám jak svou sbírku lodiček.“
Miluška si otřela pot
z čela a vyplázla na Soňu jazyk.
„Blééé. Jsi drzá a
zlá! Vůbec nechápu, proč s tebou kamarádím.“
„Protože jsem jediná,
kdo si nebere servítky. Tak co se stalo? Ten novej?!“
„Jo!“ řekla Miluška,
vytřeštila oči a pokračovala. „Dali jsme si rande. Vždyť jsi ho viděla. Hezkej.
Fáro pěkný. Svobodnej. Dobře se oblíká. Vtipnej… Si říkám, holka, konečně ten
pravej, trefila jsem terno, už bylo na čase po těch hajzlech. Dobrý. Bude fajn.
Dáme si spicha v tý kavárně na náměstí. On přišel v ohozu. Prostě božskej. No
tak sedíme, on vtipkuje a dělá na mě oči. Já jihnu. A pak se ho zeptám, co
vlastně dělá!“
Soňa ukousla věneček
a, s plnou pusou zvědavě zahuhňala: „Nho a co theda?!“
Miluška spráskla ruce
a podívala se do stropu a pak na Soňu. Zrudla, opřela se dlaněmi o stolek a
naklonila se k Soně. Téměř k její tváři.
„Víš, co mi řekl?! Že
to co on, dnes už dělá málo lidí. A pak ukázal na jednu paní, co tam seděla u
kafe a normálně s ledovým klidem mi řekne do očí, že se s jeho fotrem chystaj
tý zazobaný bábrli dočista vybílit byt! Že to docela nese! Hajzl jeden!
Normálně zločinec! Jsem vzala ten pugét, co mi dal, a hodila jsem mu ho do
ksichtu a běžím za tebou. Co si o mně jako myslel, zmetek jeden!?“
Soňa nadzvedla jedno
obočí a chlácholivě poklepala Milušce na ruku.
„No, víš, někdy
prostě…“ nedořekla větu a s otevřenou pusou se dívala oknem kavárny ven na
ulici.
Pak překvapeně
zamrkala, podívala se Milušce do očí, pevněji stiskla ruku a pokračovala: „Někdy
jsi fakt prostě husa blbá a pitomá! A to tuplovaně!“
Vzala překvapeně
zírající Milušku za bradu a otočila jí hlavu k oknu.
Takže Miluška také
mohla vidět smutného fešáka v dokonalém obleku a s pomuchlanou kyticí v ruce,
jak se sklopenou hlavou vchází do dveří nad kterými je velký nápis: Burda a syn
- Malířství a lakýrnictví.
KONEC
